Dárky neviditelné a "vlastnoručně vyrobené"

Vydání: 2006/50 Vánoce, vánoce přicházejí, 11.12.2006, Autor: Karolína Peroutková

Drobná bílovlasá stařenka neklidně popochází na chodbě domova důchodců. O Vánocích by toho mohla navyprávět – během svého života jich zažila hodně. Dlouhé roky byla tou, která tvoří vánoční atmosféru, peče cukroví, dělá dětem Mikuláše. Teď to pro ni dělají jiní.

„Snažíme se udělat si co nejhezčí Vánoce,“ říká sociální pracovnice Domova důchodců Bořanovice, moderního gerontologického centra nedaleko Prahy. „Měli jsme předvánoční jarmark, na kterém si lidé mohli koupit svíčky ze včelího vosku, kamínky s obrázkem, pletené šály, ... Všechny výrobky jsme dělali dopředu v Denním centru, které je určeno těm, kteří jsou šikovní a chtějí druhým udělat radost.“ Drobné kamínky s motivem známého světce jsou také součástí mikulášské nadílky, která naplnila celý dům cinkotem mikulášského zvonečku a zlobným čertovským hudrováním.
Chodbami prochází vysoký Mikuláš s dlouhým bílým plnovousem, drobný čert pomáhá táhnout vozík s dárkovými balíčky.
„Když lidem řeknete, že jsou moc hodní, tak to od nás nevezmou, když jim to ale řekne Mikuláš, jsou dojatí,“ říká místní psycholožka. Ta společně s dalšími klientkami netrpělivě čeká na světcův příchod. „Jestli se bojím čertů? A proč? Mám čisté svědomí a za sebou dobře prožitý život,“ směje se starší paní. Po chvíli ale zavzpomíná a říká: „Vánoce jsou krásné svátky, není třeba se na ně nějak zvlášť připravovat, protože když se máte doma rádi, dokážete se spolu modlit a ještě je vám u toho spolu dobře, všechno ostatní přijde samo. Pečlivě uklizená domácnost a voňavé cukroví je jen doplněk. Moc důležité ale je, aby všichni, co k sobě patří, byli pohromadě.

HURÁ, hurá, VÁNOCE!
Z otevřených dveří pokukuje na chodbu také drobná stařenka, která leží na lůžku. „Víte, mně už je 95 let a moc si toho nepamatuju. Ale vzpomínám si, že jsem před Vánocemi moc ráda pekla vanilkové rohlíčky. “ V pokoji ležících klientů vládne ticho a klid. „Snažím se nepřipouštět si předvánoční běsnění,“ dodává tichým hlasem. „Oddaluju ten slavnostní vánoční pocit, abych si nad ním mohla později tiše přemýšlet. Je potřeba, aby se člověk v klidu zamyslel, aby neřekl „Hurá, Vánoce!“ a nezůstala mu ani jedna vzpomínka.
Stáří a bezmocnost mohou způsobit, že se člověk najednou začne cítit nepotřebný pro jiné. „Když přijdu k někomu, kdo už je starý a zapomíná, nevnímá čas, stačí, abych před ním řekla slovo „Vánoce“. Rozzáří se mu oči a ve tvářích má krásný výraz plnosti života,“ říká místní psycholožka, a potvrzuje tak moji právě získanou zkušenost: svými životními postoji a tichým mlčením obdarovávají staří lidé, aniž by tušili, ty mladší a „silnější“. Předávají tak své nejen vánoční, ale celoroční, „vlastnoručně vyrobené“ dárky.


Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 33 15. – 21. srpna 2017

Olomouc žije setkáním mládeže

Nejvýznamnější událost mladých křesťanů v tomto roce – Celostátní setkání mládeže – vrcholí tento týden v Olomouci.

celý článek


Rodiny prošly metropolí

Oslavit rodinu se do centra Prahy vydaly stovky účastníků Pochodu pro rodinu.

celý článek


Přestat pít? Když to nejde

Není snad falešnějšího obrazu alkoholika: často opilý, špinavý a páchnoucí muž, povalující se v hospodě a pak ve škarpě. Jistě je nemálo takových. Skutečnost, jak…

celý článek


Vrátit se k modlitbě s papežem

Na duchovní straně 10 každý měsíc zveřejňujeme papežské modlitební úmysly. Jak vznikají a k čemu slouží? Ptali jsme se P. FrédéricA FornosE SJ, ředitele Světové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay