Téma: církev v nejmenších velehorách světa

Vydání: 2005/50 Církev na horách, 5.12.2005, Autor: Lubomír Lehotský

Duchovní správce z Vysokých Tater říká, že hory jsou poutním místem

Vrcholky zasněžených štítů odrážejí ostré sluneční paprsky a čerstvá bílá nadílka láká na první letošní lyžovačku. Náhle se však obloha zatahuje, začíná foukat a hory se najednou mění - přesněji řečeno vylidňují.

Prázdné je i vlakové nástupiště na Štrbském Plese. Cestující se schovali uvnitř vyhřáté stanice a část z těch, kteří právě přijeli „zubačkou“, se rychle rozutekla. Odtrhla se od nich ale skupina, která míří do nedalekého kostelíka. Je neděle - místa je tu málo a hostí místních lázní a turistů mnoho. V kostele je velmi příjemná atmosféra, protože za oltářem je prosklená stěna. Přes ni lidé pozoruji poletující vločky, vysoké hřebeny a také černou veverku poskakující z větve na větev.

Široké okolí ale nese také stopy loňské vichřice, která zničila tisíce hektarů lesa. „Tatry už nikdy nebudou takové, jaké jsme poznali,“ povzdychne si cestou z kostela lázeňská pacientka Katka z Košic, která na Štrbské Pleso jezdí každý rok.

TATRY JSOU POUTNÍM MÍSTEM

„Mění se tu stále nejen počasí, ale především lidé, a týká se to i farnosti,“ vysvětluje místní duchovní správce P. Štefan Mordel. Jak říká, ve Vysokých Tatrách žije přibližně 4 800 lidí a k tomu minimálně jednou tolik turistů a lázeňských hostí. „Bohužel počet domácích v poslední době klesá, protože lidé tu vymírají,“ stýská si místní kněz. Dlouhá léta se tu totiž nemohly stavět byty, a mladí lidé proto většinou odcházeli jinam. „Je to velká škoda pro rozvoj Tater po materiální i duchovní stránce,“ doplňuje kněz, který v „nejmenších velehorách na světěpůsobí od roku 1978.

Samotnou farnost ustavil spišský biskup Ján Vojtaššák teprve v roce 1943, a tak může P. Štefan Mordel směle prohlásit, že byl očitým svědkem téměř poloviny její historie. „Někdy mám pocit, že Tatry jsou přímo poutním místem. Lidé sem přicházejí s nalomeným zdravím nebo za odpočinkem. Mají čas zamyslet se nad životem, nikam nepospíchají, a tak zjišťují, co všechno jim v životě uteklo. A vtom se jim najednou do cesty postaví kostel nebo kaplička, a oni často vstoupí nejen do kostela, ale i do zpovědnice. Za ty roky jsem zažil mnoho těch, kteří si dali do pořádku svědomí a svátost smíření přijali třeba po čtyřiceti letech. Obrácení jsou úžasnou věcí, protože povzbuzují jak okolí dotyčného, tak i mne samotného,“ dodává kněz.

KŘÍŽ NA GERLACHU

Farář a jeho dva kaplani to nemají v tatranské farnosti jednoduché. Zejména v zimě dá pastorace pořádně zabrat. Území je ohraničené Podbanským na západní straně a Tatranskou kotlinou na východě. „Vzdálenost mezi oběma městy je téměř padesát kilometrů, takže se najezdíme dost,“ usmívá se kněz, kterému zima ani sníh nedělají žádné problémy. Koneckonců narodil se v v Rabčicích na Oravě, v jedné z nejchladnějších oblastí Slovenska.

„Práce tu máme skutečně hodně,“ konstatuje P. Štefan Mordel, který se kromě farností věnuje i studentům teologické fakulty v Prešově a práci ve Spišské kapitule. Kněz, který za totality připravoval dabing „zakázaných“ náboženských filmů, nemá tedy ani dnes času nazbyt. „Stále méně proto chodím i na vysokohorské túry. Horolezec sice nejsem, ale s horským vůdcem jsem byl i na nejvyšší hoře Slovenska. Požehnali jsme na Gerlachu kříž, což byl opravdu veliký zážitek. Štíty i doliny mají své neopakovatelné kouzlo. Nutí člověka rozjímat nad původem této mystické krásy,“ přiznává osmapadesátiletý kněz.

Tatranské farnosti v minulosti sloužily čtyři kostelíky a mnoho věřících turistů z Česka si dodnes vzpomíná na tlačenice při nedělních bohoslužbách. Po revoluci v roce 1989 začala stavba farního kostela i s farou v Novém Smokovci, který po mnohých peripetiích v roce 2002 slavnostně vysvětil kardinál Jozef Tomko. Chrám sv. Petra a Pavla výborně zapadl do svažitého terénu, a tak má i interiér podobu stupňovitého amfiteátru.

NE VŠICHNI SE VRÁTÍ

Do Vysokých Tater přijíždí každoročně mnoho návštěvníků z různých zemí, kultur i náboženských společenství. A jak říká P. Mordel, ekumenický duch nebyl těmto horám nikdy cizí. „Evangelíků tu žije asi 200 a už tradičně se setkáváme během týdne modliteb za jednotu křesťanů,“ chlubí se místní duchovní. Připomíná také, že ne každý, kdo do Tater přijede, se odtud i vrátí. Čeští turisté patří často mezi ty, jejichž jména je nejčastěji slyšet v souvislosti s tragédiemi. „Mám dojem, že lidé často podceňují nebezpečí vysokohorského terénu. Tatry jsou krásné, ale i kruté. Chyby se tu neodpouštějí. Stačí jeden špatný krok, a ten se může stát osudovým, což je zároveň jedna z připomínek toho, kdo je nad námi,“ uzavírá P. Štefan Mordel. Sdílet článek na: 

Sekce: Bůh v mém životě, Ostatní, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 34 21. – 27. srpna 2018

Papežův kající dopis

Zranění obětí sexuálního zneužívání „nikdy nebudou promlčena“, napsal papež František v mimořádném kajícím dopise všem věřícím toto pondělí.

celý článek


Strahovský klášter s novým opatem

Vůbec první benedikce opata na pražském Strahově ve svobodné době po listopadu 1989 se uskutečnila minulý týden na svátek Nanebevzetí Panny Marie. Strahovští premonstráti…

celý článek


Manželství je celoživotní dílo

Chystáme svatbu! Sdělujeme si tu krásnou zprávu. Kolikrát ale myslíme spíš na to, jestli už máme šaty, hostinu, hudbu, výslužky. Vlastní příprava na život v manželství…

celý článek


Téma pro celou rodinu

Děti se vracejí z prázdnin. Zamíří zpět do dětského školního kolektivu. Ty silnější začnou zažívat nepřijetí a možná i ústrky. Pokud dítě s nadváhou ani s vyšší…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay