Dobrá farní rada je vítr v zádech

Vydání: 2018/37 Rok pomáhali. Jak je to změnilo?, 11.9.2018, Autor: Jiří Macháně

Farní, nebo přesněji pastorační rada je společenství farníků, kteří knězi kryjí záda. V tom nejlepším slova smyslu mu radí a pomáhají (nejen) s rozhodnutími a vedením farnosti. Řekne se to jednoduše, jenže ono to v praxi tak jednoduché není.


Z pouti kněží a jejich spolupracovníků děkanátu Uherské Hradiště. Snímek František Ingr/Člověk a Víra

Rádců a těch, kdo vědí všechno lépe a možná i nejlíp, jsou často plné kostelní lavice. Jen nemnoho z nich ale umí kněz pozvat ke spolupráci – a oni umějí pozvání dělným způsobem přijmout.

K čemu je to dobré

Církevní právo hovoří vlastně o dvou farních radách: ekonomické a pastorační. Zatímco ta ekonomická je podle práva povinná, existence pastoračních rad závisí na úvaze diecézních biskupů. V Česku jim dali zelenou. Úkolem pastoračních rad je pomáhat knězi nikoliv s hospodařením a správou majetku, ale ve věcech duchovní správy. Mají přinášet a usměrňovat dobře míněné postřehy farníků, využít jejich dovednosti a úsudku. A zejména přizvat věřící lid k práci „na vinici Páně“.

Obě zmíněné rady musejí u nás kněží zřídit pouze v plzeňské diecézi. O povinné pastorační radě pro každou farnost zde rozhodl biskup Tomáš Holub letos v lednu. Ke dni uzávěrky už ve všech farnostech této diecéze na západě Čech skutečně existovaly.

Když se řekne farnost

Církevní zákony označují farnost jako právnickou osobu, tedy natrvalo zřízené společenství křesťanů. Není to tedy záležitost jednoho člověka, kněze, který se v našich poměrech nezřídka často přesouvá z místa na místo. „Farnost není jen institucí, ale především společenstvím. A farní rada má reprezentovat hlas farní komunity,“ vysvětluje generální sekretář České biskupské konference P. Stanislav Přibyl a dodává: „Jen pastýř spolu s lidmi mohou tvořit farnost. A každý rozumný kněz ví, že vést znamená rovněž naslouchat. A že farníci, kteří vědí, kam farnost směřuje a jaké jsou její úkoly, jsou schopni neobyčejných výkonů. Dobrá farní rada dobře řízená farářem – to je v životě církve doslova vítr v zádech,“ popisuje svou zkušenost P. Přibyl.

Jak vznikají

Tyto rady jsou zpravidla uvedené v život částečně volbou svých členů a částečně jejich jmenováním. Předsedou je vždy duchovní správce farnosti. Kompetence pastorační rady vymezují stanovy, které jsou zpracované podle vzorů schválených na úrovni diecézí. Pastorační rada by se díky tomu neměla stát nástrojem nějaké zájmové skupiny ve farnosti. Mezi kontrolní mechanismy patří volby do farní rady a také pravidelné kanonické vizitace, jejichž součástí jsou setkání biskupa nebo jeho zástupce s poradními (i dalšími) skupinami ve farnosti.

Ani kývači, ani opozice

Farní rada může být prostředím kvasu, kde vznikají pastorační nápady šité na míru konkrétní obci, městu a místní komunitě. Úkolem této pastorační rady je i podpora kněze, aby se ve své službě neocital osamělý, nebo dokonce na holičkách. „Rada může pomoci knězi při prosazování nějakého rozhodnutí, vyřešit dilema, či dokonce ukončit neplodnou a bezvýchodnou diskusi ve farnosti,“ připomíná pozitivní zkušenosti generální sekretář biskupů. Jak říká, je moudré, aby členy rad nebyli lidé, kteří se bojí vyslovit svůj názor nebo přijít s nápadem a s panem farářem souhlasí úplně ve všem. Na druhou stranu ale není úkolem farní rady stát se bičem na kněze nebo jeho organizovanou opozicí.

Nápady i práce

Zatímco někde spolupráce kněze a farního společenství funguje velmi dobře, jsou farnosti, kde o takových možnostech farníci ani nevědí. „Problém může být například na straně faráře-sólisty. Jinde se kněz zřízení pastorační rady vyhne kvůli obavám z ambiciózních farníků, kteří by členství v takové radě chápali jako prostředek k posílení svého vlivu. Členové rady by měli být aktivní a schopní uskutečnit, co sami vymysleli, ale zároveň by neměli mít ambici překročit svou poradní pravomoc. Chce to dávku moudrosti a tolerance ze všech stran,“ radí P. Přibyl.

V řadě diecézí jsou pastorační rady zřízené podle církevního práva třeba i dvacet let, ale v praxi nepracují. „Stále ještě žijeme v názorových schématech komunismu, kdy víra rovná se kostel a farnost rovná se farář. Nepodařilo se nám ještě překonat snahy někdejší totalitní moci zatlačit veškerý život církve do kostela a sakristie a definovat život z víry jako uspokojování vlastní potřeby. Musíme překonat i schéma, že farnost utváří jen farář. Žijeme už téměř třicet let v jiné realitě a podle toho by se měly farnosti projevovat i navenek,“ zdůrazňuje P. Přibyl.

Podle něj se v Čechách i na Moravě přes všechny potíže spolupráce mezi farníky a kněžími spíše daří – a když nevznikají přímo pastorační rady, přibývají alespoň neformální uskupení, která pomáhají faráři v řízení farnosti. „Neptal bych se, zdali je třeba, aby měl kněz poradní grémia, bral bych to jako naprosto přirozené. Někdy se bohužel také stává, že kněze ani nenapadne, že by se svými starostmi nemusel být sám, ale že kolem něj jsou ve farnosti lidé, s nimiž se o ně může podělit,“ uzavírá generální sekretář biskupů.


Pastorační rada, často nazývaná také farní rada, popřípadě farní pastorační rada (latinsky consilium pastorale), je poradní orgán duchovního správce farnosti. Jejím úkolem je podpora pastorační péče. Na rozdíl od ekonomické rady je její zřízení nepovinné, avšak velmi doporučované. Její postavení upravuje Kodex kanonického práva v kánonu 536:
Jestliže podle uvážení diecézního biskupa, po projednání s kněžskou radou, je to vhodné, ustanoví se v každé farnosti pastorační rada, které předsedá farář a v níž věřící spolu s těmi, kdo se ze svého úřadu podílejí na pastorační péči ve farnosti a napomáhají rozvoji pastorační činnosti. Pastorační rada má pouze poradní hlas a řídí se normami stanovenými diecézním biskupem.


JIŘÍ MACHÁNĚ

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články



Aktuální číslo 38 18. – 24. září 2018

Letní rekord koledníků

Slova „Tříkrálová sbírka“ a „rekordní“ se vedle sebe ocitají ve zprávách o výsledcích koledování. Nového rekordu se ovšem koledníkům podařilo dosáhnout minulou…

celý článek


Mluví se o nich na každém rohu

Co znamená výraz „křesťanské hodnoty“? Jak se zvěst evangelia může změnit v hodnotový systém? Jak je možné, že se „křesťanské hodnoty“ stávají zásadním…

celý článek


Výchova k občanství

Demokracie nemůže bez osobní odpovědnosti občanů za věci veřejné dobře fungovat, a právě proto vyžaduje neustálou výchovu – a to nejen mládeže, ale i dospělých.

celý článek


Jak se Pobaltí chystá na příjezd papeže?

V předvečer papežovy návštěvy pobaltských zemí – Estonska, Lotyšska a Litvy – odpověděl na dotazy KT PHILIPPE JOURDAN, francouzský biskup, který od roku 2005 působí…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay