26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Církev má být dobrý hospodář

3. 2. 2015

|
Tisk
|

Málokteré téma rozděluje společnost tak ostře jako majetkové narovnání státu s církvemi. 31. 12. 2013 skončila možnost žádat o navrácení zkonfiskovaného majetku. Jak pokročilo jeho vydávání a jak se daří o něm komunikovat s veřejností? Hovořili jsme s generálním sekretářem ČBK Mons. TOMÁŠEM HOLUBEM.

Vydání: 2015/6 Evropa musí zastavit nenávist, 3.2.2015, Autor: Alena Scheinostová

Podávání žádostí ze strany církve bylo uzavřeno k 31. prosinci 2013. Církev lhůtu dodržela a na to jsem velmi hrdý, protože na shromáždění všech materiálů a podání žádostí měla pouze jediný rok. Zvláště přihlédneme-li k tomu, jak málo lidí bylo k dispozici a jak omezené jsme měli možnosti, je to heroický výkon.
Nyní je to však stát, kdo se nejednou s vyřizováním jednotlivých žádostí velmi zásadně opožďuje. Na vyřešení žádosti u prvoinstančního orgánu zákon stanovuje dobu šesti měsíců a ta v mnoha případech nebyla dodržená. Jako zásadní zádrhel se ukázala naprostá pasivita odpovědných míst. Teprve s nástupem vlády premiéra Sobotky v lednu 2014 skončily obstrukce ze strany Lesů ČR a Státního pozemkového úřadu, a pokud se nyní vydávání majetku zadrhává, jde zpravidla o technické záležitosti. I v aktuální hojně medializované kauze majetku broumovského kláštera jsou na vině především technické komplikace, nikoliv něčí neochota.
Ano – nejčastěji vyvstane potíž v otázkách geometrického oddělení, tedy při novém vyměřování pozemků tam, kde určitá část žádané parcely nemůže být církvi vrácena, protože na ní stojí například obecní škola (majetek, který dnes vlastní obce, kraje, soukromé fyzické a právnické osoby nebo státní subjekty se nevrací a je za něj vyplácena finanční náhrada – pozn. red.). Během let byly někde přečíslovány parcely apod., zjišťují se věcná břemena… Takže je tu spousta technických detailů náročných na zpracování a ty celý proces zpomalují. Bez jejich vyřešení ale není možné pokročit.
Zákon o majetkovém vyrovnání vyjmenovává tzv. povinné osoby, kterým se žádosti směřují, a těmi jsou Státní pozemkový úřad, Lesy České republiky a Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, případně další, druhotné subjekty. Ke všemu majetku musí žadatelé doložit průkazné písemné dokumenty. Pakliže dokumenty neexistují, má církev smůlu. Stát také raději přenechává rozhodnutí o výsledku žádosti na soudech, kdykoli se objeví jakákoli pochybnost o legitimitě nároku. To se týká jak pozemkových kauz, tak vydávání třeba obrazů či soch. Na rozdílném pohledu na oprávněnost nároku církve vázne například vrácení cenného gotického obrazu Madona z Veveří, který si nárokuje stejnou měrou brněnské biskupství a Národní galerie.
Tvrzení, že bude církevní majetek soustředěn do jedněch rukou, nemělo nikdy ani stín pravdivosti, a přesto v mnohých představách úspěšně přetrvává. Nezbývá, než znovu a znovu opakovat, že tomu tak není. Za církev vždy jedná ten právní subjekt – klášter, farnost, biskupství apod. – kterému byla věc odňata, případně jejich právní nástupce. Tyto subjekty se pak stávají vlastníky vráceného majetku. Zákon navíc stanoví podmínku, že žadatel musí mít v ČR právní subjektivitu podle českého právního řádu. Majetek tedy nemůže přijít do jiných rukou než do vlastnictví instituce, která je česká.
Církev se pokoušela postupně shromažďovat podklady, nicméně na to, které přesně to mají být i jak a koho o majetek žádat, se skutečně čekalo až na znění zákona, tedy do listopadu 2012.
Jestliže stát vydal majetek – v drtivé většině se to týká pozemků – navzdory blokačnímu paragrafu (legislativní opatření z 90. let, jež zapovídalo obchodovat s prozatím nevydaným majetkem, který historicky patřil církvi – pozn. red.), je možné podat na stát žalobu, poněvadž ten tím porušil zákon. Domnívám se, že je naším morálním právem o tento majetek žádat. Na druhé straně, jde-li o případy, že by vymáhání nároku zkomplikovalo život současnému vlastníku-soukromé osobě, je jasné, že domáhat se práva by bylo proti milosrdenství. Je rozdíl, zda na sebe záměrně a nezákonně převedla hodnotné pozemky uvnitř města radnice, nebo jestli si při novém vytyčování zahrad rodina dokoupila pět metrů záhonů, které měly být blokovány. Jsem přesvědčen, že církevní subjekty se ve druhém případě jednohlasně vysloví, že by řešit takovou věc úřední cestou byl nesmysl.
O případném rozdělení vlastnictví mezi historickou olomouckou arcidiecézí a novou ostravsko-opavskou diecézí se jednalo už při vzniku nové diecéze. Podobně je to v případě pražské arcidiecéze a plzeňské diecéze. Závisí to na uzavřených dohodách mezi jednotlivými diecézemi. Například rozdělení vyplácené finanční náhrady se bude odvíjet od počtu věřících. Biskupové se zavázali, že budou každých pět let přehodnocovat skutečnou potřebu diecézí a podle toho prostředky přerozdělovat.
Stát zákonně definoval tzv. přechodné období na sedmnáct let od vstoupení zákona v platnost. Ještě tento rok bude stát církve podporovat v plné výši, od příštího roku se bude částka postupně snižovat vždy o pět procent, v roce 2030 by mělo být vyplácení příspěvku zastaveno. Je tu však ještě druhá oblast, kde stát žádá, aby mu církev pomohla s péčí o věci, za něž je zodpovědný, tedy například o sociální nebo zdravotní služby, školství, s péčí o kulturní dědictví. V těchto věcech je samozřejmé, že je i nadále na místě spolupráce a že tyto služby bude stát financovat s podporou církve, která k tomu bude dodávat své vlastní budovy, svou sílu, entuziasmus.
Tento přístup je naprosto stejný jako v případě jiných neziskových organizací – námitky, že „církev dostává dost, proč jí tedy ještě přispívat na provoz jejích zařízení“ neobstojí, neboť tato praxe stojí na zcela zásadním argumentu, a sice rovnosti všech před zákonem.
Vysvětlení je prosté a mnohokrát zopakované: celková suma navraceného majetku je souhrn všeho, co bylo církvím ukradeno. Katolická církev se rozhodla, že proto, aby v Česku mohl i po odluce církví od státu v roce 2030 nepřerušeně existovat náboženský život ve své rozmanitosti, nabídne ostatním církvím a náboženským společnostem část finančních náhrad, které jí náleží. Toto rozhodnutí považuji za solidární a prospěšné křesťanskému životu u nás.
Ideálně ho bude spravovat jako řádný hospodář, aby z jeho výnosů mohla žít po dalších tisíc let. Konkrétně to bude velmi rozdílné podle charakteru majetku. Lesy budou povětšinou spravovány vlastními silami, pole z velké části pronajata těm, kdo už na nich hospodaří. ČBK by velmi ráda podpořila především soukromé zemědělce, kteří znovu oživili praxi rodinných farem a znovuvytvářejí rodinnou a rodovou identitu českého venkova.
Ne. Církev může se svým vlastním majetkem v rámci zákona nakládat, jak chce. A pro spolupráci v dobrém spravování svého jmění hledá ty, kdo s ní sdílejí stejné hodnoty. Ostatně se domnívám, že to jsou hodnoty vlastní i naší společnosti, chce-li dál žít a nevymírat. Církev se tak brání také tomu, aby její majetek přišel například do rukou eticky kontroverzních subjektů.
S iniciátory a signatáři výzvy jsem se setkal a vedli jsme spolu diskusi. V církvi od počátku jednání o nápravě majetkových křivd existovaly dva pohledy: jeden je ten, že když se církev vzdá jakéhokoli vlastnictví, pomůže to, aby se v ní lidé setkali s živým Bohem více, než když bude mít majetek, skrze ten bude pomáhat a tím hlásat evangelium – jak říkají lidé na opačné straně spektra. Oba pohledy jsou legitimní. Musím však říci, že u většiny věřících převládá podle nedávného průzkumu názor, že zříci se možnosti pomáhat v oblasti charity, školství, péče o kulturní památky atd. je větší zlo, než vzít na sebe břímě vlastnictví.
Jelikož byly opačné hlasy v menšině, padlo toto rozhodnutí – a podle mě je to krok, který je nejen spravedlivý, ale především vede k účinnému hlásání evangelia. To, že na věci existují rozdílné názory a že je třeba je pojmenovat a pak se rozhodnout, nicméně podle mě nutně patří k lidskému hledání pravdy.
Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou