„Nekněžské“ činnosti mohou plodně doplnit vějíř kněžské výbavy

Vydání: 2005/32 Kněží "na půl úvazku", 3.8.2005, Autor: Jan Mazanec

V sedmnácti letech sestrojil funkční telefonní ústřednu.

Po gymnáziu vystudoval elektrotechniku na VUT v Brně, poté pracoval jako elektroprojektant, na kněze byl vysvěcen ve skryté církvi koncem 80. let. Dnes je P. ing. Martin Holík (*1960) daleko víc než kaplan u sv. Augustina v Brně známý jako jednatel a ředitel Radia Proglas.

 

Nevyčítají vám lidé, že v době, kdy se mluví o nedostatku kněží, se v Radiu Proglas věnujete i činnostem, které s prací duchovního příliš nesouvisejí?

Otevřeně mi to nikdo nevyčítá, ale myslím, že tak dva lidé z deseti tiché výhrady mají. Uznávám námitku typu „dobře, řediteluj si, ale ty věci, které nemají vztah ke kněžství, nech jiným“ - to závisí na správném rozdělování práce; neuznávám výtku, že by to místo mě jako kněze měl dělat někdo jiný. Přesto tyto názory chápu. Vycházejí ze stále přetrvávající představy, že správný kněz je ten, který pouze káže, celebruje, udílí svátosti.

 

Máte díky své funkci možnost oslovit více hledajících lidí, než kdybyste byl „jenom“ kněz?

To si nemyslím. Čekal jsem, že to vzbudí větší „rozruch“, ale většinovou společnost to nechává naprosto chladnou, bere mě jako inženýra Holíka.

 

V čem je tedy výhoda toho, že jste v této funkci jako kněz?

Jednak si myslím, že některé dveře jsou pro kněze „otevřenější“ než pro laika. Možná, že kdyby s Proglasem začínal laik, odpor vůči jeho založení by byl větší. Dále nejsem „zatížen“ starostmi o rodinu, mám možnost duchovního vedení zaměstnanců, mohu vtiskávat společenství pracovníků rádia duchovní dimenzi lépe, než když bych byl třeba jen člen náboženské redakce. Je ale pravda, že zároveň cítím mírný rozpor v tom, že těžko můžu jako kněz utěšovat člověka, kterého jako šéf „seřvu“. Na druhé straně jsem zde pohotově pro lidi, znám jejich slabosti, bolesti, vím, co na ně lze naložit. V tom smyslu jim mohu být blíž a věnovat jim víc času než šéf-táta pěti dětí, který oproti mně nosí v hlavě i to, co ho čeká, až přijde domů. Musím říct, že být pouhým členem náboženské redakce by pro mě bylo snadnější.

Dovedete si představit, že kdyby nastala nějaká krize v Proglasu (nemoc redaktorů, mimořádné události aj.), tak byste třeba týden nesloužil mši, protože byste musel být stále v redakci?

Ne. Mši nesloužím jen v situaci, která se může stát komukoli - když cestuji na velkou vzdálenost nebo v nemoci. Ale v Proglasu i kdyby „trakaře padaly“ a vysílače nevysílaly, tak ve volnu vyhrazeném pro jídlo a spánek si určitě najdu místo i pro mši svatou. Umím si představit spíš opak: když bude akutní potřeba zpovídat nebo zaopatřovat, tak ředitelování (na které mám udělenou výjimku od biskupa) posečká – už proto, že mám jistotu, že mí kolegové vše zvládnou.

Nestává se, že vás třeba při mši rozptylují myšlenky na nějakou věc týkající se Proglasu?

Myslím, že jsem jako kněz v tomto směru stejně roztržitý jako laik. Já musím děkovat Bohu za to, že mohu sloužit mši, a žel mohu přitom myslet na něco úplně jiného. Naštěstí má člověk misál, aby věděl, kde je. (smích) Je to věc vnitřní disciplíny – tu lépe ovládají řeholníci, my diecézní kněží jsme trochu v nevýhodě.

 

Dnes se ovšem každé povolání daleko více specializuje, takže i po knězi se zřejmě víc žádá, aby se „ve svém oboru“ vzdělával. Stihne to, když má nějakou „vedlejší činnost“?

Po knězi se žádá, aby byl člověkem se širokým záběrem. Proto také studuje dlouho a náročně, často i v zahraničí. Co se týká dalšího studia při výkonu funkce, každá „vedlejší činnost“ další studium jistě komplikuje. Jistých dovedností a znalostí může kněz dosáhnout praxí. Pokud je „vedlejší činnost“ zároveň koníčkem, dá se skloubit každodenní zkušenost s dálkovým studiem, a to lze při dostatečné kázni zvládnout.

Kdyby se v našich podmínkách kněz opravdu specializoval – tedy i ten nasazený čistě ve farní službě –, kdyby jen křtil, zpovídal, celebroval, stála by vaše otázka za úvahu. Ale u nás má „běžný“ kněz desítky telefonátů o zcela praktických věcech, dělá opravy, daňové věci, vyučuje, musí vycházet s obecní samosprávou atd. V tom se ode mě nijak neliší. Opět to souvisí s fiktivním nebo skutečným nedostatkem kněží - ve chvíli, kdy je 15 farností neobsazených a lidé uvidí kněze, který se k jinému jen tiše připojí jako koncelebrant, přijde jim to líto. Ovšem titíž lidé berou jako samozřejmost, že slavnostní Urbi et orbi v televizi tlumočí kněz-specialista, který umí výborně italsky a dobře rozumí ději – a měl čas se to naučit právě proto, že byl nějakou dobu vyvázán z farní služby nebo se zároveň dál vzdělával. Musíme pochopit, že udělování svátostí ve farnosti je sice zásadní věc, ale doplňuje jej nutně servis dalších služeb, které jsou někdy méně vidět.

Má smysl kněžskou práci dělit mezi duchovní a neduchovní?

Smysl to má, pokud si ujasníme, zda jsem knězem osm hodin, nebo 24 hodin denně. Druhých osm hodin je na spánek. A co mám dělat těch zbývajících osm hodin? Zkusme prohlásit, že práce pro Proglas je koníček. To není špatné, vždyť pokud si má kněz zdravý rozum zachovati, nemůže pořád jen hloubat v kněžských věcech. V Proglasu na mě stejně čekají i duchovní činností – třeba namlouvání duchovního slova nebo naslouchání hlasům tvůrců i posluchačů.

Dovedete si představit, že kněz dělá něco, co s jeho kněžstvím vůbec nesouvisí?

Pokud to dělá pro dobrou věc a je to viditelně ve výbavě jeho osobnosti, je to v pořádku. Naopak nešťastné je, když se některá činnost zjevně nebo i skrytě stává pro dotyčného únikem od kněžství. Pokud je ale jeho kněžství ryzí, pak takovými činnostmi doplňuje vějíř výbavy sloužící ve prospěch Božího slova – v mém případě to mohu říct o studiu elektrofakulty. Ono existuje mnoho podob kněžské služby – třeba takový sv. Tomáš Akvinský asi tři roky vůbec necelebroval, jenom psal knihy. Věděli bychom o něm jako o knězi, kdyby je nenapsal? Svatý Karel Foulcault v Alžírsku k smrti toužil po eucharistii – neměl ale ani ministranta, chyběl tedy lid, který by vytvořil společenství. Překážka logická, v konkrétních podmínkách ale tvrdá.

 

Myslíte si, že v budoucnu bude „kněží na půl úvazku“ přibývat?

K odpovědi si vezmu příklad vzácného muže, salesiána Jana Meda, který působí v Indii. Vychoval tam vlastně více než tři  generace křesťanů. Zakládal a obsluhoval školy, přednášel, seděl nad knihami, diskutoval s odborníky, kde postavit novou školu či kostel, sháněl a dodnes shání peníze, modlí se, zpovídá.

Dělá to jako „dělnický kněz“ v rámci pracovní „osmihodinovky“ a po ní se teprve věnuje službě duchovní, nebo do toho zapojuje celé kněžství? Je to kněžský, nebo laický postup? Doufám, že lidí všestranných jako otec Jan nebude ubývat!

Ostatně doba dělení na dělnictvo a „nedělnictvo“ je už pryč; co zůstává, je úkol přicházet k druhým lidem – a nezáleží mnoho na tom, zda radostnou zvěst budou šířit více lidé vyškolení, specializovaní, nebo prostí, obyčejní. Já se těším na novou mladou inteligentní vrstvu křesťanů-laiků, kteří budou brát Kristovu věc velice sebevědomě za svou. Tím nijak nevylučuji kněze - jen doufám, že se síly i služby lépe rozloží, aby se nikdo nevyděloval, ale abychom byli jedním lidem Božím. Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 50 12. – 18. prosince 2017

Kudy putuje Betlémské světlo?

Už tuto neděli zamíří Betlémské světlo z Vídně a Lince do České republiky. Rozvezou ho skauti. Přinášíme i příběh dvanáctiletého Rakušana Tobiase Flachnera, který…

celý článek


Svěřit se do Božích rukou

Už jen za pár dnů uslyšíme během půlnoční mše vyprávění z Lukášova evangelia o tom, jak se betlémských pastýřů „zmocnila velká bázeň“, když jim anděl Páně…

celý článek


Aby se i dospělí divili...

„Pod stromek bych chtěl lego, tablet a mobil,“ žádá si kluk. „V žádném případě!“ vyděsí se maminka, načež pořídí všechno – a k tomu ještě něco nepotřebného,…

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay