Jaké byly a jsou Velikonoce v Beskydech

Vydání: 2010/14 Velikonoce, 30.3.2010, Autor: Tereza Holá

„Vyrostla jsem na Jablunkovsku a některé ty zvyky si ještě pamatuju, jak je dodržovala naše maminka. O velikonoční sobotě jsme se museli všichni slavnostně obléct a každý musel mít na sobě aspoň jednu novou věc,“ vypráví folkloristka Marta Gelnarová, která se lidovými zvyky a tradicemi nejen zabývá, ale umí o nich i poutavě vyprávět.

Děti většinou dostávaly nové boty, protože ty staré už byly po zimě zničené nebo z nich vyrostly. Když bylo v chudé rodině hodně dětí, měly nové aspoň šátky nebo pentli. Všichni se museli omýt v potoce, tedy v tekoucí vodě, aby byli zdraví. A vpodvečer se šlo společně do kostela na Vzkříšení. Každý musel mít na sobě slavnostní oblečení. „Taky si pořiďte na jaro něco nového – je to symbol toho, že už jste se rozloučila s tím starým, se zimou,“ radí Marta Gelnarová.

ZAJÍČEK I V PANELÁKU

Na velikonoční pondělí nechodili jen chlapci na pomlázku neboli šmigrust (jak se pravilo v podhůří Beskyd), ale také dívky měly svůj úkol. Obcházely ves s mojičkem, což byl vršek z břízky ověšený pentlemi a vajíčkovými výdutky, na jehož konečku býval zvonek. Obcházení s mojičkem se zachovalo jako přetrvávající starý slovanský zvyk vítání jara spojený s prosbami o bohatou úrodu i štěstí a lásku. Maminky zase ráno na velikonoční pondělí schovávaly zajíčka, což je obyčej, který se v mnohých rodinách na severu Moravy zachoval dodnes. Mnozí si tento zvyk přinesli s sebou i do měst, takže není neobvyklé, když se zajíček hledá třeba v panelákovém bytě pod skříní, pod postelí nebo na balkoně. Klasicky se ale ošatka s nabarvenými vajíčky a sladkostmi schovávala někde v sadu. Děvčata ji musela najít, aby pak měla čím obdarovat kluky, co přišli na koledu.

PENÍZE SE NEDÁVALY

Pondělní šmigrust býval a mnohde v Beskydech zůstává záležitostí omladiny a dětí. Bylo věcí cti přijít do domu, v němž bydlela děvčata, jako první. Polévalo se z dřevěných puten nebo se dívky zatáhly pod pumpu na dvoře. Čistá voda byla symbolem života. Aby se nedržely nemoci, šlehalo se v podhůří Beskyd jalovcem, v níže položených oblastech korbači z vrbového proutí. Chlapci s sebou nosili „butelke“, ze které obyvatele domu počastovali, a za šmigrust dostali malovaná vajíčka, slanou buchtu s masem „šoldre“ nebo jiné pohoštění. Peníze se tehdy nedávaly, kterýžto obyčej se dnes bohužel často porušuje. Koledy bývaly dlouhé a v závěru měly prosebný ráz: „Stojimy na ostrym kamjeňu, vodička num čeče po pravym ramieňu.“ Koledovat chodily hlavně děti z chudších rodin. Karabáče pletené z vrbového proutí se často k večeru sázeli do země. „Vrba se ujme všude a rostly z toho zajímavé stromky,“ vzpomíná Marta Gelnarová.

Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 46 13. – 19. listopadu 2018

Česká pomoc křesťanům na Blízkém východě

Zbořené kostely, vypálené domy, ale také snaha vrátit do válkou zničených míst život provázely delegaci v čele s arcibiskupem Janem Graubnerem při cestě po severním Iráku.

celý článek


Drony skenují dřevěné kostely

Kolem dřevěných kostelů v ostravsko-opavské diecézi je živo, létají tu drony a snímá je skener.

celý článek


Jak přiblížit Evropu lidem?

Do květnových voleb do Evropského parlamentu, které ovlivní další fungování Evropské unie, zbývá půl roku. Evropská strana lidová, která sdružuje převážně křesťanské…

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay