Vydání: 2008/46 Mladí včera a dnes... ve světle 17. listopadu 1989, 11.11.2008, Autor: Štěpán Havlíček

V podloubí na Národní třídě hoří svíčky. Deska s datem 17. 11. připomíná studentskou demonstraci, kterou v těchto místech potlačila policie během tzv. sametové revoluce. Kolik toho vědí o událostech devětaosmdesátého roku mladí lidé v dnešní době? Ptali jsme se studentů dějin umění z Katolické teologické fakulty UK v Praze.

1) Co znamená pojem „sametová revoluce“?
2) Co vám říká heslo „Jakeše do koše“?
3) Jaké jsou nejdůležitější hodnoty ve vašem životě?

Peter (29 let)
1) V té době jsem byl na škole v přírodě a vrátil jsem se o několik týdnů později, kdy se situace vyvinula dál a konaly se různé besedy v divadlech. Ale vzhledem k tomu, že mi bylo deset let, jsem politice moc nerozuměl.
2) Tyhle věci znám spíš z pozdějších dokumentů, které jsem viděl v televizi. Jedná se o kritiku politiky Miloše Jakeše, který se stal loutkou pozdní normalizace koncem 80. let.
3) Vzhledem k tomu, že jsem člověk, který poznal Krista, tak je to život podle evangelia a následování Panny Marie.

Šárka (23 let)
1) Už jsem byla na světě, ale ještě si to úplně nepamatuju. Sametová revoluce – chrastění klíči, plné náměstí. U nás v Příbrami to ale neplatilo.
2) Mně to heslo neříká nic. Jakeš byl asi nějaký politik, ale jinak vůbec nic.
3) Na prvním místě rodina, kamarádi, zdraví a třeba štěstí.

Petr (21 let)
1) Říká se jí sametová, protože byla nekrvavá a převrat proběhl docela klidně. Padla komunistická vláda, která tu byla 40 let.
2) Heslo mi nic neříká. Jakeš byl tajemník a lidé se ho chtěli zbavit, byla taková nálada.
3) To je těžké říct. Asi stát si za svým, to je důležitá hodnota.

Radka (23 let)
1) U nás doma byla pořád zapnutá televize. Venku pršelo a mně se líbilo, že lidé na demonstraci mají barevné deštníky. Připomínalo mi to lentilky. V té době jsem se bála chodit do školky, protože na stěně visela fotka prezidenta Husáka, který se mračil. A když jsem tam jednou přišla a na jeho místě visel Havel, myslela jsem si, že je vyměnili kvůli mně.
2) To heslo opravdu neznám. Každopádně si vybavím Jakešovy „výborné“ televizní projevy, kterým se smějí lidé ještě dnes.
3) Nedávno jsem se dívala na televizní dokument, kde říkali, že u nás odjakživa ženy toužily po vzdělání víc než v jiných zemích. Předpokládám, že to je jedna hodnota, která je pro mne důležitá – a pak ta klišé, jako má každý: rodina a zdraví.

Romana (20 let)
1) Bydlela jsem na Albertově, ale byly mi necelé dva roky. Táta šel se studenty a začali je rozhánět vodním dělem. Domů přišel postříkaný a máma se lekla, co se stalo.
2) Ten slogan jsem neslyšela ani jsem ho neviděla na plakátech. Jakeš? To byl asi předseda vlády nebo nějakého jejich sdružení. Nevím.
3) Rodina, láska, škola, spokojenost, tedy hodnoty jako má každý.

Kateřina (29 let)
1) Vybavím si například okamžik, kdy jsem zapalovala sfouknuté sví- čky v průchodu na nároží Mikulandské a Národní třídy, až jsem byla celá očazená. Tou dobou jsem chodila hrát na violoncello do školy v sousední ulici a ty davy lidí, které protékaly Národní třídou, jsem vídala velice čas- to.
2) „Jakeše do koše“ – to jsme moc rádi vykřikovali během demonstrací s mojí maminkou, případně s dalšími členy rodiny. Pana Jakeše si vybavuji velice jasně. To heslo nebyla jenom fráze, ale vyjadřovalo část mého dětského, leč osobního přesvědčení.
3) Když už mluvíme o sametové revoluci, tak tam nemálo z nich bylo vyzdvihováno, takže: víra, naděje, láska. Tyhle určitě.