Bůh lidem nezůstává nic dlužný

Vydání: 2017/14 V nemocnici má být kaplan, 4.4.2017, Autor: Václav Štaud

Církev nás učí, že kříž našeho Spasitele není znamením hanby, ale výrazem slávy. Jak samotného Krista, tak i všech, kdo ho následují. Kříž je ochranou pro ty, kdo se k němu utíkají, ale také znamením křesťanské náročnosti i pokoje. Snad to připomene několik následujících vzpomínek.


Plastika ukřižovaného Ježíše od vídeňského řezbáře Josefa Leimera v centru hlavního oltáře brněnské katedrály. Snímek Jiří Brauner

Po rodičích zůstal starý zarámovaný barvotisk, ke kterému měli silný citový vztah. Na něm vyčnívá z rozbouřených vod jako jediné pevné místo kamenný kříž, k němuž se vztahují ruce zbědovaných trosečníků. Na první pohled pouťový kýč, který nezaslouží větší pozornosti. Ovšem kdyby k němu nebyla rukou dopsána slova: „Zachraň nás, bez tebe zahyneme!“ a datace „léto 1942“. To znamená období heydrichiády, chvíle před 75 lety, kdy hrůza Čechům stahovala hrdla. Vždyť každý den museli naslouchat novým a novým jménům popravených. Když to pominulo, ne náhodou vztyčili lidé na pusté lidické pláni prostý dřevěný kříž – symbol nejen nevinného utrpení samotného Boha, ale i konečného vítězství lásky a dobra nad zlem.

Kristus nad biskupským trůnem

Působivá plastika ukřižovaného Ježíše v centru hlavního oltáře katedrály v Brně je už více než sto let pobídkou k meditacím a prohlubování osobního vztahu k trpícímu Spasiteli. Věřící diecéze tu po dlouhá desetiletí prosili Pána, aby ukončil ponížení své církve, aby Brno opět dostalo pastýře.

Jedním z trvalých podnětů byl i pohled na novogotický biskupský trůn. Vznikl na konci 19. století podle stejného architektonického návrhu jako oltář, s nímž tvoří jeden celek. Kristus a pod ním místo vyhrazené nástupci jeho apoštolů. Totalitní zvůle však způsobila, že téměř čtyři desetiletí, s výjimkou necelých čtyř let mezi návratem biskupa Karla Skoupého z internace a jeho smrtí, jsme viděli to zlaté křeslo odsunuté u zadní stěny presbytáře. Jako něco nepotřebného, úplně zbytečného. Byl to trvalý osten, němá výčitka. „Pane, že to tak nenecháš?“ ptali jsme se v duchu. Až v roce 1990 došly všechny modlitby svého naplnění. Diecéze dostala biskupa a jeho katedra se vrátila pod kříž. Na místo, které jí ve středu kněžiště patří.

Kříž posměch nezaslouží!

Generální vikář brněnské diecéze Mons. Jiří Mikulášek rád vypráví tento příběh: „Tak jako většinu středoškoláků, tak ani mě neminula povinná bramborová brigáda. Jeli jsme do jedné z opuštěných vesnic na Šumavě a naším průvodcem byl profesor dějepisu a politické ekonomie. Byl to ateista a patrně i komunista, alespoň měl takovou pověst. Tehdy se nám ale ukázal jako moudrý a spravedlivý člověk. Když jsme jednou mezi prací chvíli odpočívali, jeden ze spolužáků někde vyhrabal starý litinový kříž. Byl hodně poškozený, zlomený, a ten chlapec s ním začal mávat a dělat různé kejkle. Když to profesor uviděl, okamžitě zasáhl a zesměšňování kříže zakázal. A hned nám vysvětlil proč. Řekl: ,Já jsem byl za první světové války jako hodně mladý muž na frontě. Viděl jsem tam umírat mnoho lidí, většinou při tom strašlivě trpěli. A já jsem si všiml, co to s těmi lidmi udělalo, jak jim pomohlo, když mezi ně přišel farář a ukázal jim kříž. Rázem se stali klidnějšími, dokázali snáze vydržet bolest a pokud umírali, tak vyrovnaněji,‘“ vzpomíná generální vikář.

„Když jsem později zpovzdálí sledoval jeho život, stále jsem slýchal, že pan profesor zůstává i přes naléhání své katolické rodiny ateistou. Až téměř jako devadesátiletý se najednou rozhodl: ,Smrt se blíží a je to hrozná věc, bez Boha si s ní neporadím.‘ Pozval proto kněze, přijal svátosti a po čase zemřel vyrovnaný jako vojáci, na které kdysi vzpomínal. Pro mě to byl další důkaz, že Bůh lidem nezůstává nic dlužný. A že tajemství kříže se projevuje i tam, kde bychom to nikdy nečekali,“ zdůrazňuje Mons. Mikulášek.

VÁCLAV ŠTAUD
 

Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články



Aktuální číslo 42 17. – 23. října 2017

Olomouc má nové pomocné biskupy

Mohutný potlesk zněl v sobotu olomouckým dómem. Věřící tak děkovali za vysvěcení nových pomocných biskupů Antonína Baslera a Josefa Nuzíka.

celý článek


Bohoslužby i z horských hřebenů

Sledovat mši svatou „na dálku“ umožňuje také televize Noe a Radio Proglas. Obě stanice nabízejí přímé přenosy několikrát do týdne.

celý článek


Křesťan a demokracie

Jak posílit demokracii v nejisté době? Co mohou křesťané, zvláště křesťanští politici, udělat pro posílení demokracie? Nad těmito otázkami se zamýšlí Iveta Radičová,…

celý článek


Latina je výrazem jednoty

Má jedno nezpochybnitelné prvenství. Je vůbec první ženou, která před čtyřiceti lety začala učit na české katolické teologické fakultě. Aktivity Markéty Koronthályové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay