"Buďte živými kameny" aneb za sv. Vojtěchem do Říma

Vydání: 2012/8 Všechny cesty vedou do Říma, 22.2.2012, Autor: Martin T. Zikmund

Stojím při západu slunce u sousoší sv. Vojtěcha a Radima na slavníkovském hradišti v Libici a myslím na to, že příští den touto dobou už budu stát u kostela sv. Bartoloměje v Římě v kapli zasvěcené tomuto libickému rodákovi a prvnímu českému Evropanovi. Myslím přitom zároveň na pražského a nedávno ještě královéhradeckého biskupa Dominika Duku, který se o konání svatovojtěšských poutí i novén v Libici tak zasloužil a který bude nyní ve Věčném městě odměněn kardinálským biretem. I on už nyní patří mezi významné české Evropany a právě také kvůli němu hodlám vedle oficiálních slavností spojených s jeho jmenováním navštívit kapli sv. Vojtěcha v Římě. Bude to zkrátka taková má soukromá pouť od Cidliny k Tibeře.

„Neporadily byste mi, kudy se mám vydat na Tiberský ostrov?“ ptám se dvou dam v letech, konverzujících americkou angličtinou, která mi v tu chvíli připadala jako rodný jazyk. Dámy ochotně vytáhly mapu a ukazují mi směr.
„Chci tam totiž navštívit chrám sv. Bartoloměje, který je spojen s českým světcem sv. Vojtěchem,“ vysvětluji jim a tajně doufám, že se třeba „chytnou“. „To je neuvěřitelné. Já bydlím ve svém městě právě naproti kostelu sv. Vojtěcha (Adalberta),“ sděluje překvapeně jedna z nich, která do Říma přiletěla ze severoamrického Connecticutu. „To byl Polák, viďte?“ Když ji upozorňuji na to, že se narodil ve středočeské Libici, kde žiji, pozorně naslouchá. Vtom její kolegyně z Floridy, jež zjevně nechtěla zůstat stranou diskuse, přisadila: „A já jsem zase
kdysi bydlela v obci jménem Bohemia (Čechy)“.

RYTÍŘSKÝ TURNAJ?
Dozvídám se od nich, že jsou katoličky a že navštívily Řím kvůli zítřejší (sobotní) veřejné kardinálské konzistoři. „Přijely jste pozdravit kardinála Dolana?“ ptám se, jelikož právě tento novopečený newyorský arcibiskup patří
k  nejvýraznějším americkým kazatelům. „Dolan, Dolan, každý mluví jen o Dolanovi,“ rozhorluje se první z nich, ale vzápětí dodává: „Ale já ho mám taky ráda.“ A vysvětluje, že je sestřenicí kardinála O’Briena, někdejšího baltimorského arcibiskupa a současného velmistra rytířského řádu Božího hrobu. Členové tohoto společenství se dají snadno poznat: muži prý nosí bílý plášť s červeným jeruzalémským křížem a ženy zase černý. Zpětně jsem si uvědomil, že jsem jich další den spatřil v bazilice několik desítek, byli totiž velmi nápadní. Jeden z členů naší výpravy si na jejich účet zažertoval, když tvrdil, že se tu asi koná nějaký rytířský turnaj.

LÉKAŘSKÁ PROHLÍDKA
Přicházím po kamenném mostě na Tiberský ostrov s jeho špitálem a kostelem, obrostlý ztepilými piniemi. Takřka se zatajeným dechem vejdu do posvátného prostoru tohoto úctyhodného kostela, který byl zhruba před tisíci lety postaven císařem Ottou III. a zasvěcen sv. Vojtěchovi, jeho někdejšímu příteli. Později však byl přejmenován na kostel sv. Bartoloměje a také přestavěn, barokizován. Santo Adalberto, jak se tu říká sv. Vojtěchovi, má dnes v tomto chrámu samostatnou kapli vyzdobenou velkým obrazem českého světce ve společnosti sv. Paulína z Noly, biskupa z počátku pátého století.


Pod těmito dvěma velkými biskupskými postavami zahlédnu dva muže v tichém rozjímání. Brzy rozpoznám generálního vikáře pražské arcidiecéze P. Michaela Slavíka a ten útlý chlapík vedle něj, to je římský lékař Leonardo, jak se mi záhy představil. „Není povolanějšího člověka, který by nám ukázal tento kostel,“ doporučoval svého známého český kněz. A tento chrám se skutečně na základě Leonardova výkladu ukázal ještě podivuhodnější, než jsem tušil. Neboť oba tito „klasičtí“ mučedníci – biskup Vojtěch i apoštol Bartoloměj – jsou zde jakoby otci či patrony všech dalších, zvláště novodobých mučedníků, jejichž ostatky, či spíše pozůstatky jsou do tohoto kostela záměrně shromažďovány.

ANI SE MU NEDIVÍM
Tak jsme například procházeli kaplí s připomínkou salvadorského katolického arcibiskupa Oscara Romera, který byl zastřelen v roce 1980 při mši (a jehož misál je zde vystaven) nebo pravoslavného kněze a teologa Alexandra Meně, jehož KGB ubila sekerou v roce 1990, nebo zase evangelického faráře Paula Schneidera, který zahynul v koncentračním táboře už v roce 1939 (a jehož dopis se zde vystavuje) či Šahbáze Bhattiho, pákistánského katolíka a ministra pro menšiny, který byl zamordován teprve nedávno – v roce 2011 (je zde k nahlédnutí jeho osobní Bible v urdštině).
„Upozorňujeme takto na mučedníky všech křesťanských církví, neboť mučednictví pro Krista sjednocuje církev,“ vysvětluje náš římský průvodce činný v laické komunitě St.’Egidio, která tento kostel využívá a spravuje jako místo každodenních modliteb.


Zdá se, že jak modlitby, tak konkrétní péče o chudé, a vůbec sociální odpovědnost této komunity („náš“ lékař se stará o bezdomovce), jako by domýšlela odkaz sv. Vojtěcha do dneška. Jen v Římě je těchto novodobých „rytířů“ na deset tisíc a vyvíjejí činnost ve 34 kostelích. Uzavírám pro sebe, že jsem směl při tomto poutním výletu aspoň trošku poodkrýt tajemství Říma, jeho starobylost i vitalitu zároveň. Po této stránce se Věčné město se zdejší církví podivuhodně doplňují. Až zde začínám chápat biblická slova sv. Petra: „buďte živými kameny“. Není jiného místa jako Řím.

Ani se sv. Vojtěchovi nedivím, že sem ze zpohanštělých Čech podvakrát doslova utekl. Zde byl jeho pravý domov.

Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 34 22. – 28. srpna 2017

Povzbuzení mládeže z Olomouce

Snad nikdy se ještě olomoucká Korunní pevnůstka neocitla v takovém obležení: o víkendu toto hlavní dějiště Celostátního setkání mládeže obsadilo více než osm tisíc lidí.

celý článek


Věří muži jinak než ženy?

Vzrůstající zájem o mužskou spiritualitu vychází z předpokladu, že muži prožívají svou víru jinak než ženy. Je tomu ale opravdu tak?

celý článek


Náboženství a politika v USA

Během nepokojů v americkém Charlottesville o sobě znovu dalo vědět rasistické hnutí Ku-Klux-Klan, které se nerozpakuje hlásit se svou symbolikou ke křesťanství. Jak důležitou…

celý článek


Jak děti ráno vypravit do školy?

Tápání v koupelně, nervozita v kuchyni, spěch v předsíni. Rychlé pohledy na ručičku hodinek a boj o to, abychom z domu odešli včas, upravení a nasnídaní. Nezapomněli…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay