26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Jak poznat ten pravý hlas

10. 5. 2016

|
Tisk
|

Když se poustevník svatý Antonín uchýlil do egyptské pouště, svou první zkušenost udělal s rozlišováním myšlenek, které ho napadaly. Existují totiž dobrá a špatná vnuknutí. Jak je od sebe ale odlišit?

Vydání: 2016/20 Soud podpořil věřící rodiče, 10.5.2016, Autor: Jan Paulas



Není vhodnější čas než Letnice, abychom se nad touto otázkou zamysleli a vzali si na pomoc právě Ducha Svatého. Je to přeci klíčová otázka našeho duchovního života: Jak rozpoznat, co nás přivádí blíž k Bohu a co nás naopak vzdaluje? A to zejména v dnešní době, kdy máme navíc kolem sebe tolik roztodivných duchovních nabídek, že snad nikdy v historii nebyl člověk postaven k lákavějšímu švédskému stolu, kde může svobodně uzobávat tu z toho a tu zase z onoho duchovního pokrmu. Malou sondu do toho, čemu všemu dnešní Češi věří v této údajně ateistické zemi, nabídne sociolog a publicista Jan Jandourek. Rázem zjistíme, že člověk je opravdu bytost nenapravitelně náboženská. Což je dobrá zpráva, pokud se to ovšem chytne za ten správný konec.
Jak tedy v množství hlasů zaslechnout ten pravý? A může nás k sobě Bůh přivádět i po cestách různých spiritualit, protože zkrátka umí psát i na křivých linkách našeho hledání? Jak se vůbec pozná nezdravá duchovní cesta a co by nás mělo varovat? Nejen nad tím se zamýšlíme v dnešním tématu, ale chceme pokročit ještě dál: Jak i v našem křesťanském životě správně rozlišovat různé duchovní „nápady“? Všichni to přece známe: O něčem jsme se domnívali, že je to Boží vůle, ale ono se ukázalo, že ne. Jak oddělit skutečný Boží hlas od našich „zbožných přání“, či dokonce od hlasu pokušitele?
V této souvislosti lze zmínit knížku C. S. Lewise „Rady zkušeného ďábla“, v níž protřelý ďábel školí svého mladého synovce Tasemníka, jak vyzrát na lidi, jak využít jejich slabých stránek, jaké myšlenky v nich podporovat, jak pokušení správně zaobalovat, aby se tvářila zbožně a člověk na ně skočil jako myš na kus špeku. Zatímco nezkušený Tasemník by rád útočil zpříma, primitivními metodami a nejraději by duše svedl hned k tomu nejtěžšímu hříchu, starý lišák Zmarchrob mu radí cestu postupných, nenápadných, ale jistých úspěchů.
Rozlišování je docela dřina
O tom, že správné rozlišování není jednoduchou disciplínou, svědčí fakt, že ačkoli se sv. Antonín tenkrát dobral základního pravidla, a později sv. Ignác z Loyoly ve svých Duchovních cvičeních dokonce sestavil podrobnější pravidla pro správné rozlišování duchů, nejsme na tom dnes v jejich uplatňování dál než naši předkové. Ono si totiž nelze jednoduše sednout a začít podle nějaké šablony třídit dobré od špatného. „Rozlišování je způsob modlitby v Duchu Svatém a k Duchu Svatému. Už rozlišení myšlenek a emocí je docela dřina, natož rozlišení dobrých a méně dobrých hnutí, rozlišení toho, co přichází od Boha a co od nepřítele,“ míní P. Zdeněk Jančařík ve své knize Přeskočit horu, kterou vloni vydal KT. I na této dvoustraně dostane slovo. Snad vám tedy nabídneme aspoň trochu inspirace, jak včas rozpoznat Zmarchrobovy léčky.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou