Biskup posvěcuje společenství

Vydání: 2004/37 Úloha biskupa v církvi, 15.9.2004, Autor: Štěpán Plaček

S dominikánem a biskupem královéhradeckým Dominikem Dukou jsme hovořili o úloze biskupa, jeho vztahu s kněžími, O vztahu k médiím, veřejnému životu a o přebývání v palácích.

Kde je biskup, tam je církev - tomuto tvrzení katolíci rozumějí, ale přes tento základní vztah je jistě řada věřících, kteří svého biskupa vídají častěji na fotografii v novinách a na televizní obrazovce než při konkrétním setkání. S dominikánem a biskupem královéhradeckým Dominikem Dukou jsme hovořili o úloze biskupa, jeho vztahu s kněžími, O vztahu k médiím, veřejnému životu a o přebývání v palácích.

Jak byste přiblížil všední chod v biskupském úřadě?
Práce biskupa se může často jevit jako samá činnost a téměř žádná práce. Jeho úlohu je ale možné rozdělit do několika poloh: jednak je nutná jeho přítomnost v celé diecézi, kde musí být s lidmi v kontaktu. To představují především služební cesty, kanonické vizitace, různé slavnosti, udílení biřmování, pouti, výročí měst a obcí apod. Tyto události se neomezují jen na bohoslužbu, jde vždy o prožití několika hodin s lidmi, včetně diskusí s nimi. Dalším zdrojem kontaktů je bezprostřední návštěva kněze u biskupa. Z těchto různých uvedených pramínků se skládá moje znalost diecéze. Zároveň je důležitá i moje přítomnost na biskupství: jednak se zde často kupí papíry, které je třeba vyřídit, a také musím být dosažitelný - lidé za mnou nemohou jezdit do zapadlých vsí a obcí.

K čemu by se dala přirovnat úloha biskupa? Je „politikem“? „Vojevůdcem“?
Můžu odpovědět definicí katechismu – biskup je pastýř stáda, je učitelem a tím, kdo musí usilovat o posvěcení celého společenství. Je dobré zmínit, že den biskupa nezačíná v devět hodin v kanceláři, ale o půl sedmé v kapli, jeho den je provázen modlitbou liturgie hodin, často se s ostatními setkává při slavení bohoslužby. Samozřejmě ale může vzniknout dojem, že biskup je nějakým jednatelem stavební firmy či ředitelem dobročinné nadace.

Další úloha biskupa vyplývá i z toho, že žijeme v pluralitní, demokratické společnosti, v níž lidé, včetně věřících, mají nejrůznější zaměření a orientace. Já však zde musím být biskupem a pastýřem pro všechny, nezávisle na tom, jakému fotbalovému klubu fandím či jaké kulturní či duchovní proudy sleduji. Vnímám, že čím jsou naše dnešní farnosti větší a živější, tím je v nich větší pluralita, ale někdy také příliš velká polarizace. Někdy by bylo žádoucí větší sjednocení v duchu evangelia a v duchu normálního lidského soužití. Je nebezpečné, když některé proudy chtějí prosazovat své názory hlava nehlava.

Dost problematický bývá někdy vztah biskup-kněz...
Vztah biskupa a kněze je podle mého soudu zatížen změnou politických poměrů. Jako kněží jsme v biskupovi viděli svou hlavu a měli jsme o něm až jakési iluze. Byli jsme přesvědčeni, že v okamžiku svobody dokážeme vše, že nejsou žádné hranice. Ale svoboda neznamená, že se lidé najednou nahrnou do kostelů, děti do náboženství, že bude najednou dost peněz na opravy - to vědí dobře i kněží. Nicméně očekávání kněží a věřících v možnosti biskupa byla často přehnaná.

Na vzájemném vztahu biskupa s knězem se často projevuje také to, když biskup na knězi vyžaduje nějaké nezbytné množství byrokracie. V předrevoluční době ty různé statistiky a výkazy vyžadovali církevní tajemníci, najednou je vyžaduje biskup - to se na vzájemném vztahu projeví. Část nás, biskupů, se bojí některé věci důsledně vyžadovat a když se snaží přístup změnit, tak je najednou z kamaráda biskup kontrolorem.

Dalším problémem je, že biskup se musí věnovat úkolům, které jdou nad rámec vnitřního života církve a kněží mají (právem) pocit, že biskup má pro ně málo času a někdy není schopen jejich starostem porozumět. Mně osobně pomáhají zmíněné vizitace, při kterých se seznámím s celou situací, v níž se kněz nachází. Mnohdy se stydím, když srovnám, v čem žiji já a v čem žije 10 až 15 procent diecézních kněží, jejichž hygienicko-sociální podmínky jsou na úrovni života „raných Přemyslovců“. Tyto kontakty mi pomáhají, abych si vážil práce kněží a pochopil, proč někdy reagují jinak, než bych si přál.

V církvi se občas poukazuje na přílišnou „neviditelnost“ biskupů ve vztahu k veřejnému životu. Například biskupská prohlášení by zasloužila větší jednoznačnost a průraznost...
Jednak můžeme mít určitý „pouštní“ přístup k veřejnému životu, kdy si udržujeme od dění ve společnosti odstup. V průběhu devadesátých let nabyla část věřících a kléru pocitu určitého zklamání. V tom budeme zajedno se značným procentem obyvatelstva. Jsme svědky toho, že lidé, kteří výborně obstáli tehdy i dnes, ztratili orientaci a dobré vychování, svobodu si spletli s bezuzdností.

Druhý pohled vnímá: Ne, nejsme poustevníci, církev musí být tam, kde je společnost. Zde se názor opět štěpí na ty, kteří mají za to, že je třeba být viděn a slyšen, a na ty, kteří stojí spíše za přítomností ve formě menších kroků, drobných kontaktů, které jsou méně viditelné - nazvěme to církevní lobbismus. Myslím, že sám jsem spíše viděn a slyšen. Vím, že jsme i částí katolických intelektuálů kritizováni, že když se v televizi objeví biskup, tak má vždycky na sobě mitru, berlu. Ano, ale problém je ten, že jinak oděn se do sdělovacích prostředků nedostanu. Opravdu se potvrzuje, že největší objev kamer a fotoaparátů je kadidelnice!

Velký problém tedy je, že sdělovací prostředky o nás vytvářejí určitý obraz a není snadné do nich každé poselství dostat. Sdělovací prostředky jsou přesvědčeny, že vědí, co lidi zajímá. V tom nevidím nějaký antiklerikalismus, ale určitý trend, který ve světě postupuje: dobrá zpráva - žádná zpráva. Cítím se ochuzen, když se ve zprávách dovídám pouze negativní zprávy o tom, kdo komu vynadal, a mnohdy mi zatají i základní politické informace. O pozitivní zprávu média zavadí málokdy.

Společenské postavení církve prošlo změnami. Jak se díváte na přetrvávající přebývání církve “v nádheře paláců“?
Existuje zcela jistě autentický požadavek, aby církev dávala najevo, že je církví sloužící a chudou. Díky historickému vývoji máme ale většinou k dispozici historické budovy - kostely, fary či biskupské rezidence. Jedná se o velké prostory nákladné pro provoz. Ty ale na druhé straně skýtají církvi možnost, aby do nich umístila celou řadu dnes potřebných institucí. Navíc budova, ve které naše biskupství sídlí, si jako památkově chráněná vždy najde zdroj financí na svou údržbu a opravy. Je okrasou města a je zde určitá historická kontinuita. Zcela jistě si dokážu představit žít v nějakém menším domku, protože osobně zde obývám menší prostor, než je moje cela v pražském klášteře.

Přebývání v těchto historických prostorách má několik výhod: předně se musíte identifikovat s církví v celém jejím vývoji. Několik nocí, kdy jsem nemohl kvůli zlomené ruce spát, jsem strávil na chodbách u obrazů svých předchůdců-biskupů, učil se nazpaměť jejich jména a zajímal se o jejich osudy. Tato galerie biskupů mi najednou ukázala, že dějiny církve jsou úplně jiné, než nás učili. Žádný z biskupů, který zde bydlel, nežil v přepychu.

Další výhodou těchto prostor je to, že návštěvníka může okouzlit jejich krása a on může pochopit, že církev není vězení, že není jenom instituce, která zakazuje a nařizuje, ale že církev od počátku uměla vnímat, že krása patří k životu a je též odleskem krásy Boží. V přebývání v těchto prostorách vidím tedy určitou zodpovědnost.


Apoštolové, první biskupové církve, příjímají Ducha svatého (byzatská mozaika v klášteře Osios Lukas v Řecku). Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 33 15. – 21. srpna 2017

Olomouc žije setkáním mládeže

Nejvýznamnější událost mladých křesťanů v tomto roce – Celostátní setkání mládeže – vrcholí tento týden v Olomouci.

celý článek


Rodiny prošly metropolí

Oslavit rodinu se do centra Prahy vydaly stovky účastníků Pochodu pro rodinu.

celý článek


Přestat pít? Když to nejde

Není snad falešnějšího obrazu alkoholika: často opilý, špinavý a páchnoucí muž, povalující se v hospodě a pak ve škarpě. Jistě je nemálo takových. Skutečnost, jak…

celý článek


Vrátit se k modlitbě s papežem

Na duchovní straně 10 každý měsíc zveřejňujeme papežské modlitební úmysly. Jak vznikají a k čemu slouží? Ptali jsme se P. FrédéricA FornosE SJ, ředitele Světové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay