Je to jiné, než když vyhrajete tisícovku

Vydání: 2018/12 Po stopách Padre Pia, 20.3.2018, Autor: Jakub Hučín

Častokrát z kazatelen slýcháme, že by se křesťan neměl příliš poddávat svým emocím, že křesťanství není záležitostí pocitů, nebo dokonce že emoce mohou křesťana vést nesprávným směrem a měl by dát důraz spíše na rozum. Na druhou stranu slyšíme o tom, že by křesťané měli být radostní – a radost přece emoce je.


Chcete prožívat radost? Otevírejte se jí a pěstujte vděčnost. Ilustrační snímek Jozef Sedmák

 
Z psychologického hlediska můžeme o emocích říci, že jde o pocity, které v člověku automaticky vznikají jako odezva na určitou situaci. Ukazují nám, co se v našem životě děje. Pokud se děje něco, co nechceme, objevují se tzv. negativní emoce jako hněv, smutek, cítíme strach nebo odpor. Pokud jsme naopak v situaci, kterou vnímáme jako dobrou, cítíme radost, spokojenost, štěstí. A protože vznikají automaticky, nemůžeme si je ani nařídit, ani zakázat. Pokud své emoce vytěsňujeme s tím, že se jedná jen o nějaké povrchní „pocitečky“, zbavujeme se důležitého kompasu, který nám ukazuje kvalitu našeho života.

Emoce tedy říkají, jak dalece jsou v našem životě naplňované naše potřeby a hodnoty. Ty ale mohou být různé a mohou pocházet z různé hloubky naší bytosti. Tomu odpovídá i hloubka a trvání emoce. Radost z úspěchu, radost z dobrého jídla, sexuální rozkoš – to jsou emoce, které signalizují naplnění základních potřeb, které se v tu chvíli ozývají; reflektují momentální situaci, kterou často prožíváme intenzivně. Proto má taková radost rychlý nástup, ale také rychleji opadne. Můžeme ji zachytit i pomocí lékařských metod – mění se aktivita mozku, zvyšuje se tlak, zrychluje puls...

Není radost jako radost

Situace, které nás v životě provázejí po delší dobu, jako je práce či zájmy, prožíváme trochu jinak. Pokud se nám v nich daří dobře, přinášejí radost, která má spíš formu pocitu životní spokojenosti. Nemá tak rychlý nástup, protože se nejedná o momentální situace, a i když je prožíváme intenzivně, tento prožitek je zároveň klidnější a hlubší.

K nejhlubším lidským potřebám a hodnotám patří potřeba smyslu a vztahu. Pocit, že náš život má smysl, že ho žijeme tak, jak cítíme, že je to správné, tedy že ho můžeme naplňovat tím, co je pro nás důležité a zásadní, vede k pocitu smysluplnosti a hluboké vnitřní radosti. A to dokonce i v situaci, kdy některé naše jiné potřeby nejsou úplně naplněné (rodiče dobře znají únavu z probdělých nocí u svých malých dětí, nebo je zde příklad života disidentů, kteří navzdory pronásledování usilují o svobodu). Radost, kterou prožíváme, pokud žijeme smysluplně, není exaltovaná, je klidná a hluboká. Podobně je to i tehdy, když máme ve svém životě hluboké a živé vztahy – přátele, blízké. Cítíme v sobě radost, ale je to jiný pocit, jiná radost, než když vyhrajeme tisícovku ve sportce.

Podstatným prvkem křesťanství je právě důraz na vztah a vztahovost. Ježíš naprosto otevřeně a opakovaně upřednostňoval vztah k člověku a péči o něj před přikázáními mojžíšského Zákona. „Volá své ovce jménem,“ jak zaznamenává Janovo evangelium. I z dalších evangelijních úryvků cítíme intenzitu vztahů mezi Ježíšem a jeho učedníky. V tom se setkává nejhlubší potřeba člověka ve své absolutní podobě s křesťanským poselstvím, a je-li naplněna, přináší i emoční odezvu – hlubokou radost.

Křesťanská radost je tedy také emocí, vzniká v nitru člověka, pro kterého je víra skutečně živým vztahem. Vzniká sama od sebe jako odezva naplněné lidské potřeby, kterou člověk hluboko ve svém srdci má. Nedá se přikázat – buď víru jako živý vztah prožívám a pocit hluboké radosti přijde, anebo víru prožívám jinak (například jako soubor morálních pravidel a požadavků), ale protože takové pojetí víry není vztahové, skutečná hluboká křesťanská radost se neobjeví. A i když takový křesťan žije nábožensky horlivě, zůstává jeho život nakonec nenaplněný.

JAKUB HUČÍN, psychoterapeut
 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články



Aktuální číslo 46 13. – 19. listopadu 2018

Česká pomoc křesťanům na Blízkém východě

Zbořené kostely, vypálené domy, ale také snaha vrátit do válkou zničených míst život provázely delegaci v čele s arcibiskupem Janem Graubnerem při cestě po severním Iráku.

celý článek


Drony skenují dřevěné kostely

Kolem dřevěných kostelů v ostravsko-opavské diecézi je živo, létají tu drony a snímá je skener.

celý článek


Jak přiblížit Evropu lidem?

Do květnových voleb do Evropského parlamentu, které ovlivní další fungování Evropské unie, zbývá půl roku. Evropská strana lidová, která sdružuje převážně křesťanské…

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay