Jako sluneční paprsek: neuchopitelný i životodárný

Vydání: 2010/21 Letnice, 20.5.2010, Autor: Aleš Opatrný

Když slavíme narození Pána Ježíše o Vánocích nebo svátek nějakého světce či světice, máme před sebou osobu, jejíž pozemský život víceméně známe a v mnohém si ho dovedeme představit. Jak ale slavit Ducha Svatého, když je vztahem, láskou mezi Otcem a Synem? Zároveň je v Písmu zpodobněn, když čteme, že se při křtu v Jordánu snášel na Ježíše jako holubice, avšak víme, že holubicí není? Jak slavit někoho, koho si nedovedeme představit a kdo není ani vzdáleně podoben nikomu z lidí?

Živá víra křesťana je postupným pronikáním do hloubek Božího tajemství. Z vlastního životního příběhu nebo ze života víry druhých lidí můžeme tuto postupnost vnímat. Řada lidí zkrátka objeví Boha jako velké tajemství, jako někoho, ke komu mají důvěru. Pod slovem „Bůh“ rozumějí někdy Boha Otce, někdy Syna Božího Ježíše a vcelku nechápou, proč by měli obě osoby Trojice rozlišovat. Při tomto pohledu nemůže k vnímání Ducha Svatého jako osoby téměř dojít a církevní nauka o Nejsvětější Trojici se pak může zdát jako nadbytečná komplikace. Postupuje-li ale člověk v porozumění Božímu slovu a víře církve dál, začne vnímat vztah mezi Otcem a Synem. Tyto osoby Trojice mu už nesplývají, ale poznání Boha je velmi obohaceno o vnímání vztahu Ježíše k Otci a Otce k Ježíši. Otec a Syn potom mají ve víře i v modlitbě křesťana svá nezaměnitelná místa. Člověk tak začíná nahlížet do nitra tajemství Božího života. A když postupuje v chápání víry ještě dál, objevuje hlubší chápání Ducha Svatého. Ten už není jen pomocníkem pro školáky, který je na začátku školního roku vzýván, ale je viděn jako láska veliká a mocná, láska silnější než smrt, tedy láska oživující. Láska, která je osobou spojující Otce a Syna, která přemáhá smrtící moc zla.

NESTAČÍ MÍT SAZENICE A PŮDU

Slavíme-li Letnice, je dobré si všimnout, že nejsou doslova „svátkem Ducha Svatého“, ale že slavíme „seslání Ducha Svatého“. Tedy nejen třetí osobu Trojice, ale děj, který se konal a koná v náš prospěch. Je proto třeba přemýšlet o tom, co je ono „seslání“ a na koho byl Duch Svatý seslán (a je sesílán). Snad by nám k lepšímu chápání seslání a působení Ducha Svatého mohl pomoci neumělý příměr z oblasti zahrádkářství. Hlínu, kompost, hnojivo můžeme na záhon navozit. Vodu k zálivce nějak přivést. Sazenice či semínka si koupit a vpravit do půdy. Ale sluneční paprsky si „opatřit“ nemůžeme. Ty musí zkrátka ze slunce na zem proudit a náš záhon ozářit. Bez nich by nám všechna práce s půdou, sazenicemi i zálivkou nebyla k ničemu.

Jako architekt ve svém díle

Duch Svatý je také neuchopitelný jako paprsek, ale je životodárný pro víru člověka jako slunce pro rostliny. Je někým, ne pouze něčím, není jen nějakou neosobní silou. Je to on, kterého si nemůžeme správně představit, ale jehož působení v životě křesťana můžeme zaznamenat. Jak se vlastně stalo, že je někdo věřícím křesťanem? Vždyť i jiní lidé získali stejně tolik poznatků o víře nebo ještě více než on, a přece u nich víru nenajdeme! Jak to, že jsou mnozí schopni modlit se, a to s důvěrou a otevřeností vůči Bohu – nikoliv tedy tak, že „odříkávají básničku“ nebo že se snaží najít modlitbou nějakou pomoc, když nemají nikoho, kdo by jim pomohl? Jak je možné, že církev žije a stále předává v dějinách svou víru, když jsme my, křesťané, tak nedokonalí, někdy dokonce jakoby bez víry nebo s vírou hrubě neúplnou? Duch Svatý je ten, který především tvoří. V člověku spoluvytváří křesťanský život, tvoří z lidí církev. Mnohdy je přítomen jako architekt ve svém díle. Když vnímáme krásu katedrály, možná ani nevíme, kdo ji stavěl, ale bez toho, kdo tu krásu vymyslel a uskutečnil, by zde nic nebylo. Podobně má věřící člověk šanci objevovat Ducha Svatého (jako „architekta“, „stavitele“ víry a života z ní) ve vlastním životě i v životě druhých křesťanů, tedy církve, v historii i v současnosti. Potom může živě vnímat, že Duch Svatý byl seslán, a že tedy víme, co o Letnicích slavíme a z čeho může víra křesťana po celý život žít a růst.

Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 50 11. – 17. prosince 2018

Nuncius začal svou misi

Ve čtvrtek předal své pověřovací listiny prezidentu Zemanovi a hned další den se vydal mezi novináře i ze světských médií. Minulý pátek tak nový papežský velvyslanec,…

celý článek


Alžírští mučedníci propojili světy víry

Na devatenáct nových blahoslavených z pěti různých národů se může církev obracet od 8. prosince. V tento den papežský legát kardinál Becciu beatifikoval v severoalžírském…

celý článek


Je to, co vlastníme, vážně „naše“?

Jsme v pokušení zesvětšťovat advent i Vánoce a trávit je konzumně. Na druhou stranu vidíme bídu i v naší zemi – pracující za minimální mzdu nebo oběti exekucí. „Nerodí…

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay