Bůh v našich diářích

Vydání: 2005/11 Najít si čas na Boha, 26.3.2005, Autor: Ondřej Tuček

Dovolte, abychom vás seznámili s třemi plně vytíženými lidmi. Všem je společná velká pracovitost, všichni tři jsou svému okolí známi četností svých aktivit. Všichni se snaží využít každou volnou chvilku svého času. Kolik jim ho zbyde pro Boha?

„To se těžko dá vyčíslit, každý týden je to jiné,“ říká Magda, která pracuje jako učitelka, je vdaná, má tři děti (dvě školní a jedno předškolní) a - aby se snad nenudila - působí navíc ve své farnosti jako katechetka. „Každopádně vždycky je to mnohem míň, než bych chtěla i než bych potřebovala. Teď mám na mysli ty klidné chvíle ticha, kdy jsem jen s ním a pro něj. Jinak na časté střelné modlitby během denního shonu a vypjatých situací jsem celkem mistr. A během dne se snažím uvědomit si chvíle radosti a děkovat za ně,“ dodává.

ČAS S BOHEM - A DĚTMI

Jak už to tak bývá, děti nám na jedné straně něco berou, na druhé dávají. Magda s Bohem komunikuje i jejich prostřednictvím - například během večerní modlitby se svíčkou. Jenže – jelikož děti na jedné straně dávají, na druhé berou - často prý tyhle půlhodinky pro ni spíš než setkání s Bohem znamenají urovnávání sporů (kdo povede modlitbu, kdo sfoukne svíčku, kdo co přečte - děti jsou ve vymýšlení důvodů hádek velmi tvůrčí). 

„To se pak v duchu uklidňuji, jak si to sama později vynahradím, ale většinou jsem ráda, když si v lepších případech přečtu v posteli pár veršů z Bible a poděkuji za celý den.“

Necháme teď naši maminku na roztrhání zaslouženě odpočívat a podíváme se, jak si ve svém týdenním rozvrhu hledá místo na setkání s Bohem další respondent.

BALÍČKY RYCHLÉ POMOCI

Šestatřicetiletý Matěj pracuje jako úředník. Jeho kolegové ho popisují jako člověka, který je pořád v běhu. Přimět ho k zastavení je prý někdy nadlidský úkol. Není proto divu, že i on má - stejně jako Magda -bohaté zkušenosti se střelnou modlitbou. „Člověk se snaží každé ráno i večer ,ulovit‘ nějakou minutu na modlitbu, ale vynalézavost toho Zlého, jak tento úmysl překazit, a lenost jsou bezmezné. A tak ty chvíle často uniknou mezi prsty,“ říkáMatěj. Naštěstí lze prý cenné minutky ulovit i přes den - v čekárně u zubaře (této příležitosti se mu prý bohužel v poslední době dostává víc, než by si přál), při čekání na zastávce, ve frontě na úřadě (kam se prý i úředník musí někdy chtě nechtě postavit). „Ale střelné modlitby nebo chvilky ztišení nejsou tak výživné, jsou to jen takové ,balíčky rychlé pomoci‘. Slouží k tomu, aby člověk vytrval a na Boha úplně nezapomínal,“ uvědomuje si Matěj. I on se ale prý jednou za čas zastaví a trochu s Bohem probere svůj život: „Dřív se mi dařilo aspoň jednou za měsíc ,uklidit se‘ na půl dne někam do ticha, ale s rodinou už to není tak jednoduché.

„VŠECHEN MŮJ ČAS PATŘÍ BOHU“

Touto větou otevíránáš rozhovor šedesátník Josef, který pracuje jako autor a organizátor kulturních projektů v oblasti médií. „Rád bych Boží přítomnost pociťoval neustále, a tak i během dne usiluji o co nejčastější komunikaci. Snažím se s ním být v kontaktu i během ,pracovního procesu‘, a svěřovat také své rozhodování do jeho rukou,“ podotýká. „Denně se také snažím číst - nejen Písmo, ale i jiné texty, zkrátka co nejvíc všeho, co vychází,“ dokládá Josef svůj intenzivní zájem o veškeré aktuální dění. To se týká nejen dění ve společnosti, ale také v církvi nebo vlastní rodině: Josef si ve volném čase užívá dědečkovských povinností s prvním vnoučetem.

KDYŽ JSME S BOHEM SAMIPovídáme si o tom, jak dotyční využívají „náhle darovaný čas“ (hodinu nebo dvě času jen pro sebe, případně pro Boha). Magda by si ho prý opravdu užila, protože sama bývá skutečně málokdy. „Musím upřímně přiznat, že bych si z toho času pro Boha trošku ukrojila na věčné resty v domácnosti a trochu na studium svých oblíbených jazyků,“ pýří se tato „akční žena“ a dodává: „A protože jsem si do postní doby přikoupila zase pár krásných duchovních knih, sáhla bych určitě i po nich. Modlitbou a chvílí ticha jen s Bohem bych se ale snažila začít. Kdybych si ji totiž nechávala na konec, jistě by do toho zas něco přišlo...“ Josef, jehož děti jsou už samozřejmě dospělé, mívá příležitost být sám s Bohem častěji: „Modlím se v samotě, v absolutním klidu, ráno a večer - ranní chvály, nešpory, kompletář a jakousi osobní motlitbu navazující na Sláva Otci, Zdrávas Maria a Otčenáš.“ Pochvaluje si také možnost diskutovat otázky víry se vzdělaným přítelem, které se mu v posledních letech dostává. Podobnou zkušenost má i Magda: „S několika jinými maminkami se občas scházíme k modlitbě a na ty chvíle se opravdu těším.“

A CO V DOBĚ POSTNÍ? Daří se našim třem respondentům být v postu nebo v adventu víc s Bohem než jindy? „Snažím se,“ odpovídají shodně Magda i Josef. Matěj upřímně přiznává, že s adventem má vždycky „problém“: „V tom období je všechno už nastavené tak, aby člověk nestíhal, takže se ani nenaděju, a jsou Vánoce,“ stěžuje si. Postní dobu vnímá jako klidnější. „Určitě víc prožívám přípravu na Velikonoce, najdu si víc času na Boha - není to tak různorodé, nahodilé, ovlivněné událostmi a momentálním rozpoložením jako během roku. Navíc Svatý týden člověka postupně přivádí k velikonoční události, všechno graduje až do Vzkříšení. „Postní doba mě zkrátka víc atakuje v nitru!“ uzavírá Matěj.

DĚLENÁ NEDĚLE

Půst a advent jsou jakýmisi „nedělemi“ v rámci církevního roku. Jak ale tráví Matěj, Josef a Magda běžný den Páně? Matějova rodina musí představy o každé konkrétní neděli slaďovat - jeho žena totiž do kostela nechodí. Shodují se ale v tom, že neděle má být poklidný den, a tak si například úklid odbydou v sobotu. Jinak chodí s manželkou a malým synkem na procházku, na návštěvu, na výstavu. Když jim má děti kdo pohlídat, vyrazí s manželkou do kina. Večer se snaží najít chvilku na čtení, které má přednost i před televizí!

Josef je také jediný praktikující věřící ve své rodině, ale jeho vyprávění o dnu svátečním, i přes slovní žertování, vyznívá smutněji: „Moje neděle je dělená. Modlitba, mše, četba na straně jedné, a setkání s rodinou na straně druhé - když to tedy dobře vyjde a přijedou k nám i děti. Nepraktikující zbytek rodiny se na mě dívá trochu skrz prsty. Návštěva kostela je ,moje osobní záležitost‘ - dnes již díky Bohu tolerovaná, ale občas komentovaná, takže jsem snahy o společnou návštěvu mše už dávno vzdal.“ Jak říká, sváteční setkání ,velké rodiny‘ je stále obtížnější - liberální společnost podle Josefa nepřináší svobodu, ale odcizení.

DEN PÁNĚ - OSLAVA I SPĚCH

Hned úvodní Magdina slova svědčí o tom, že u nich se o poklidné neděli moc hovořit nedá: „Začínáme ji mší svatou hned v půl deváté, takže nějaké vyspávání nehrozí. Líbí se mi, když se povede nastolit slavnostnější atmosféru jako kontrast k ostatním dnům (slavnostní oběd, nějaká návštěva), aby to byla opravdu ,Boží oslava‘ a abychom ji prožili jako rodina pospolu. Často ale zůstane jen u přání,“ dodává lakonicky. Protože mají mši svatou hned ráno, vyrážejí prý často na výlet nebo na celodenní návštěvu. Někdy jsou prý po nabitějším týdnu všichni rádi i za neděli „odpočinkovou“, kdy se nikam nemusí a kdy se po obědě dívají hromadně na nedělní pohádku a zahrají si hru. Jinak ale také dohánějí úkoly do školy, na které se zapomnělo, a „muzicíruje se“ - děti se připravují na pondělní hodinu v hudební škole, což prý bývá někdy hektické. „Myslím, že ještě máme co vylepšovat, než bude možno o naší neděli říct, že jsme ji opravdu světili. Někdy si říkám, že by z praktického hlediska bylo lepší vrátit se k šabatu, aby se pak v neděli daly dohnat všechny resty do dalšího pracovního týdne!“ směje se Magda a zkoumavým pohledem na hodinky dává najevo, že náš rozhovor je u konce.

Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 47 21. – 27. listopadu 2017

Přijeďte k nám, zvou Češi papeže

Zástupci církve v čele s kardinálem Dominikem Dukou, politici a studenti se vydali minulý týden do Říma, aby tlumočili papeži Františkovi přání pořádat v Česku Světový…

celý článek


Poděkování za svobodu

Konec komunistické diktatury v Československu připomněla v pátek 17. listopadu řada pietních akcí. V Národním divadle vyznamenali čtyři bojovníky za svobodu, mezi nimi i kněze.

celý článek


O vzniku svátku Krista Krále

Na poslední neděli církevního roku připadá „slavnost našeho Pána Ježíše Krista, Krále veškerenstva“, jak zní podle Římského misálu plný titul tohoto s

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay