26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Hlásat celému světu živou přítomnost Krista

13. 5. 2005

|
Tisk
|

NEMĚJ STRACH!

Vydání: 2005/18 Zvolení nového papeže, 13.5.2005, Autor: red

Ctihodní bratři a sestry v Kristu,
všichni lidé dobré vůle!
Milost a pokoj ať se ve vás rozmáhá. V těchto hodinách žijí v mé duši spolu dva protichůdné city. Na jedné straně pocit nedostatečnosti a lidského zneklidnění z odpovědnosti vůči univerzální církvi, která mi byla včera svěřena, jako nástupci apoštola Petra na tomto římském stolci. Na druhé straně v sobě cítím hlubokou vděčnost Bohu, který – jak zaznívá v liturgii – neopouští své stádce, ale vede je skrze časy, pod vedením těch, které on sám vyvolil za náměstky svého Syna a ustanovil je pastýři.

Milovaní, tato hluboká vděčnost za dar Božího milosrdenství navzdory všemu převažuje v mém srdci. A považuji tento fakt za zvláštní milost, kterou jsem dostal na přímluvu svého ctihodného předchůdce Jana Pavla II. Zdá se mi, že cítím jeho silnou ruku, která tiskne moji; zdá se mi, že vidím jeho usměvavé oči a že naslouchám jeho slovům, kterými se obrací zvláště ke mně: „Neměj strach!“

Smrt Svatého otce Jana Pavla II. a dny, jež po ní následovaly, byly pro církev a celý svět mimořádným časem milosti. Velká bolest kvůli jeho odchodu a pocit prázdnoty, který ve všech zanechal, byly zmírněny působením vzkříšeného Krista, které se projevovalo během dlouhých dnů všeobecné vlny víry, lásky a duchovní solidarity, jejímž vyvrcholením byly slavnostní pohřební obřady.

Můžeme říci, že tyto obřady byly opravdu mimořádnou zkušeností, v níž jsme vnímali Boží moc, která chce formovat všechny národy lidské rodiny skrze církev, skrze sjednocující sílu Pravdy a lásky. Jan Pavel II. v hodině smrti, připodobněn svému Mistru a Pánu, korunoval svůj dlouhý a plodný pontifikát, utvrzoval ve víře křesťanský lid, shromažďoval jej kolem sebe a dával nám pocítit větší jednotu celé lidské rodiny.

Jak necítit podporu tohoto svědectví? Jak nevnímat povzbuzení touto milostí?

Boží prozřetelnost překvapila všechna má očekávání a hlasováním ctihodných otců kardinálů mě povolala, abych byl nástupcem tohoto velkého papeže. Musím v těchto hodinách znovu promýšlet, co se událo v kraji Cesareje Filipovy před dvěma tisíci let. Zdá se mi, že slyším Petrova slova: „Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha“ a následné slavnostní tvrzení Pána: „Ty jsi Petr - Skála - a na této skále zbuduji svou církev... Tobě dám klíče nebeského království“.

Ty jsi Kristus! Ty jsi Petr! Zdá se mi, že prožívám tutéž evangelijní scénu: já, Petrův nástupce, opakuji s rozechvěním slova galilejského rybáře a s vnitřním pohnutím znovu naslouchám ujišťujícímu příslibu božského Mistra. Je-li nesmírná tíže odpovědnosti, která dopadá na moje ubohá ramena, pak je jistě nesmírná i Boží moc, s kterou mohu počítat: „Ty jsi Petr – Skála – a na této skále zbuduji svou církev“. Když mě Pán vyvolil za římského biskupa, chtěl mě mít za svého náměstka, chtěl, abych byl „skálou“, o kterou se všichni mohou bezpečně opírat. Prosím Ho, aby doplnil nedostatečnost mých sil, abych byl odvážným a věrným pastýřem jeho stádce, vždycky ochotným naslouchat vnuknutím jeho Ducha.

Chystám se zahájit tuto zvláštní službu, ministerium petrinum, abych sloužil univerzální církvi s pokornou odevzdaností do rukou Boží prozřetelnosti. A na prvním místě obnovuji svůj naprostý a důvěryplný souhlas: „V tebe jsem doufal, Pane, nebudu zahanben na věky!“

Vás, páni kardinálové, s vděčností v duši za důvěru, kterou jste mi projevili, žádám, abyste mě podporovali modlitbou a stálou, činnou a moudrou spoluprací. Prosím také všechny bratry v biskupském úřadu, aby mi byli po boku svou modlitbou i radou, abych mohl být skutečný Servus servorum Dei (služebník Božích služebníků). Jako Petr a ostatní apoštolové tvořili z vůle Pána jediný apoštolský sbor, stejně i Petrův nástupce a biskupové, nástupci apoštolů – a koncil to silně zdůraznil - mají být mezi sebou úzce spojeni. Toto kolegiální společenství, i když jsou úkoly a funkce římského velekněze a biskupů odlišné, je určené ke službě církve a jednoty víry, na které značnou měrou závisí účinnost evangelizační činnosti v současném světě. Po této cestě, po níž kráčeli moji ctihodní předchůdci, míním postupovat i já a starat se o jediné: hlásat celému světu živou přítomnost Krista.

Přede mnou stojí zvláště svědectví papeže Jana Pavla II. On nám zanechává odvážnější, svobodnější a mladší církev. Je to církev, která podle jeho učení a příkladu hledí s klidem na minulost a nemá strach z budoucnosti. Velkým jubileem vstoupila do nového tisíciletí s evangeliem v rukou, s evangeliem aplikovaným na současný svět skrze směrodatné čtení II. vatikánského koncilu. Právem papež Jan Pavel II. označil koncil za „buzolu“ podle níž je třeba se orientovat na rozlehlém oceánu třetího tisíciletí. Také ve své duchovní závěti psal: „Jsem přesvědčen, že ještě dlouho bude dáno novým generacím čerpat z bohatství, která nám tento koncil 20. století dal“.

I já tedy, když se chystám ke službě, jež je vlastní Petrovu nástupci, chci silně zdůraznit rozhodnou vůli pokračovat v úsilí o uskutečňování II. vatikánského koncilu, ve stopách svých předchůdců a ve věrné návaznosti na dvoutisíciletou tradici církve. Právě na tento rok připadne 40. výročí uzavření koncilního shromáždění (8. prosince 1965). Během let koncilní dokumenty neztratily svou aktuálnost, ba jejich učení se ukazuje zvláště přiléhavé pro nové požadavky církve a současné globalizované společnosti.

Můj pontifikát začíná zvláště příznačným způsobem, v době, kdy církev prožívá Rok zasvěcený eucharistii. Jak nezahlédnout v této prozřetelnostní shodě prvek, který musí charakterizovat službu, k níž jsem byl povolán? Eucharistie, srdce křesťanského života a pramen evangelizačního poslání církve, musí vytvářet trvalý střed a pramen Petrovy služby, která mi byla svěřena.

Eucharistie stále zpřítomňuje vzkříšeného Krista, který se nám i nadále dává a volá nás, abychom měli účast na stole jeho těla a krve. Z plného společenství s Ním vyvěrá každý jiný prvek života církve, na prvním místě společenství všech věřících, nasazení hlásat evangelium a vydávat mu svědectví, horlivost lásky ke všem, zvláště k chudým a maličkým.

V tomto roce tedy bude muset být slavena zvláště významně slavnost Božího těla. Eucharistie pak bude v srpnu středem Světového dne mládeže v Kolíně nad Rýnem a v říjnu řádného shromáždění biskupského synodu, který se bude konat na téma „Eucharistie - pramen a vyvrcholení života a poslání církve“. Všechny proto žádám, aby v následujících měsících zintenzivnili lásku a úctu k eucharistickému Ježíši a aby odvážně a jasně vyjádřili víru ve skutečnou přítomnost Pána, především prostřednictvím slavení a správného konání obřadů.

Zvláště to žádám po kněžích, na které v této chvíli myslím s velkou láskou. Služebné kněžství se zrodilo ve Večeřadle spolu s eucharistií, jak tolikrát zdůraznil můj ctihodný předchůdce Jan Pavel II. „Kněžská existence musí mít ze zvláštního titulu „eucharistickou formu,“ napsal ve svém posledním listu k Zelenému čtvrtku. K naplnění tohoto cíle přispívá především zbožné slavení denní mše svaté, jádra života a poslání každého kněze.

Katolíci, živeni a podporováni eucharistií, se musí cítit podněcováni k směřování k oné plné jednotě, po níž tak horoucně Kristus toužil ve Večeřadle. Petrův nástupce musí zcela zvláštním způsobem vzít na sebe tuto svrchovanou dychtivou touhu božského Mistra. Jemu je totiž svěřen úkol, aby utvrzoval své bratry.

A proto jeho nynější nástupce na počátku své služby římské církvi, kterou Petr zalil svou krví, chápe s plným vědomím jako svůj první úkol neúnavnou práci na obnovení plné a viditelné jednoty všech následovníků Krista. To je jeho přání, to je jeho naléhavá povinnost. Je si vědom, že na to nestačí projevy dobrých citů. Je zapotřebí konkrétních gest, která vstoupí do duší a pohnou svědomím - tím, že budou každého pobádat k onomu vnitřnímu obrácení, které je předpokladem každého pokroku na cestě ekumenismu.

Teologický dialog je nutný, nezbytné je také prohloubení historických důvodů, jež vedly k rozhodnutím v minulosti. Avšak co je naléhavější, je ono „očištění paměti“, po němž tolikrát volal Jan Pavel II. Ono jediné může disponovat duše k tomu, aby přijaly plnou Kristovu pravdu. A před Něho, svrchovaného Soudce každé živé bytosti, se každý z nás musí postavit s vědomím, že jednoho dne bude muset Jemu skládat účty z toho, co vykonal, nebo nevykonal pro velké dobro plné a viditelné jednoty všech jeho učedníků.

Současný Petrův nástupce se osobně vystavuje této otázce a je ochoten udělat, co je v jeho moci, aby podporoval zásadní věc ekumenismu. Ve stopách svých předchůdců je plně rozhodnut pěstovat každou iniciativu, která by se mohla jevit vhodná k rozvinutí styků a dohody s představiteli různých církví a církevních společenství. Ba právě jim posílá také při této příležitosti co nejsrdečnější pozdrav v Kristu, jediném Pánu všech.

V této chvíli se vracím ve vzpomínkách k nezapomenutelné zkušenosti, kterou prožili všichni u příležitosti smrti a pohřebních obřadů zesnulého Jana Pavla II. Kolem jeho tělesných pozůstatků ležících na holé zemi se shromáždily hlavy národů, osoby všech společenských vrstev a zvláště mladí, v nezapomenutelném objetí lásky a obdivu. K němu hleděl celý svět s důvěrou. Mnohým se zdálo, že ona intenzivní účast, rozšířená hromadnými sdělovacími prostředky do všech končin země, byla jakousi sborovou prosbou o pomoc, adresovanou papeži současným lidstvem, které je zneklidněno nejistotami a obavami a ptá se na svou budoucnost.

Církev musí dnes sama v sobě znovu oživit vědomí úkolu předkládat světu hlas Toho, který řekl: „Já jsem světlo světa. Kdo mě následuje, nebude chodit v temnotě, ale bude mít světlo života“. Nový papež, když se nyní chystá ujmout své služby, ví, že jeho úkolem je, aby dal zazářit před současnými muži a ženami světlu Kristovu - ne svému světlu, nýbrž Kristovu.

S tímto vědomím se obracím na všechny, také na ty, kteří následují jiná náboženství nebo prostě hledají odpověď na základní otázky existence a ještě ji nenašli. Na všechny se obracím prostě a s láskou, abych je ujistil, že církev s nimi chce pokračovat v otevřeném a upřímném dialogu při hledání pravého dobra pro člověka a společnost.

Prosím Boha o jednotu a mír pro lidskou rodinu a prohlašuji, že všichni katolíci jsou ochotni spolupracovat na autentickém společenském rozvoji, respektujícím důstojnost každé lidské bytosti.

Nebudu šetřit námahy a oddanosti, abych pokračoval ve slibném dialogu s různými civilizacemi, zahájeném mými předchůdci, protože ze vzájemného pochopení vyvěrají podmínky pro lepší budoucnost všech.

Myslím zvláště na mladé. Jim, privilegovaným partnerům papeže Jana Pavla II., patří mé láskyplné objetí v očekávání – dá-li Bůh – že se s nimi setkám v Kolíně nad Rýnem u příležitosti nadcházejícího Světového dne mládeže. S vámi, drazí mladí, budoucnosti a naděje církve a lidstva, budu i nadále vést rozhovor a naslouchat vašim očekáváním s úmyslem pomoci vám setkávat se stále hlouběji s žijícím a věčně mladým Kristem.

Mane nobiscum Domine! Zůstaň s námi, Pane! Tato invokace, která je hlavním tématem apoštolského listu Jana Pavla II. pro Rok eucharistie, je prosbou, která spontánně vyvěrá z mého srdce, když se chystám začít službu, k níž mě Kristus povolal. Stejně jako Petr i já obnovuji svůj bezvýhradný slib věrnosti - Jemu jedinému chci sloužit, tak, že se zcela budu věnovat službě jeho církvi.

Na podporu tohoto slibu vzývám mateřskou přímluvu nejsvětější Panny Marie, do jejíchž rukou kladu přítomnost i budoucnost své osoby i církve. Ať svou přímluvou pomáhají také svatí apoštolové Petr a Pavel a všichni svatí.

S těmito city uděluji vám, ctihodní bratři kardinálové, všem, kdo se účastní tohoto obřadu, a všem, kdo se dívají na televizi nebo poslouchají rozhlas, zvláštní a láskyplné požehnání.

Vatikán, Sixtinská kaple, 20. dubna 2005

(Přeložil P. Josef Koláček SJ, mezititulky redakční, převzato z české sekce Radia Vatikán.)

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou