26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Jaká byla třetí republika?

22. 9. 2015

|
Tisk
|

Všichni vědí, co byla a odkdy dokdy existovala naše první republika. Jsme na ni hrdi, většinou právem.

Vydání: 2015/39 Papež zlepšuje vztah Kuby a USA, 22.9.2015, Autor: Petr Pithart


Všichni snad také něco vědí o druhé republice, o těch necelých šesti měsících od Mnichova do 15. března 1939 – o 169 nejhanebnějších dnech v naší novodobé historii. Kam se ale ztratila republika třetí, která vznikla po osvobození Rudou armádou a Američany?
Proč nemá jméno ani pořadové číslo? Počítají přece Francouzi, počítají Poláci. Francouzi žijí od roku 1958 v páté republice, polská pravice hodlala před časem nastolit režim, který by označila jako čtvrtá republika. My jsme skončili u druhé republiky, ačkoli tu pak byly další režimy.
Třetí republiku lze počítat od konce války do 25. února 1948. Jaká byla? Měla v sobě dost z druhé republiky, asi ještě víc z té poúnorové. Ovlivnil ji i protektorát. Byla součástí spíše neblahé kontinuity. A tak od roku 1938 až do listopadu 1989 u nás neexistovala legální politická opozice. Počet stran byl vždy předem dán. Místo parlamentarismu spojují oněch 51 let různé podoby shora nadekretované sjednocující „fronty“ – tak či onak národní. Je to také půlstoletí čím dál více státem řízeného hospodářství na úkor soukromých podnikatelů. Ještě v roce 1938 jsme byli v Evropě národnostně nejpestřejším státem. Na konci třetí republiky jsme už byli bez Židů, Rusínů a Němců a úplně nakonec i bez Slováků (a Maďarů): jsme etnicky nejvyčištěnější stát v Evropě.
SSSR náš vzor
Jaká tedy byla ta republika, která dosud nemá číslo ani jméno? Začala dohodou nekomunistického (londýnského) a komunistického (moskevského) exilu v březnu 1945 v Moskvě. Tam se dohodl vládní program, který byl vyhlášen v Košicích. Zúčastnění souhlasili s tím, že budou existovat jen čtyři české a čtyři slovenské politické strany, a tak se v Čechách celá třetina prvorepublikových voličů ocitla bez svých stran: nepovoleny byly strany agrární, živnostenská a národní demokracie. Opoziční aktivity byly se souhlasem všech vyloučeny. Také zástupcům domácího odboje se přibouchly dveře. V zahraniční politice všichni slíbili opírat se o SSSR, a nadto si zapověděli jakoukoli kritiku tímto směrem. Všichni Němci museli ze země pryč, kdo chtěl zůstat, musel dokázat, že bojoval aktivně proti Hitlerovi. Velký průmysl, hutě a doly, banky a pojišťovnictví byly znárodněny, takže po únoru 1948 se v několika vlnách zabíraly už jen zbytky. Radikální pozemková reforma pak měla „odčinit Bílou horu“.
Většina těchto kroků se realizovala na základě tzv. Benešových dekretů. Bylo jich dohromady hodně přes sto. Nebyly to žádné svévolné nápady prezidenta: vláda (nejdříve exilová, pak ta košická) dekret navrhla, prezident podepsal. Nic jiného než vládnout dekrety nezbývalo. Za války žádný parlament, ani v exilu, neexistoval a po válce se normální volby konaly až v květnu 1946. Ani Prozatímní národní shromáždění, které v březnu 1946 Benešovy dekrety jedním rázem dodatečně schválilo, nebylo voleno, nýbrž paritně jmenováno předáky politických stran z delegátů národních výborů. Stojí za zmínku, že velký dekret o znárodnění podepsal Beneš tři dny před vznikem onoho prozatímního parlamentu – pak už dekretální pravomoc, kterou mu udělila exilová vláda v Londýně, neměl. Proč tak spěchal?
Neuměli se spočítat
Jaké byly ty čtyři (české) strany? Tři socialistické (komunisté, sociální demokraté a českoslovenští socialisté) a jedna nesocialistická, konfesijní (Československá strana lidová). Lidovci měli reprezentovat něco jako střed. Svou nejoblíbenější političku, která byla o cosi více doprava, brilantní Helenu Koželuhovou, však ze strany hanebně vyloučili a zbavili ji mandátu. Pavlu Tigridovi a Ivu Ducháčkovi zakázali, aby psali o českém gestapismu při odsunu.
Komunisté hráli chytře: znárodnění nejvíce propagovali sociální demokraté a ve výzvách vyhánět Němce beze slitování vynikli národní socialisté. I proto komunisté překvapivě vyhráli volby v květnu 1946: v Čechách měli přes 40 %, na Moravě těsně pod, na Slovensku však se stranou Demokratickou na celé čáře prohráli. Čím více ateistů, tím větší vítězství… Gottwald pak sestavil vládu, ale dalších voleb se obával. KSČ měla ne prsty, ale celou ruku v pokusech o atentáty na Jana Masaryka, Prokopa Drtinu a Petra Zenkla – to byl začátek vládní krize. Gottwald pak využil neschopnosti demisionujících nekomunistických ministrů spočítat se a přiměl prezidenta, aby jejich demisi přijal: bylo to podle ústavy. Ti ministři totiž netvořili většinu vlády (bylo jich 12 z 26; stačili tady dva a musely by se vypsat nové volby). Dodnes nikdo neví, proč se k nim nepřidal Jan Masaryk.
Jaká tedy byla třetí republika? Vyhýbáme se dát jí pořadové číslo, abychom ji nemuseli pojmenovat. Abychom neztratili iluze. Bylo to něco mezi tou druhou – i s mezidobím protektorátu – a čtvrtou, poúnorovou. Byl to režim, který se svažoval k únoru 1948.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou