Farní obec obsah kroniky dobře zná

Vydání: 2007/17 Kronikáři, 24.4.2007, Autor: Václav Štaud

P. Josef Šindar převzal farní kroniky v Tišnově a Předklášteří při svém nástupu do úřadu faráře a děkana v roce 1979. Se železnou pravidelností tam doplňuje vše, co rozčeřilo hladinu farního i společenského života.

„Nedělám tím nic mimořádného, jen pokračuji v práci svých předchůdců. První zápis v naší kronice je z roku 1822, už to samo zavazuje,“ říká kněz. „A aby nešlo jen o starou knihu, na kterou padá prach, snažím se obsah pravidelně dostat ven, mezi Boží lid,“ dodává pan farář.
K publikování sledu farních událostí využívá otec Šindar čtvrtletního farního zpravodaje Cesta, kde farníci vedle aktuálních textů nacházejí i ohlédnutí za minulým obdobím. Kdo přijal svátost křtu, biřmování, manželství, s kým a kdy se farnost po křesťansku naposledy rozloučila. Nechybí finanční zprávy o sbírkách ani blahopřání k jubileím aktivních farníků a všech kněží, kteří z Tišnovska pocházejí nebo tady působili. Někdy i dvě strany samostatného textu pak sledují den po dni, co se v Tišnově i v připojené předklášterské farnosti za uplynulé tři měsíce přihodilo.
„Tento způsob zveřejňování praktikuje více farností,“ upozorňuje P. Josef Šindar. „V našem zpravodaji se však všechny důležité události z farní kroniky stručně objeví ještě jednou, vždy v prvním čísle roku, pod titulkem Jak to bylo před deseti roky. A věřte, že si lidé rádi připomenou, co a kdy se nám podařilo společně vybudovat, který kaplan tady působil nebo kdy mezi nás zavítal třeba pan nuncius či jiná církevní osobnost.“
Příležitostně zařazují v tišnovské Cestě také ohlédnutí za mimořádně významnými dějinnými chvílemi. Kroniky zanechaly řadu pozoruhodných vzpomínek a svědectví třeba z dramatických chvil „sametové revoluce“. Zajímavě například popisují, jak se věřící ze širokého okolí shromáždili k oslavě svatořečení Anežky České v předklášterské bazilice, založené maminkou světice, královnou Konstancií. „Lidí se tady sešlo nepředstavitelně mnoho,“ píše kronikář doslova. „Podle zdejší pověsti nastane konec světa, až se předklášterská bazilika naplní do posledního místa. Stalo se to, ale naštěstí místo konce světa přišel konec komunismu.“
Bylo to v neděli 12. listopadu 1989, kdy mnoho tisíc lidí slavilo kanonizaci i se všemi našimi tehdejšími biskupy v římském chrámě svatého Petra. Velký údiv davu vzbudila tehdy skutečnost, že dlouhý vstupní liturgický průvod zcela zaplněnou bazilikou Panny Marie v Porta coeli uzavíral muž s mitrou a pastýřskou holí. „Kdo to je?“ nesla se od úst k ústům stejná otázka. „Ale vždyť je to pan farář a děkan Michael Pojezdný z nedaleké Osové Bítýšky. Copak on je biskupem?“ Brzy se pak ozřejmilo, že právě při této příležitosti v Předklášteří poprvé vystoupil z ilegality tajně zvolený opat strahovské kanonie premonstrátů.

Pět imperativů
„Kromě věrného popsání skutečností se vždy snažím také zachytit atmosféru doby,“ říká nad svými kronikami P. Josef Šindar. Ke zdokumentování jeho slov si přečtěme, jak doslova uzavřel kroniku v roce 1989: „Bohu díky, že už neplatí pět imperativů: Nemysli. Když myslíš, tak nemluv. Když mluvíš, tak nepiš. Když píšeš, tak nepodepisuj. A když podepíšeš, tak se nediv! Bohu díky, že už nemusíme být omezováni strachem, ale jen láskou, pravdivostí, úctou k druhému a vlastní pokorou!“


Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 16 17. – 23. dubna 2018

Kardinála Berana přivítá i sv. Vojtěch

Už o tomto víkendu přivítají v pražské katedrále rakev s ostatky kardinála Josefa Berana nejen věřící, ale také nová socha sv. Vojtěcha. O umístění skulptury tohoto…

celý článek


Macron: Opravme vztah církve a státu

Poprvé ve francouzské historii vystoupil prezident této přísně sekulární země na setkání s představiteli katolické církve. Emmanuel Macron promluvil v Bernardinské koleji…

celý článek


Skoky jsou zase živé. Už deset let

Mohutný barokní kostel ve Skokách u Žlutic dává tušit, že zde bylo významné poutní místo. A skutečně. Bylo proslavené zázračnými uzdraveními podobně jako francouzské…

celý článek


Prarodiče nás vedou po celý život

Na ty ruce vzpomínáme pořád. Až po letech pochopíme, čím nás v dětství tak upoutaly – velikostí, drsností i jiným dotykem. Nikdo totiž neumí pohladit tak jako babička či dědeček.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay