Abychom Pánu moc nepřekáželi

Vydání: 2011/6 Mladí řeholníci, 3.2.2011, Autor: Alena Scheinostová

Ani kreativní večery, ani rekolekce pro ženy či společná četba z Velké Terezie, a dokonce ani „Přehlídka řeholníků“ – cyklus večerních setkání, při nichž se osobně představují jednotlivé řeholní rodiny: žádný z těchto hojně navštěvovaných programů na pražském Karmelu Edith Steinové není zamýšlen jako „reklamní“ či „náborová“ akce. „Na druhé straně – když se takhle někdo ‚chytí‘, proč ne,“ poznamenává sestra Denisa Červenková. „Ačkoli jsme zatím víc účastnic úspěšně provdaly, než je inspirovaly ke vstupu do kláštera.“

Stárnoucí a tenčící se řeholní instituty a malý počet nových povolání – také to je obecný obraz současné západní církve, její českou část nevyjímaje. Celou činorodou komunitu na Karmelu Edith Steinové tak tvoří pouhá čtveřice sester, o mnoho početnější nejsou ani další společenství. „Slovo nábor ale nesnášíme,“ shodují se oslovení napříč řeholemi. „Cíleně se o nové členy především modlíme – naše ostatní činnosti jsou jen nabídka, dělení se o to, co je nám vzácné a co občas zapustí kořeny a přinese ovoce,“ dodává za všechny sestra Jana Mlada Heiserová z benediktinské komunity Venio. Benediktinky tak každý večer zvou veřejnost ke společné chórové modlitbě nebo nabízejí možnost usebrání při meditačních dnech či tzv. liturgických cestách – celodenních meditacích za chůze přírodou. „Několikrát do roka pořádáme také sobotní setkání s benediktinskou spiritualitou – pro ženy bez rozdílu věku i povolání, které se chtějí dozvědět více a podněty Benediktovy řehole uvést do svého všedního života,“ doplňuje sestra Jana Mlada a dodává: „Více z nás, které jsme zakotvily v komunitě, se dříve účastnilo právě těchto setkání a jiná z dlouholetých účastnic vstoupila zase k sestrám trapistkám. Smysl cíleně ‚získávat nové členky‘ ovšem ani tyto soboty nemají.“ Jiné je to s víkendovými „dny v klášteře“: jejich prostřednictvím benediktinky poskytují těm, kdo už hlouběji uvažují o zasvěceném životě, příležitost zakusit skutečný rytmus a ducha klášterního života. Obdobná setkání pro mladé ženy organizují pod názvem „Rozlišování povolání“ také na Karmelu Edith Steinové. „Existuje totiž určitý rozměr života v řeholi, který je velmi užitečné si osahat ještě předtím, než se rozhodnete,“ vysvětluje sestra Denisa. „Není špatné si představy o zasvěceném životě konfrontovat s realitou života v nějakém konkrétním řeholním společenství – ne proto, aby se oboustranně hledaly chyby, ale aby vaše povolání mohlo dál zrát.“

Na zkušenou

Také podle salesiána P. Jaroslava Vracovského, předsedy Salesiánské asociace Dona Boska (SADBA), jsou mnohotvárné aktivity salesiánského společenství přednostně službou mladým lidem, nikoliv „pozváním do řádu“. „Základ je vést mladé k tomu, aby dovedli přijímat sebe i druhé. Pak teprve jim pomáháme hledat povolání a až nakonec přichází nabídka pro ty, kdo přemýšlejí, že by se stali salesiány,“ upřesňuje P. Jaroslav. K tomu ovšem patří i živé a pestré webové stránky, zahrnující kromě informací o salesiánské rodině či jejím zakladateli Donu Boskovi třeba i krátké filmy se svědectvími o nalezení povolání; webová prezentace, případně blog anebo facebookový profil se ostatně i pro další řeholní společenství stávají běžnou skutečností. Úžeji se zájemci mohou se salesiánskou spiritualitou seznámit na animátorských kurzech, setkáních pro mladé muže anebo například v rámci salesiánského volontariátu Cagliero. „Dobrovolníci zapojení do projektu Cagliero u nás absolvují přípravu, během které se seznámí s námi i s prací, jíž se budou věnovat, získají praxi a popovídají si i s dřívějšími dobrovolníky. Poté odjíždějí zpravidla na rok do některého z našich zahraničních působišť v Evropě, Indii, Africe a jinde, kde žijí se salesiánskou komunitou a zapojují se do jejího díla mezi potřebnými dětmi a mládeží,“ popisuje P. Jaroslav a dodává, že i touto cestou přibyli v nedávné době do salesiánské rodiny noví členové. Od roku 2008 mají mladí muži, kteří vážně hledají svou životní cestu, rovněž možnost zúčastnit se u salesiánů ročního cyklu setkání se souhrnným názvem Come In: po čtyři víkendy v roce se mohou intenzivně zamýšlet nad svým místem v životě. „Každý víkend je zaměřený na jedno základní téma hledání povolání a kluci tu mají i možnost duchovního vedení. Dáváme jim také k zamyšlení namnožené letáky s texty modliteb nebo s podněty k úvahám a zveme ke svědectvím i diecézní kněze nebo manželské páry,“ přibližuje P. Jaroslav s tím, že též z dosavadních několika desítek účastníků Come Inu se někteří časem přiklonili k zasvěcenému životu.

KREATIVNÍ MENŠINA

Přesto se P. Jaroslav netají obavami o budoucnost salesiánského díla. „Na množství našich děl je nás málo, lidé často vstoupí do aspirantátu, ale dál už nepokračují – v noviciátu tak teď nemáme nikoho.“ Problémem salesiánských středisek je podle něj také přijímání nevěřících zaměstnanců. „Jednotlivé aktivity takto můžeme udržet, ale ztrácí se tím samotný jejich smysl – předávání víry,“ poznamenává. Nezbývá tedy, než od některých činností upustit? Jezuita P. Jan Regner vidí možné řešení v širší spolupráci s laiky. „Ti jsou totiž často odborníky v oblastech, v kterých jsme laiky my,“ připomíná. „Takoví spolupracovníci se často rekrutují právě z různých našich akcí: například naše tradiční klukovské rytířské tábory v Ivančicích založil P. Josef Horehleď a dnes je po něm s úspěchem vede někdejší účastník jednoho z jejich prvních ročníků, laik Josef Hrdlička.“ A ačkoliv podle jeho slov mladá krev k jezuitům „zrovna nepřitéká, jen přikapává“, a nadto mnoho nováčků nakonec opět vystoupí, P. Regner zdůrazňuje, že počet sám o sobě není podstatný: „Můžeme být vděční za to, co máme, a spíše než kvantitu si hlídat kvalitu – Ježíšových učedníků bylo dvanáct, a jaký udělali poprask!“ Úkolem řeholí, ale i celé církve tak podle P. Regnera je být – dle přání Benedikta XVI. – kreativní menšinou: nebýt fádní, nudní, ne jen zakazovat, ale mít co nabídnout. Sestra Jana Mlada k tomu dodává: „Pro nás je důležité, když můžeme pomoci na cestě za Pánem. Na něm záleží, zda si do komunity někoho povolá – a na nás, abychom byly otevřené a moc mu ‚náborovými akcemi‘ nepřekážely.“

Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 38 19. – 25. září 2017

Fatimské poselství putuje Českem

Na tři týdny se k nám po padesáti letech vrací socha Panny Marie Fatimské, kterou biskupové dovezli z národní pouti do Fatimy. Poutě do Portugalska se na sté výročí zjevení…

celý článek


Na fatimské světlo nezapomenete

Do Českomoravské Fatimy v Koclířově zamíří na počátku října i hosté z Portugalska. „Fatima je jen zdůraznění některých stránek evangelia,“ říká v rozhovoru…

celý článek


Tajemství Nejsvětějšího Salvátora

Na konci roku 1989 jsem po jedenácti letech kněžského působení „v ilegalitě“ navrhl kardinálu Tomáškovi, že obnovím pastoraci vysokoškoláků v pražském kostele Nejsvětějšího…

celý článek


Zahajujeme předvolební seriál

Přestože mu ještě není padesát, je nejzkušenějším českým poslancem. V Parlamentu zasedá s krátkou přestávkou od roku 1990 – nejprve za Křesťansko-demokratickou stranu,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay