10. 12. 2019
|Před sto lety 17. prosince 1919 se narodila jedna z nejvýraznějších osobností českého katolicismu druhé poloviny 20. století – kardinál Tomáš Špidlík.
Vydání: 2019/50 Adventní trh, místo setkání, 10.12.2019, Autor: Jiří Prinz
„Profesor Špidlík je ve světě považován za nejkompetentnějšího českého vědce. Jeho dílo obsahuje enormní počet publikací, které dosáhly věhlasu v akademickém světě i na mezinárodní úrovni. Jeho profesorská dráha zahrnuje padesát roků badatelské činnosti a i jako emeritní profesor byl neustále zván na konference a přednášky po celém světě,“ přibližuje význam kardinála Špidlíka jeho řádový spolubratr, jezuita P. Pavel Ambros.
Právě vstup do Tovaryšstva Ježíšova lze považovat za rozhodující událost v životě boskovického rodáka. Stalo se tak po uzavření českých vysokých škol na podzim roku 1939. „Nic jsem si nevybíral. Přišlo to samo jako většina věcí v mém životě a jsem přesvědčen, že to bylo dobře, že jsem udělal, co jsem měl,“ vzpomínal v knižním rozhovoru Duše poutníka na okamžik, kdy doprovázel svého kamaráda na pohovor k jezuitům a nakonec u nich sám zůstal.
Teologická studia absolvoval po válce v Nizozemsku, kde byl v roce 1949 také vysvěcen na kněze. Protože v tu dobu komunisté církev už systematicky pronásledovali, domů se vrátit nemohl. Rozhodl se tudíž zůstat ve svobodném světě. A tak začalo bezmála čtyřicetileté období života v emigraci, období, kdy se stal jednou z nejrespektovanějších osobností spirituální teologie ve světě.
Duchovní cvičení dával i papeži
I tentokrát zasáhla „náhoda“. Po emigraci zakotvil mladý teolog v české koleji Nepomucenum v Římě. Zdejší spirituál si chtěl vzít na měsíc volno a požádal Špidlíka, zda by za něj nezaskočil. Ten kývl a z měsíčního záskoku se nakonec stala 38 let trvající služba. Právě jako spirituál Nepomucena pak objevil svou „životní lásku“ – východní spiritualitu. „Když jsem se stal spirituálem Nepomucena, chodil jsem na obědy do Orientálního ústavu. Při styku s tamními patery mě napadlo, že bych si tam mohl udělat doktorát. Zvolil jsem si spirituální téma u P. Hausherra, který byl prakticky zakladatelem tohoto oboru. Tento stárnoucí profesor ve mně pak viděl svého budoucího nástupce a později mne takto představoval i na univerzitě,“ ohlížel se v knižním rozhovoru Tomáš Špidlík.
V oboru východní spirituality si postupně vybudoval renomé svými knihami Spirituality křesťanského východu, Modlitba či Ruská idea. Zvláště poslední z nich vzbudila (nejen) v odborných kruzích mimořádnou pozornost. Bývalý francouzský prezident Mitterrand si před smrtí vzal do nemocnice na čtení právě tuto knihu (což její autor okomentoval slovy: „Doufám jen, že v důsledku toho neumřel!“). Jak vysvětluje P. Pavel Ambros: „Ve svém systematicko-vědeckém díle prokázal Špidlík nesmírný talent pro srozumitelné podání a pedagogickou vnímavost k individuální potřebě posluchače. Tato zkušenost vyrůstá z mnohonásobně prověřované praxe při duchovním spoludoprovázení v jeho kněžské činnosti.“
Věhlas českého teologa nezůstal bez povšimnutí ani v nejvyšších kruzích římské kurie. Zvláště když vrchol Špidlíkovy tvorby spadal do pontifikátu polského papeže Jana Pavla II., který kladl mimořádný důraz na to, aby církev dýchala oběma plícemi – západní i východní. V roce 1995 tak Tomáš Špidlík obdržel pozvání do Vatikánu, aby zde udělil duchovní cvičení samotnému papeži. „Často se mne ptají, neměl-li jsem strach kázat Svatému otci a kardinálům. Nejsem velký hrdina ve vystupování, ale v tomto případě nevidím důvod, proč bych se měl bát. Odpovídám ironicky. Kazatel musí mít strach, aby lidé neodpadli od víry. A toho jsem se v tomto případě nebál,“ popsal se svým typickým humorem kardinál Špidlík. Důkazem toho, že svůj úkol zvládl na výbornou, je kardinálský klobouk, který mu týž papež předal v roce 2003. Kardinál Tomáš Špidlík zemřel 16. dubna 2010 ve věku 90 let.