12.–18. března 2024
Aktuální
vydání
11
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Dáváním se účastníme dobrého Božího díla

30. 3. 2011

|
Tisk
|

Vydání: 2011/14 Almužna, 30.3.2011, Autor: Alena Scheinostová

Pro první křesťany znamenala almužna tu část jejich jmění, kterou jim Hospodin svěřil pro chudé a potřebné. „Mluvilo se tehdy o nadbytku, i když jejich nadbytek bychom dnes nejspíš považovali za extrémní chudobu,“ přibližuje teolog P. Vojtěch Eliáš. Vedle modlitby a postu je almužna dalším členem tradiční triády, která pomáhá hlouběji prožít postní období. Nezištné dávání a solidarita s druhými jsou ovšem též jednou z mála křesťanských hodnot, jež sdílí i sekulární společnost. A jaký díl svého majetku považuje za „nadbytečný“ dnešní Čech? Obvykle jsou to peníze.

Podle průzkumů se Češi sami pokládají za poměrně štědré, což potvrzují i výsledky veřejných sbírek či podpora obětí humanitárních katastrof. „Dle našich zjištění máme ale spíš tendenci přispívat ad hoc. Bohužel jsme se zatím nenaučili darovat pravidelně a být například dlouhodobými podporovateli nějaké veřejně prospěšné organizace,“ upřesňuje Klára Šplíchalová z občanského sdružení Fórum dárců, jež sdružuje nadace, nadační fondy a firemní dárce v ČR. To podle ní platí též pro české firmy. „Pozorujeme však, že i v Česku se pomalu utváří podnikatelská elita, které není pomoc druhým lhostejná,“ chválí Šplíchalová. „Tito lidé začínají aktivně podporovat veřejně prospěšné projekty a zakládají i svoje vlastní nadace a fondy – podporují například vzdělávací a stipendijní projekty pro studenty,“ popisuje. Dostupná data napovídají, že čeští dárci podporují potřebné napříč všemi oblastmi. Jejich volbu přitom ovlivňuje především míra důvěryhodnosti. „Každý z nás chce mít jistotu, že darované peníze půjdou tam, kam jsme chtěli. I když dáme třeba jen dvacet korun a pak bychom se měli dozvědět, že obdarovaní s penězi nehospodařili, jak slibovali, nebylo by nám to příjemné. Takové chování může od dávání zcela odradit,“ upozorňuje Klára Šplíchalová a doplňuje, že právě Fórum dárců proto intenzivně dbá, aby se lidé o osud svého daru nemuseli obávat: všechny organizace zařazené v jeho projektech (zapojena je právě tak například Charita ČR jako třeba staroboleslavská Kolegiátní kapitula sv. Kosmy a Damiána se sbírkou na obnovu kostela sv. Václava) jsou prověřeny, že se svěřenými prostředky hospodaří transparentně a podle pravidel.

Almužna z mobilu

Spolehlivé a velmi oblíbené jsou v Česku také DMS – dárcovské esemesky, které na půdě Fóra dárců vznikly před sedmi lety v součinnosti s Asociací provozovatelů mobilních sítí. „Mobilní telefon vlastní prakticky každý, poslat dárcovskou SMS je velmi jednoduché, navíc mohou mít všichni jistotu, že přispívají kvalitním transparentním organizacím,“ vysvětluje Klára Šplíchalová. To vše v souhrnu vedlo podle ní k impozantním 12 milionům DMS, jejichž prostřednictvím zatím Češi takto darovali přibližně 350 milionů korun. DMS se už ujaly například též na Slovensku či v Bulharsku. „Nyní mají DMS už i svou ‚roční‘ podobu, kdy si člověk nechává po zaslání aktivační zprávy strhávat měsíčně po jeden rok DMS na vybraný účel. Nemusí se o nic dalšího starat: systém pracuje za něj,“ prozrazuje Šplíchalová a dodává, že za celou dobu fungování DMS se v této souvislosti nevyskytl žádný problém ani nevěrohodná sbírka.

Nakupovat dobročinně?

Vedle veřejných sbírek či soukromých darů ovšem existuje celá škála dalších možností, jak finančně podpořit potřebné. Zvláště v předvánoční a předvelikonoční době se stalo tradicí pořádání benefičních vystoupení. „Zdá se nám, že tím, co umíme společně, můžeme přispět lépe, než kdyby se každý o něco snažil sám,“ komentuje sbormistr pražské Salvátorské scholy Michal Reiser, proč se scholou dvakrát ročně pořádají dobročinné koncerty – v posledních letech především pro organizace ADRA a Člověk v tísni, jimž schola takto „vydělá“ vždy několik tisíc korun. Jinou alternativou mohou být na západě běžné, v Česku teprve nastupující dobročinné bazary a obchody. Pro podporu své činnosti otevřelo v roce 2009 svůj krámek také Hospicové občanské sdružení Cesta domů. 60 % z tržeb za svíčky, textil, autorské šperky nebo fairtradové zboží putuje na provoz hospicu. „Pro nás je to nejen způsob, jak získáváme něco málo peněz navíc, ale i možnost, jak oslovit nenásilně lidi s tím, že existují hospice, co vůbec dělají a proč má smysl je podpořit,“ říká ředitelka sdružení Martina Špinková. A hrneček nebo hračka z „Krámku na cestě domů“ nejen „prospějí dvakrát“, jak vybízí motto obchůdku, ale kupující si spolu s nimi – jak doufá Špinková – odnáší také o něco menší obavu z umírání. Oproti dřívějším dobám se dnes „za nás“ o chudé aspoň částečně stará také sociální stát prostřednictvím dávek přerozdělených z daní. „Přímá osobní almužna si však zachovala svůj duchovní rozměr,“ podtrhuje Vojtěch Eliáš. „Všichni jsme stále obdarováváni Bohem, a když rozdávám almužnu či jinak přispívám na dobré dílo, tak toto obdarování nechávám zakusit druhé – sám se pak svým vlastním způsobem účastním Božího díla,“ uzavírá. Stačí si jen vybrat, který způsob to bude.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou