Aby se obřad nestal pouhým divadlem

Vydání: 2009/8 Svátost, nebo rituál, 19.2.2009, Autor: Max Kašparů

V minulosti jsem několik roků připravoval nepraktikující rodiče před křtem jejich dětí. V rozhovoru jsem se snažil zjistit jejich motivace. Ty byly většinou jiného než křesťanského obsahu: křest je dobrý, aby dítěti rostly dobře zuby, aby v noci neplakalo, aby se dobře učilo. Často stála v pozadí i nějaká myšlenka z oblasti magie. V jednom případě mi matka prozradila, že když dá novorozeně pokřtít, dostane od babičky čtyřicet tisíc. K uvedení věcí na pravou míru měla posloužit právě příprava před křtem.

S vírou rodičů to někdy bývalo ještě těžší. Dozvídal jsem se, že Bůh neexistuje a Ježíš není historickou postavou, ale církev si ho vymyslela k ohlupování lidí... Tady už bývá příprava na faře k ničemu, protože víru dodat nelze. Jenže ke křtu dítěte se víra rodičů předpokládá, a to zcela zásadně. Jistě, určitou zárukou může být aspoň věřící kmotr, ale i s ním bývala potíž – buď dotyční žádného takového člověka neznali, nebo byl podobně názorově „postižený“ jako oni.

SLOŽITÁ MORÁLNÍ SITUACE

Pokud by ke křtu takového dítka i přes tyto závažné překážky došlo, dostal by se kněz do morálně složité situace: v kostele před ním stojí k víře se nehlásící, nesezdaná dvojice s dítětem a s narychlo sehnaným kmotrem. Obřad začíná těmito slovy: „Chcete, aby vaše dítě bylo pokřtěno. Tím na sebe berete povinnost, že ho vychováte ve víře v Pána Ježíše, že ho budete učit milovat Boha a bližního, jak nám to Pán Ježíš přikázal. Jste si této povinnosti vědomi?“ Pro výše uvedené rodiče nastává prekérní situace. Musí odpovědět kladně, protože kdyby řekli pravdu, obřad končí. Ve stejně nepříjemných situacích se musí pravdomluvní rodiče ocitnout i ve chvílích, kdy se jich kněz táže: „Aby hřích neohrozil Boží život, který bude vašemu dítěti dán a který v něm poroste, musíte před ním vydávat svědectví Kristu, slovem i životem. Zříkáte se proto ducha zla? I všeho, co působí? I všeho, čím se pyšní? Chcete žít ve svobodě dětí Božích a zříkáte se proto hříchu? Chcete, aby vás nikdy hřích neovládl a zříkáte se proto všeho, co k němu láká?“ Přítomní musí odpovědět na všechny otázky kladně. V následujícím Vyznání víry mají pak vyznat víru Církve.

KDYŽ PŘIJDE NA ŘADU NEPOCTIVÁ HRA

 Aby mohl obřad proběhnout, používají se v praxi bohužel dvě osvědčené varianty, lépe řečeno finty. První je ta, že kněz po položené otázce přítomným okamžitě sdělí (dříve, než by se mohli nadechnout a měli možnost říci ve svobodě své „ne“ nebo „nevěřím“), že mají říci „ano“ a „věřím“. To je velmi nepoctivá hra. Druhou variantou je „použití“ poblíž stojícího kostelníka či ministranta, kteří na knězem pokládané otázky odpovídají za rodiče i kmotra. V obou případech je to na zmíněné rodiče past, ve které jsou navedeni k vyznání, přemluveni k doznání a přinuceni ke slibům, které nejen že nemohou ve své životní situaci splnit, ale v podstatě je ani plnit nechtějí. A při této zcela podivné divadelní hře se uděluje svátost, ve které kněz hraje roli církevního vodníka, jenž polapil matrikovou dušičku. Odvolávání se na úlohu přítomného a mlčícího kmotra lze považovat už jen za chlácholení si vlastního svědomí.

OD SVÁTOSTINY KE SVÁTOSTI

Vzhledem k výše uvedeným zkušenostem z terénu i skutečnosti, že svátost křtu působí tzv. sama sebou, dovolil bych si předložit jiné dvě varianty. Protože jednání církve vůči rodičům není v případě zmíněných praktik férové, bylo by dobré pokusit se, bude-li to dogmaticky a liturgicky možné, změnit křestní ritus a pokřtít všechny děti, aniž bychom při tom dostávali jejich rodiče a kmotry do morálně svízelných situací. Pokud by to možné nebylo, mohlo by se nabídnout tzv. „předkřestní požehnání“. V některých zahraničních diecézích se již podobné praktikuje. Jednalo by se o svátostinu, o obřad prováděný v kostele, ovšem kněz by rodiče řádně a náležitě poučil o tom, že nepůjde o křest, ale o požehnání před křtem. Dítěti tak zůstane otevřena cesta od svátostiny ke svátosti přijaté v plné svobodě později.

Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 50 12. – 18. prosince 2017

Kudy putuje Betlémské světlo?

Už tuto neděli zamíří Betlémské světlo z Vídně a Lince do České republiky. Rozvezou ho skauti. Přinášíme i příběh dvanáctiletého Rakušana Tobiase Flachnera, který…

celý článek


Svěřit se do Božích rukou

Už jen za pár dnů uslyšíme během půlnoční mše vyprávění z Lukášova evangelia o tom, jak se betlémských pastýřů „zmocnila velká bázeň“, když jim anděl Páně…

celý článek


Aby se i dospělí divili...

„Pod stromek bych chtěl lego, tablet a mobil,“ žádá si kluk. „V žádném případě!“ vyděsí se maminka, načež pořídí všechno – a k tomu ještě něco nepotřebného,…

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay