Byt zářil čistotou, ale něco chybělo...

Vydání: 2008/49 Marta a Marie v adventu, 2.12.2008, Autor: Jan Paulas

Jak se vám v adventní době daří spojit v sobě činorodou Martu s rozjímavou Marií? Tuto otázku jsme položili několika ženám a zajímalo nás i to, jestli mají nějaký svůj recept na zastavení se a ztišení v předvánočním shonu.

Marie Rottrová, zpěvačka

V několika posledních letech dělám předvánoční koncerty, na kterých si spolu s diváky připomínáme vánoční svátky. Lidi si pochvalují, že vypadli z předvánočního shonu, mohli se zklidnit a svátečně se naladit. V té době už mám dárky většinou nakoupené, mezi koncerty odpočívám a zdobím dům. V neděli chodím do kostela na mši a doma při rodinném obědě zapalujeme svíčky na adventním věnci. Mám ráda Vánoce, a tak se na ně těším.

Renáta Holčáková, publicistka
Snažím se, seč mi síly stačí, aby se to spojit dařilo. Zažila jsem totiž, když tomu tak nebylo – a to byly hodně divné Vánoce. Byt sice zářil čistotou, voněl napečeným cukrovím, dárky se kupily pod vánočním stromkem vedle načančaného betlému. Na své – kousky housek – si přišly i ryby v moři. Stihli jsme navštívit s místní Charitou také několik potřebných rodin, abychom jim „nadělili“ balíčky s dobrotami. Mohla jsem být spokojena, všechno bylo připraveno. Ovšem až na mé nitro. To úpěnlivě toužilo po ztišení, aby se mohlo opravdově připravit na příchod Božího dítěte. Tenkrát se tak nestalo. Aby se podobná situace už nikdy neopakovala, snažím se začít s praktickymi povinnostmi souvisejícími s přípravou Vánoc už v listopadu. Advent bych tak chtěla dát celý „do rukou rozjímavé Marie“. Říkám chtěla, protože i přes všechna předsevzetí to není vůbec jednoduché. A tak prosím o pomoc – Boha i Marii.

Šárka Vohralíková, matka v domácnosti
Když máte čtyři děti a starost o chod domu, tak ve vás Marta automaticky je. A je to samozřejmě v pořádku. Akorát je důležité, jaké priority si v době adventní, kterou mám z celého roku nejraději, nastavím. Předně to je snaha zklidnit se a vnímat nádhernou atmosféru „těšení“ se na příchod Ježíška. Na to mám pár takových malých rituálů. Ať už je to návštěva adventních koncertů, kde účinkují mé děti, nebo výroba adventního věnce, u kterého se pravidelně modlíme a kde si při zapalování svící jasně uvědomujeme přibližování se narození Ježíše. Ve volném čase vytvářím i drobné keramické výrobky a právě v adventu dělám keramiku s vánočními motivy – rybičky, zvonky, malé betlémky, andílky, kterými potom obdaruji své přátele; také si vždy vyrobím novou figurku do mého domácího rozrůstajícího se betlému. U toho všeho se dá krásně rozjímat a „jet na vlně“ adventní doby.

Daniela Drtinová, televizní moderátorka
Často se ptám sama sebe, zda v dnešní hektické době není vnitřní Marie, onen „pasivní princip“ v nás, příliš zatlačena do kouta právě na úkor aktivní Marty. Naše životy plné stresů, kdy všechno musí být hotovo nejlépe hned, samy od sebe aktivují Martu k nebývalým výkonům. Pasivní Marie se pak musí hodně prosazovat, hodně volat, abychom si hodnoty, kterou nese, vůbec všimli. Onen pasivní princip v duchovním smyslu pro mě není nějakou leností, pohodlností nebo nečinností, ale naopak – je to činorodý, aktivní přístup k přijímání. K přijímání toho vyššího, co k nám promlouvá, co nás obdarovává a co vnímám jen tehdy, když jsem sama a když nejsem aktivní v tom světském slova smyslu. Když vypnu rozum a zvednu ten vyzvánějící Mariin telefon, tak přichází vše dobré, co nám ona chce ze své podstaty dát. Zastavím se a snažím se zastavit i všechny své myšlenky, které na mě dotírají se všemi povinnostmi a mnohdy i marnými starostmi. Usebrání myšlenek, které si můžeme představit i doslovně, kdy je posbíráme, aby se nám nerozutíkávaly, to je moje cesta k pasivní Marii. V čase adventu i po celý rok.

PETRUŠKA ŠUSTROVÁ, novinářka
Spojit Marii a Martu není při přípravách na Vánoce tak nesnadné, jak se může na první pohled zdát. Jen je potřeba obě tyto složky opravdu spojit a neklást je do protikladu. Marii pomůže tradice: chvíle rozjímání u adventního věnce (a tu si může najít každý) nám totiž může napovědět, že člověk, který dosedne ke štědrovečernímu stolu jako napolo uštvaný mučedník, rodině Vánoce nezkrášlí. Může také horlivé Martě napovědět, že příprava vánočního cukroví ve vlídné pohodě s dětmi, možná ještě nešikovnými, není zoufalá povinnost, ale příprava na narození Jezulátka a projev lásky, který si děti budou pamatovat déle než to, kolik bylo druhů cukroví. Radost z jedinečné společné večeře, koled a stromečku, u kterého se rodina shromáždí, jsou ve vzpomínce cennější než záplavy darů. Dárky jsou přece symbolem lásky, ne důkazem bohatství, kterým své nejbližší zahrneme; nemohou nahradit čas a péči, kterou na nich celý rok šetříme (abychom se pak mohli pod stromečkem „ukázat“). Když se nad tím zamyslíme a trochu plánujeme, nemusí být advent vleklá honička, ale velmi příjemné období.


Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 33 15. – 21. srpna 2017

Olomouc žije setkáním mládeže

Nejvýznamnější událost mladých křesťanů v tomto roce – Celostátní setkání mládeže – vrcholí tento týden v Olomouci.

celý článek


Rodiny prošly metropolí

Oslavit rodinu se do centra Prahy vydaly stovky účastníků Pochodu pro rodinu.

celý článek


Přestat pít? Když to nejde

Není snad falešnějšího obrazu alkoholika: často opilý, špinavý a páchnoucí muž, povalující se v hospodě a pak ve škarpě. Jistě je nemálo takových. Skutečnost, jak…

celý článek


Vrátit se k modlitbě s papežem

Na duchovní straně 10 každý měsíc zveřejňujeme papežské modlitební úmysly. Jak vznikají a k čemu slouží? Ptali jsme se P. FrédéricA FornosE SJ, ředitele Světové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay