Téma: Můj dům bude domem modlitby

Vydání: 2006/10 Kostel jako obřadní síň?, 6.3.2006, Autor: Václav Štaud

Rozhovor s Pavlem Kopečkem o tom, k čemu je, a není určen chrámový prostor

Kostel bývá největší budovou v obci, kterou i nevěřící lidé považují za ideální pro konání veřejných akcí. A některé katolické farnosti jako projev dobré vůle své chrámy dávají k dispozici, i když to může být v rozporu s jejich posláním. Na závazná pravidla používání kostelů jsme se zeptali P. Pavla Kopečka, faráře v Podolí u Brna. Původně stavební inženýr si po kněžském svěcení rozšířil vzdělání na papežském liturgickém a archeologickém institutu v Římě a nyní vyučuje liturgiku na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě UP v Olomouci.

Je, nebo není chrám prostorem pro veřejnost?

Pokud je tím myšleno pořádání akcí všeho druhu, pak v žádném případě. Křesťanský chrám je znamením, že už zde na zemi se uskutečňuje Boží společenství s lidmi. Kostel je místem určeným především pro liturgii, společné slavení shromážděné církevní obce. Kromě liturgie zde lidé mohou v osobní modlitbě nacházet světlo víry a mír pro svou duši. To ale bude možné jen tehdy, pokud si kostel zachová liturgickou funkčnost a symbolické poselství. Lidově řečeno: tak jako jsou stadióny určeny ke hrám, továrny k práci, nádraží k cestování, jsou kostely určeny k liturgii. Všechno má nějaký „provozní řád“, který musí být dodržen, aby dané místo plnilo účel. Chrám je postaven nejen kvůli shromažďování lidí, ale také jako obraz církve. Svým liturgickým zasvěcením je určen především k oslavě Boha. Vztahuje se na něj jednoznačnost Ježíšových slov: „Můj dům bude domem modlitby...“ (Lk 19,46).

To znamená, že katolický kostel je jen pro katolíky?

To by byl zajisté extrémní požadavek. Naše chrámy musí být otevřené, a to všem bez rozdílu. Jak hodnotit, kdo je více, nebo méně věřící? Jak se přesvědčit o návštěvníkovi, že je katolík? Víra přece patří k největším Božím darům a kdo ví, zda se její semínko neujme právě při návštěvě chrámových prostor. Tam na vnímavou duši působí nejen slova, ale také posvátné prostředí - včetně obrazů, soch, architektury, akustiky... To všechno návštěvníkovým smyslům přibližuje neviditelného a nekonečně dobrotivého Boha. Kostely by měly být otevřené nejen během bohoslužeb. Věřící by měli mít možnost pozdravit svého Spasitele a všichni lidé pak možnost kdykoliv přijít meditovat, uklidnit svou mysl. Vím, že v dnešní době pravidelných krádeží je to nebezpečné, ale nelze přece kostely uzavřít a dovnitř nikoho nepouštět! V této věci se hodně osvědčily předsíně s pevnou mříží.

Někteří věřící cítí nespravedlnost v tom, že lidé, kteří o kostel celý rok nezavadí, jej rádi využívají jako výhodnou obřadní místnost, například k pohřbu.

S tím se nedá nic dělat. Už ve středověku byl stále otevřený kostel bezpečným místem azylu pro všechny. Také v barokní době bylo myslitelné narazit na zamčená chrámová vrata. Nelze dělat výběr v tom, koho do kostela vpustit, a koho ne. Dnes je pohřeb pro kněze nebo jáhna nejen „služebnou povinností“, ale také vítanou příležitostí oslovit řadu těch, kdo by jinak nepřišli. U křtů a svateb je to podobné. Zde je ovšem třeba si uvědomit řadu podmínek, se kterými je spojeno udělení těchto svátostí.

Jaké aktivity tedy může duchovní správce ve svém kostele umožnit?

Kněz odpovědný za farnost sám rozhoduje o tom, jaký bude průběh a náplň liturgických slavení. Z mimoliturgických aktivit nebude problém s přednáškami, katechezemi, osobními svědectvími nebo promítáním - tedy pokud mají jednoznačně duchovní náplň. Když se ale jedná o akci, která náboženského charakteru není (ať jsou to výstavy, shromáždění či různá setkání) je třeba vše zvážit a v případě pochybností se obrátit na ordináře diecéze. Aktivity, které mají charakter protichůdný sakrálnímu prostoru, do kostela nepatří.

Nedávno prý v jednom kostele proběhlo obecní referendum, protože jiné místo nenašli. Existuje něco jako shovívavost pro věc veřejně prospěšnou?

O žádné takové shovívavosti nevím. Kostel jistě není místem ani pro obecní referendum, není to polyfunkční zařízení či nějaký „kulturní dům“. Pokud se neliturgické akce v kostele či jemu přilehlých prostorách přece jen provádějí, pak záleží nejen na jejich charakteru, ale i na důstojném průběhu a technickém zajištění. V tomto ohledu nelze stanovit obecná kriteria, neboť dané aktivity závisí na konkrétních okolnostech. Jednotlivé případy proto nemohu bez seznámení s danou situací posuzovat.

A je v této souvislosti nějaký rozdíl mezi kostely, kde je, a kde není uchovávána eucharistie?

Pro uchovávání svátostného Krista platí jasná pravidla, vždyť je to nejvzácnější, co máme. Eucharistie buduje církev, je znamením osobního kontaktu s Bohem. Tam, kde eucharistie z různých důvodů není uchovávána, je prostor charakterizován liturgií a má symbolicky vypovídající hodnotu, což je třeba respektovat. Dokonce ani kostel dočasně uzavřený nesmí být použit v rozporu s posláním domu Božího. Církev může nabýt přesvědčení, že některé kostely nepotřebuje nebo je prostě nedokáže udržovat. Potom mohou být se svolením biskupa předány do světského užívání. Nový charakter dostane bývalý kostel odstraněním liturgických prvků a následným novým způsobem provozu. Je ale závažnou odpovědností biskupů nedopustit, aby se kostelu, byť nepotřebnému, dostalo způsobu užívání, který by urážel důstojnost lidí, církve a především samého Boha.

Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 49 5. – 11. prosince 2017

Papež jako vyslanec míru a pokoje

„Vaše Svatosti, přinášíte nám sílu a naději ve svém pochopení pro naše potřeby, naše touhy po míru, národním smíření a sociálním souladu,“ řekla nositelka…

celý článek


Diváci ČT nahlédnou do hospice

„Tak jako řeka Jordán byla posledním úsekem cesty, který zbýval Izraelcům po útěku z egyptského otroctví, tak i hospic Jordán chce doprovázet lidi na posledním úseku…

celý článek


V kolotoči úvěrů, úroků a splátek

Půjčí rychle a za pár minut. A ještě nám prý vrátí. Všudypřítomná reklama k tomu navíc přidává, že náš život bez toho či onoho výrobku není úplný nebo šťastný...

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay