Adventní čas je dobou velké přípravy pro celou rodinu

Vydání: 2007/48 Advent přichází, 27.11.2007

Advent připomíná jednu důležitou dovednost, kterou dnešní styl života, vedený heslem „co nejvíc a hned“, potlačuje... Totiž umění čekat, připravovat se na něco, rozvrhovat čas, vnímat budoucnost jako zrání, které se připravuje dnes a nelze je přeskočit. Nejlépe se tomu děti mohou naučit v rodině, kde se advent prožívá jako prolínání tří směrů: advent jako společné čekání a těšení se (společná radost), advent jako duchovní cesta, advent jako společná příprava Vánoc (společná práce).

Děti se umí krásně těšit! Nejdříve hlavně na dárky a stromeček, postupně mohou rodiče jejich svěží a spontánní prožitky kultivovat a připojovat k nim další obsahy – těšení se na rodinné tradice a rituály, na společnou pohodu a radost z obdarování, na návštěvu jesliček a opakování příběhu Božího narození a nakonec na využití adventu jako přípravy na setkání s Kristem. Adventní atmosféře domova může napomoci adventní věnec se svíčkami. Nejde zdaleka jen o dekoraci – právě kolem věnce můžeme připravovat pravidelné setkání rodiny, které lze při troše úsilí zvládnout i při běžném provozu rodiny se školáky. Pokud je to jen trochu možné, můžeme hned ráno snídani obohatit krátkou modlitbou – den nám rozsvítí hořící svíčka. Ne vždy se podaří, aby se sešli všichni, ale i ve dvou se jindy uspěchaná snídaně stane obřadem. Snad si budeme muset pár minut přivstat, ale možná, že ani to ne – ranní úkony jdou rychleji, když je na co se těšit a sfouknutí nebo dokonce zapálení svíčky je odměnou, pro kterou jsou děti ochotné udělat leccos.
Večer můžeme setkání spojit s vyprávěním, předčítáním, vyráběním nebo otevíráním adventního kalendáře.

ADVENTNÍ KALENDÁŘ BEZ ČOKOLÁDY?
Není tu řeč o těch se Santou Klausem z obchodu, ale o těch, které s vynalézavostí vyrábějí rodiče ve spolupráci s dětmi. Hezké je také postupné vyrábění figurek do betléma, se žebříčkem ze špejlí, po kterém „sestupoval“ každý den o jednu příčku Ježíšek, s námětem cesty Marie a Josefa do Betléma – co domek, to jedno přenocování. A uvnitř takového domácího adventního kalendáře nemusí být čokoláda, ale obrázek, myšlenka, předsevzetí, které se ráno vloží a večer zkontroluje, vylosování člena rodiny, kterému budu nenápadně ten den pomáhat… Náplň i délka setkání záleží na možnostech rodiny a věku dětí.
V některých rodinách se na začátku adventu postaví betlémská chýše, symbol směřování adventu. Děti do prázdných jeslí vkládají kousky slámy – to aby se novorozenému Ježíškovi měkce leželo, až přijde. Každá slámka zastupuje dobrý skutek, drobný sebezápor, ochotně splněnou povinnost či modlitbu. Čím méně zbývá okének na adventním kalendáři, tím se mnohým hospodyňkám více svírá žaludek každoroční úzkostí – jak zařídit, aby se stihlo uklidit, napéct, nachystat dárky...

ZBYTNÉ, NEZBYTNÉ A POMOCNÍCI
Když si někdy v zoufalství postěžují svým blízkým (manželovi, dospívajícím dětem), že je toho na ně moc, že to nebo ono nemůžou stihnout, místo očekávané pomoci se jim dostane dobře míněné rady: „Tak to nedělej“! Následuje pocit nepochopení a nedocenění. Může to ale být i příležitost k úvaze o smyslu přípravných prací – proč je vlastně děláme? Každý máme svou představu, jak by měly Vánoce probíhat, co k nim nutně patří, co se „musí stihnout“ a co není tak důležité. V rodině se setkává takových představ víc a nemusí být nutně všechny stejné. Se staršími dětmi si tedy můžeme na začátku adventu sednout a popovídat si. O tom, jak kdo chceme Vánoce prožít, na co se těšíme, co považujeme za nadbytečné a co jsme pro to ochotni udělat. Výsledkem by mohla být jakási dohoda, naplánování prací a rozdělení úkolů. Možná, že tentokrát nebudou umytá okna, protože to nikdo kromě maminky nevnímá jako důležité. Ta potom snad v koutku uroní slzu, vždyť u nich doma to patřilo k obrazu vánočně připravené domácnosti. Ale odměnou jí bude menší únava, méně napětí z nesplněných očekávání, větší domácí pohoda – a ta je koneckonců i pro ni důležitější než umytá okna.
MARIE MESANYOVÁ
Modlitebního průvodce čtyřmi příštími nedělemi naleznete v adventní příloze KT.


Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 38 19. – 25. září 2017

Fatimské poselství putuje Českem

Na tři týdny se k nám po padesáti letech vrací socha Panny Marie Fatimské, kterou biskupové dovezli z národní pouti do Fatimy. Poutě do Portugalska se na sté výročí zjevení…

celý článek


Na fatimské světlo nezapomenete

Do Českomoravské Fatimy v Koclířově zamíří na počátku října i hosté z Portugalska. „Fatima je jen zdůraznění některých stránek evangelia,“ říká v rozhovoru…

celý článek


Tajemství Nejsvětějšího Salvátora

Na konci roku 1989 jsem po jedenácti letech kněžského působení „v ilegalitě“ navrhl kardinálu Tomáškovi, že obnovím pastoraci vysokoškoláků v pražském kostele Nejsvětějšího…

celý článek


Zahajujeme předvolební seriál

Přestože mu ještě není padesát, je nejzkušenějším českým poslancem. V Parlamentu zasedá s krátkou přestávkou od roku 1990 – nejprve za Křesťansko-demokratickou stranu,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay