26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Katolické noviny v době nesvobody

2. 1. 2008

|
Tisk
|

Vydání: 2008/1 Katolický týdeník v proměnách času, 2.1.2008, Autor: Jan Paulas

Když máte před sebou svázané všechny svazky Katolického týdeníku od roku 1990, nedá vám to, abyste si v nich občas nezalistovali. A co teprve, když máte takto svázaných i všech 40 ročníků předchozích Katolických novin. To už stojí za malé zastavení. A pokud máte na této exkurzi do minulosti průvodce, který něco ví a pamatuje, pak leccos pochopíte. Jiří Sůva byl navíc v 90. letech i šéfredaktorem Katolického týdeníku.

Je to pravda, že Katolické noviny, které byly předchůdcem Katolického týdeníku, založili vlastně komunisté?

Jedním z prvních opatření úřadů po převzetí moci komunisty v únoru 1948 – a to opravdu hned v únorových dnech – byl zákaz vydávání katolických časopisů. Snad jen s výjimkou několika málo malých a méně známých časopisů, které komunističtí úředníci zatím zakázat zapomněli. Církev tak zůstala bez periodického tisku. Když se pak komunisté snažili pro své proticírkevní cíle zneužít jméno Katolické akce, která se u nás začala rozvíjet hlavně po druhé světové válce, vyšlo první číslo Katolických novin (KN) s prorežimním prohlášením této „nové“ organizace.
První číslo – jako úkol zadaný tehdejšími nadřízenými politickými orgány – bylo připraveno v redakci deníku Lidová demokracie. Úpravou ji i připomínalo. Lidovou demokracii tehdy už řídil režimu poplatný Rostislav Petera, původně brněnský novinář z tamních katolicky nebo lidovecky orientovaných deníků Den, Národní obroda a Lidová obroda, jak se postupně jmenovaly. Před druhou světovou válkou u nás totiž lidovecký a katolický tisk dost splýval. Jako šéfredaktor byl Petera oficiálně členem předsednictva ústředního výboru Plojharovy lidové strany, ale proslýchalo se, že tajně je členem i strany komunistické. Tomu by napovídalo i to, že když Josef Plojhar v 60. letech Peteru z Lidové demokracie (LD) vyhodil, ten se zakrátko stal ředitelem nakladatelství svazu novinářů. A v čele významných podniků a institucí tehdy nemohl být nikdo jiný než člen komunistické strany.  

Kdo tehdy v LD Katolické noviny šéfoval?
Prvním šéfredaktorem se stal redaktor LD František Moravec, rovněž redaktor předválečného – v tomto případě však pražského – deníku Lidové listy, jehož nástupcem byla od května 1945 Lidová demokracie.  

Jak KN v 50. letech vypadaly?
Byl to týdeník středoevropského novinového formátu, tedy přibližně o jeden sloupec sazby užší než jsou současné deníky. Obsah byl převážně historizující, zaměřený hlavně na život a působení venkovských buditelských kněží z dob po josefínských reformách (těmito reformami, jež omezovaly svrchovanost církve, se komunisté ve svém zákonodárství do značné míry inspirovali). Náboženská problematika v KN se omezovala na výklad nedělních liturgických textů – pokud možno tak, aby sloužily zájmům totalitního režimu. Na rozdíl od bratislavských Katolíckych novín, od kterých si pražské „vypůjčily“ jméno, v nich zpravodajství z církevního světa dlouho vůbec nebylo. Teprve později se začaly objevovat velice opatrně vybírané kratičké náboženské zprávy. Naopak velkou pozornost KN věnovaly obsáhlému zpravodajství ze zasedání Celostátního mírového výboru katolického duchovenstva. Existence tohoto výboru, který zasedal jen párkrát za rok, měla dokazovat, jaká je v Československu svoboda vyznání. Čtvrtá strana KN byla pak hlavně přehledem politických událostí. Trochu ji zpestřovaly lékařské nebo jiné rady.  

Katolické noviny však ve vydavatelství LD dlouho nezůstaly…
Komunisté později už velice omezenou vydavatelskou činnost křesťanských církví (včetně vydávání jediných církevních týdeníků Katolické noviny, husitského Českého zápasu a evangelických Kostnických jisker) soustředili do tzv. Ústředního církevního nakladatelství. V praxi to vypadalo tak, že si každá církev jednotlivé tituly, pokud vůbec směla nějaký vydat, připravovala sama. Ústřední církevní nakladatelství, podléhající státní „církevní“ správě, pak tuto činnost politicky a ekonomicky kontrolovalo.
Poté, co se KN „odstěhovaly“ z Lidové demokracie, se jejich faktickým šéfredaktorem stal dr. Kvapil, kulturní redaktor národně socialistického deníku České a pak Svobodné slovo. V tiráži však byl uveden stínový šéfredaktor-kněz, aktivista prorežimního kněžského hnutí, které v době totality „katolický“ tisk formálně ovládalo.    

Jak noviny referovaly o nejvýznamnější církevní události 60. let, o Druhém vatikánském koncilu?
Dlouho téměř vůbec ne. Komunisté se koncilu báli jak čert kříže. Publikovat nejdříve dovolili jen encykliku Pacem in terris, a to ještě pouze ve velice omezeném nákladu v kněžském měsíčníku Duchovní pastýř. Koncilové dokumenty se u nás začaly publikovat a o koncilu se mohlo psát teprve za dočasného politického uvolnění v období tzv. Pražského jara. V té době byl pověřen vedením redakce KN nejprve P. Vladimír Rudolf, který po dohodě s biskupem Františkem Tomáškem (tehdy ještě „jen“ pražským apoštolským administrátorem) velice šikovně zrušil Celostátní mírový výbor katolického duchovenstva. Pak se stal šéfredaktorem listu jezuita František Mikulášek. K dr. Kvapilovi bylo nové vedení KN tak ohleduplné, že ho v redakci jako novinářského odborníka ponechalo. Když pak komunisté kněze Rudolfa a Mikuláška a dva redaktory-laiky z novin zase vyhodili, dr. Kvapil se jim za jejich dobrotu odvděčil velice špatnými kádrovými posudky. Někteří komunističtí novináři byli tehdy překvapeni, že tak nenávistný posudek mohl vzejít, jak si mysleli, z církevní instituce.   

Jaká byla situace v Katolických novinách v 70. a 80. letech?
I když v tiráži byl stále jako šéfredaktor uváděn nějaký kněz, redakci nadále ovládal dr. Kvapil. Snad až na dobu šéfredaktorování P. Františka Hochmanna, který se za normalizace stal ústředním tajemníkem novější kněžské prorežimní organizace Pacem in terris (byl ale tak levicový, že jako kněz vadil i komunistům, kteří měli na starosti církevní otázky – a tak ho „uklidili“ do redakce KN). Hochmanna později vystřídal P. Vendelín Šimeček. Myslím, že za něj už v ovlivňování novin dost polevil nejen zestárlý dr. Kvapil, ale možná i státní cenzura. KN se začaly zlepšovat. Stručných zpráv z katolického nebo křesťanského světa začalo přibývat a na poslední straně se pravidelně objevovaly třeba velice svižně napsané náboženské fejetony od jedné externí autorky, které politickou kontrolou už kupodivu procházely.

Bylo podle vás správné, že lidé za normalizace odebírali Katolické noviny? Neměli radši sáhnout po něčem jiném?
Nelze to vidět takto černobíle. Bylo to jakési východisko z nouze, nic lepšího tady oficiálně nebylo. V 70. a 80. letech sice existovaly samizdaty a ze zahraničí k nám tajně putovala náboženská literatura, ale ne každý se k těmto věcem dostal. Jak se situace postupně uvolňovala, bylo možné najít i v KN nějaké podnětné články. Pro mnohé lidi byly tyto noviny skutečně i posilou v jejich víře.


Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou