26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Hudba jako mocný dopravní prostředek k Bohu

12. 6. 2007

|
Tisk
|

Vydání: 2007/24 Co Čech, to muzikant?, 12.6.2007, Autor: Markéta Lakosilová

Hudba má v lidském životě nezastupitelný význam. To věděli už staří Řekové a Římané, pro něž se stala prvkem dokonalosti a nástrojem ke zlepšení lidského chování i myšlení. Jaké je její místo u křesťanů? A platí přísloví „Co Čech, to muzikant“ také u řeholnic? Na to jsme se zeptali sestry Anděly z řádu sv. Voršily – Češky, která prožívá již druhý rok svého noviciátu na Slovensku v Trnavě.

Jaký máte vztah k hudbě? Muzicírovali jste spolu doma?

K hudbě mám velmi kladný a blízký vztah. Zpěv a později hra na různé nástroje se staly téměř samozřejmou součástí mého života.
Doma jsme často muzicírovali, tatínek hrál na všelijaké nástroje od houslí, kytary přes harmoniku až po trubku. Společně jsme si zazpívali a zahráli s velkou radostí a chutí: bratr vzal kytaru, já housle či violu, tatínek akordeon... Byl pro nás nevyčerpatelnou studnicí nejen písní lidových, ale i trampských a populárních. A maminka se k nám také ráda přidala.

Můžete své hudební nadání uplatnit i ve společenství řádu?
V komunitě voršilského noviciátu nás Bůh obdivuhodně spojil: žije nás tady celkem sedm, z toho čtyři hrajeme na kytaru, jedna na klavír a dvě na housle, ostatní příležitostně využívají bicí nástroje, jako triangl nebo bubínek, který si jedna sestra dovezla z misií. Asi nejvíce využíváme kytaru. Se sestrami hrajícími na klavír a na housle či jiné nástroje se nám občas podaří nacvičit nějaké skladby – ty pak využíváme při mši svaté, zvláště o svátcích, nebo jen tak pro radost společenství. Také muzicírujeme při různých tradicích, jako jsou například fašanky, nebo když přijde návštěva. Některé sestry samy skládají písně a zhudebňují žalmy, takže se nám repertoár rozšiřuje.

Máte nějakou hezkou vzpomínku z muzicírování se sestrami?
Velmi milé pro mě bylo hraní a zpívání na tříkrálovém koncertě, který pořádali bratři salesiáni v kostele. Jejich představený don Wallner nás na jedno odpoledne pozval na faru – v této části města Trnavy působí čtyři řeholní společenství (salesiáni, salesiánky, sestry křížové a voršilky), abychom si přichystali překvapení pro zdejší farníky. Naše nástroje byly pestré – od kytar po akordeon, podařilo se dokonce pro jednu sestru sehnat kontrabas (na který už 11 let nehrála), já jsem vzala housle, další sestra salesiánka hrála na vozembouch... Čtyři koledy v podání skupiny „Zjavenie“ (to byl náš název, protože „raz sa zjavíme a potom už nikdy“) složené ze zástupců čtyř řeholí, měly u publika úspěch. Byl to nádherný zážitek – zahráli jsme si opravdu od srdce.

Jaký význam má podle vás hudba v životě křesťana?
Říká se, že kdo zpívá, dvakrát se modlí. V žalmech se píše, abychom chválili Boha harfou, strunnými nástroji, flétnami i cimbály, hlasem radostným. Člověk byl ve své podstatě stvořen proto, aby chválil Boha celým svým životem. Během pobytu na Slovensku vnímám čím dál víc, že každý z nás je pozván ke chvále celým svým bytím: nejen zpěvem či hrou na hudební nástroj, ale také tancem – liturgické tance jsou velkým pokladem, který máme a můžeme rozvíjet. Hudbou nevyjadřujeme jen svůj postoj chvály, ale také svou vděčnost Bohu, můžeme mu vyzpívat, zahrát nebo zatancovat vše, čím přetéká naše srdce... K tomu patří smutek, těžkosti, boje, ale i radost, tužby či prosby. Hudba by měla být pro věřícího mocným „dopravním prostředkem“ do blízkosti Boha, napomáhá spojení lidského srdce s Božím Srdcem.Duchovní hudba a písně provázejí židovský národ a po něm i křesťany už od počátku jejich existence a není to náhoda. Od modlitby k hudbě a od hudby k modlitbě by nikdy nemělo být daleko.



čeští hudebníci ve světě
Za jedinou českou hudební hvězdu známou skutečně po celém světě můžeme označit Antonína Dvořáka. Sekundují mu Bohuslav Martinů a v poslední době i Leoš Janáček. Bedřich Smetana si širší zahraniční renomé zatím nezískal. V USA byl naopak na začátku 20. století velmi známý autor operet Rudolf Friml.
Ze současných hudebních skladatelů si zaslouží zmínku Karel Husa, který v roce 1968 složil Hudbu pro Prahu chápanou jako politický manifest; symfonická skladba měla po celém světě asi 6 tisíc repríz. Husa dnes působí jako emeritní profesor na Cornell University v Kalifornii.
V USA žije i Milan Kymlička, kterého znají mnozí filmoví fanoušci. Kymlička je totiž jako autor hudby podepsán pod řadou hollywoodských snímků. Emigrant Antonín Tučapský se proslavil jako autor sborové hudby a sbormistr; žije v Londýně a diriguje po celém světě.
Čeští hudebníci jsou mnohdy známější jako interpreti skladeb cizích autorů než jako hudební skladatelé. S velkým ohlasem vystupovali už na začátku 20. století houslisté Josef Slavík a Jan Kubelík a pěvkyně Ema Destinnová či o generaci mladší Jarmila Novotná. Mezi velká jména patří dirigent Rafael Kubelík, klavírista Rudolf Firkušný, Ivan Moravec, který se specializuje na Mozartovu hudbu, hudební pedagog a klavírista Boris Krajný, cembalistka Viktorie Švihlíková a pěvkyně Magdalna Kožená. V jazzové hudbě se v mezinárodním kontextu prosadili Jan Hammer a George Mráz.
JAN VRKOČ


Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou