Anton Otte: Omluv a politování už bylo dost

Vydání: 2015/21 František přijal českou výpravu, 19.5.2015, Autor: Aleš Palán

Mnohem raději než o odsunu mluví o potřebě smíření a odpuštění. Mons. ANTON OTTE je významným představitelem Ackermann-Gemeinde a kanovníkem vyšehradské kapituly.
 
Poutě smíření, brigády, kulturní akce... Mariánské Skoky nezůstaly ani po odsunu původních obyvatel pusté. Snímek Jiří Schierl
 
Jak osobně vzpomínáte na poválečný odsun? Znamenal pro vás nebo pro někoho z vaší rodiny trauma?
 
Poválečný odsun se přímo naší rodiny netýkal. Naše rodina nebyla celistvá, a my proto několikrát dostali z odsunu odklad, a to až do doby, kdy už transporty z Československa neodcházely. Na žádný velký strach si nevzpomínám, situace byla taková, že se s odsunem zkrátka počítalo. Postupem let, kdy už v Německu žili všichni naši příbuzní, se naše rodina vystěhovat sama chtěla – stalo se tak až v roce 1960.
 
Setkal jste se po válce s Čechy, kteří by se vám snažili pomoci?
 
Vybavuju si, že v pětačtyřicátém se na ulici nesmělo hlasitě německy zpívat, to ale trvalo jen krátkou dobu. Nepamatuji si na represálie kvůli naší němčině. Naopak, ve škole jsem byl často vyzýván, abych ostatním řekl nějaký místopisný termín z našeho okolí. V těžkých situacích nám pomáhaly hlavně řeholnice z vidnavského kláštera. U nich jsem se ostatně naučil číst a psát, protože první dva roky jsme do školy nesměli. V rámci Vidnavy jsme se museli vystěhovat z našeho domu na kraji města, šli jsme do dvoupokojového bytu v centru. Jako malým nám to ani moc nevadilo, bylo nás sedm dětí, pokoje byly plné postelí, a pro nás to znamenalo hlavně dobrodružství. Později nám v tomto domě nabídli další místnosti, takže to bylo pohodlnější.
 
Omluvil se vám osobně některý Čech za odsun? Uvítal byste takové gesto?
 
Osobně jsem tu potřebu nepociťoval, vždyť my sami později usilovali o to, abychom se do Německa dostali. Všeobecně mám dojem, že omluv a politování bylo již dost – připomínám zde zejména výměnu dopisů mezi českou a německou biskupskou konferencí a následující česko-německou deklaraci, kde je omluva jasně vyřčena.
 
Vyšehrad je považován za jeden ze symbolů české státnosti. Čeho je dokladem, že se zdejším proboštem mohl stát sudetský Němec? 
 
V době mého jmenování nepřišla žádná reakce, která by na to poukazovala. Vidím to jako důkaz, že žijeme v době, která něco takového už nechápe jako něco pohoršujícího.

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Téma



Aktuální číslo 3 16. – 22. ledna 2018

Břevnov má nového opata

Dlouhých sedmdesát let dělí od sebe dvě opatské benedikce na Břevnově. Toto slavnostní požehnání a uvedení do úřadu přijal Anastáz Opasek v roce 1947, P. Prokop Siostrzonek…

celý článek


Kdo na Hrad? Zeman, nebo Drahoš?

Do druhého kola prezidentských voleb postupuje Miloš Zeman se 38,6 % a Jiří Drahoš s 26,6 % hlasů. Jaký vztah mají k církvi?

celý článek


Podrobně k počátkům Vatikánského rozhlasu

Před rokem ohlásil šéf vatikánských médií Dario Viganò reformu, která se dotkla i Vatikánského rozhlasu. Zatímco digitální kanály sloučené pod značku Vatican News…

celý článek


Mlčení kolem Laudato si’

Zanedlouho má vyjít odborně i jazykově opravené nové české vydání encykliky Laudato si’ s podtitulem O péči o společný domov, což bude příležitost se aspoň v katolickém…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay