Vydání: 2018/42 Sedm nových přímluvců v nebi, 16.10.2018, Autor: Tomáš Kutil

Obrovská škála volnočasových aktivit a životních stylů se dnes odráží i na náboženské scéně. Existuje velké množství náboženských směrů a hnutí. Některé jsou odštěpené od jedné z tradičních církví, jiné jsou synkretickým gulášem několika učení smíchaných dohromady nebo jsou obdivovateli „lidí z vesmíru“. Popisem a zkoumání těchto hnutí se zabývá religionistický časopis Dingir, v digitálním prostředí je to pak Náboženský infoservis.
Z pohledu katolické církve se slovo sekta používá dvojím způsobem. V tom církevně-právním jde o označení skupiny, která hlásá nějakou herezi tak usilovně, že směřuje ke schizmatu – rozkolu s katolickou církví.
V lidovějším pojetí je to označení uzavřené skupiny, která buď své okolí svým stylem života provokuje, případně se mu radikálněji odcizuje. Nálepku „sekta“ si občas vyslouží také skupina (hnutí, spiritualita), jejíž příslušníci v dané oblasti zaujímají význačné (mocenské) pozice.
Ohrožení lhostejností
Podle religionisty Zdeňka Vojtíška dnes tradiční církve cítí, že více než sekty je ohrožuje lhostejnost lidí. Proto vůči těmto náboženským hnutím už tolik kriticky nevystupují. Navíc často ten, kdo nějakým takovým společenstvím projde, posléze zamíří do tradiční církve. Rozhodně ale nejde říct, že členství v sektách je užitečné a dobré. Některé jsou relativně neškodné, mnohé ale vyvíjejí na své stoupence veliký tlak a deformují jejich pohled na svět. Odchod z nich pak s sebou nese většinou řadu problémů, někdy skončí až depresemi a vážnou životní krizí. Na této dvoustraně přinášíme několik příběhů, které to popisují.