Anton Otte: Omluv a politování už bylo dost

Vydání: 2015/21 František přijal českou výpravu, 19.5.2015, Autor: Aleš Palán

Mnohem raději než o odsunu mluví o potřebě smíření a odpuštění. Mons. ANTON OTTE je významným představitelem Ackermann-Gemeinde a kanovníkem vyšehradské kapituly.
 
Poutě smíření, brigády, kulturní akce... Mariánské Skoky nezůstaly ani po odsunu původních obyvatel pusté. Snímek Jiří Schierl
 
Jak osobně vzpomínáte na poválečný odsun? Znamenal pro vás nebo pro někoho z vaší rodiny trauma?
 
Poválečný odsun se přímo naší rodiny netýkal. Naše rodina nebyla celistvá, a my proto několikrát dostali z odsunu odklad, a to až do doby, kdy už transporty z Československa neodcházely. Na žádný velký strach si nevzpomínám, situace byla taková, že se s odsunem zkrátka počítalo. Postupem let, kdy už v Německu žili všichni naši příbuzní, se naše rodina vystěhovat sama chtěla – stalo se tak až v roce 1960.
 
Setkal jste se po válce s Čechy, kteří by se vám snažili pomoci?
 
Vybavuju si, že v pětačtyřicátém se na ulici nesmělo hlasitě německy zpívat, to ale trvalo jen krátkou dobu. Nepamatuji si na represálie kvůli naší němčině. Naopak, ve škole jsem byl často vyzýván, abych ostatním řekl nějaký místopisný termín z našeho okolí. V těžkých situacích nám pomáhaly hlavně řeholnice z vidnavského kláštera. U nich jsem se ostatně naučil číst a psát, protože první dva roky jsme do školy nesměli. V rámci Vidnavy jsme se museli vystěhovat z našeho domu na kraji města, šli jsme do dvoupokojového bytu v centru. Jako malým nám to ani moc nevadilo, bylo nás sedm dětí, pokoje byly plné postelí, a pro nás to znamenalo hlavně dobrodružství. Později nám v tomto domě nabídli další místnosti, takže to bylo pohodlnější.
 
Omluvil se vám osobně některý Čech za odsun? Uvítal byste takové gesto?
 
Osobně jsem tu potřebu nepociťoval, vždyť my sami později usilovali o to, abychom se do Německa dostali. Všeobecně mám dojem, že omluv a politování bylo již dost – připomínám zde zejména výměnu dopisů mezi českou a německou biskupskou konferencí a následující česko-německou deklaraci, kde je omluva jasně vyřčena.
 
Vyšehrad je považován za jeden ze symbolů české státnosti. Čeho je dokladem, že se zdejším proboštem mohl stát sudetský Němec? 
 
V době mého jmenování nepřišla žádná reakce, která by na to poukazovala. Vidím to jako důkaz, že žijeme v době, která něco takového už nechápe jako něco pohoršujícího.

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Téma



Aktuální číslo 21 22. – 28. května 2018

Nový biskup: Mám v srdci pokoj

Poprvé od roku 2010 zažila svatovítská katedrála v Praze svěcení biskupa. V sobotu se novým pomocným biskupem pražské arcidiecéze stal Mons. Zdenek Wasserbauer.

celý článek


Pavel VI.: papež, který neodstoupil

Na 14. října bylo stanoveno datum svatořečení blahoslaveného papeže Pavla VI. Překvapivé detaily jeho pontifikátu přináší nyní nově vydaná kniha La barca di Paolo (Pavlova bárka).

celý článek


Čtyři písmena, hodně zmatků

Dotkne se života každého z nás, církev nevyjímaje. Řeč je o nařízení EU o ochraně osobních údajů známé pod anglickou zkratkou GDPR, které vstupuje do praxe tento pátek.…

celý článek


Tomáš Halík jubiluje ve filmu i knihou

Tomáš Halík, jeden z nejznámějších českých duchovních, oslaví 1. června 70. narozeniny. Mysleli jste, že o něm víte všechno? Dokument České televize Dialogy se světem…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay