Tažení proti hazardu: zpoplatnit a omezit

Vydání: 2010/5 Násilí v rodině, 29.1.2010, Autor: Jiří Macháně

„Situace s hazardem v Česku je katastrofální. Každý ať už v malé obci nebo ve velkém městě vidí, že herna střídá hernu a že kasina jsou všude a že ČR je to, čemu já říkám herna a kasino Evropy. Je tady bezprecedentní rozšíření videoterminálů, hracích automatů i kasin a fakticky si pravidla určují ti, kteří organizují hazard,“ říká na úvod rozhovoru předseda lidovců CYRIL SVOBODA. Jeho strana si hazard vzala na paškál jako jedno ze svých hlavních témat.

Proč vstupujete se svou iniciativou do tohoto druhu podnikání?

Navrhli jsme zdanění hazardu a trváme na tom, aby se pokračovalo ještě dál. Zatím se nenašli odvážní lidé v poslanecké sněmovně, kteří by zvedli ruku za toto zdanění. Pro tyto kroky jsme se rozhodli ve chvíli, kdy Miroslav Kalousek, jako bývalý člen KDU-ČSL, proti rozhodnutí své vlastní strany povolil internetové sázení. Tvrdil nám, že to nelze zakázat, a zjistili jsme, že to zakázat lze. Navíc se některé obce začaly chovat statečně a zakazovaly hrací automaty na svém území a ministerstvo financí na to reagovalo tak, že rozšířilo tzv. videoterminály. To znamená, že kde obce zakázaly hrací automaty, ministerstvo financí pod vedením Miroslava Kalouska povolilo videotermiály, což bylo to, co u nás zlomilo náladu. Ve chvíli, kdy se KDU-ČSL rozdělila, jsme se rozhodli svést zápas proti hazardu, protože ti, kteří byli s rozšiřováním hazardu svázáni, s jeho povolováním odešli z KDU-ČSL. Atmosféra se u nás uvolnila.

Jak vlastně ten návrh změn vypadá, s čím přichází?

Náš návrh má pět bodů. První bod je, že se zpoplatní hazard na hracích automatech. Kdo by chtěl licenci na hrací automat, zaplatí napřed 30 tisíc korun správní poplatek, potom 70 tisíc Kč na všeobecně prospěšné cíle a pak obci poplatek od 10 do 40 tisíc korun. Tedy každý, kdo chce povolit hrací automat, musí dopředu zaplatit až 140 tisíc korun ročně. To je za 10 let 1 milion až 1 400 000 Kč. U videoterminálu je konstrukce obdobná, tam jsou jenom drobné změny, ale výsledek je stejný – že se odvede skoro tatáž částka. Druhý bod, který chceme, je, že každá obec bude mít právo nejenom určit, kde se smí hrát a prohrávat, ale bude mít právo zakázat hazard na svém území. Za třetí chceme zakázat reklamu na hazard, protože je to reklama na zlo. Za čtvrté chceme zakázat internetové sázení, což zakázat lze. Je to velké zlo. Dokážu si představit, že maminka doma pracuje v kuchyni a její nezletilý syn má licenci od svého staršího bratra a sází a sází a může prosázet majetek celé své rodiny, protože ona ani netuší, co všechno lze přes ten internet prosázet. Pátým opatřením je, že zákon uloží všem provozovatelům loterií a sázek dávat peníze na obecně prospěšné cíle. Tyto peníze musí jít přes fond, který je kontrolovatelný a toky peněz dohádatelné.

Neohrozí novela financování sportu, například Orla?

Financování sportu ohroženo nebude. S tím nikdo nemá potíže, to lze garantovat.

Kdo a podle jakého klíče bude ty peníze rozdělovat a dostávat?

Dneska žádný klíč není. Provozovatelé hazardu dávají peníze na některé nadace nebo na některé cíle, ale jsou případy, že si to ti, kdo provozují hazard, dávají na své vlastní nadace nebo si to posílají někam do Afriky a nikdo netuší kam. Dávají to sami sobě. My říkáme – to není vaše dobrodiní. Oni to dát musejí, protože jim to zákon ukládá. Stejně tak může zákon uložit vytvoření fondu, na který bude z venku vidět, a ten potom rozdělí peníze na předem stanovené účely. Kupříkladu na kulturu, opravy památek, na podporu sportu a dětské aktivity. Provozovatelé hazardu se tomu brání, protože na to bude vidět; oni radši rozdávají v současném šeru, potmě. Peníze by rozdělovala správa toho fondu, který by měl ředitele, správní radu, dozorčí radu, a kriteria by byla dána vnitřním předpisem.

Majitelé firem, které hazard provozují, se začínají hlasitě bránit. Rozumíte tomu, proč?

Brání se proto, že mají velmi silné sociální cítění k sobě. Myslí velmi intenzivně zejména na sebe a nechtějí se dělit. Ročně se u nás prosází 128 miliard a stát z toho má necelé čtyři miliardy korun. To je pouhý zlomek.

Chcete zakázat on-line sázení, které se ovšem nedávno povolilo. Nebude český stát čelit žalobám za zmařené investice?

V dotyčném zákoně máme přechodné ustanovení. Stanovuje termín, odkdy bude zákaz platit. Na internetu se prosází takové objemy peněz, že návratnost je extrémně rychlá. Ti, kdo rozumí financování hazardu, jsou schopni spočítat, že investice několika desítek milionů korun se provozovatelům vrátí možná za půl roku, za rok. Tedy velmi rychle.

Že by to při arbitráži padlo na hlavy daňových poplatníků, tedy nehrozí.

To ne, protože zákon už dnes říká, že stát si vyhrazuje, že každá licence může doznat změny.

Má ta novela šanci na úspěch, má šanci projít parlamentem, jednáte s ostatními stranami?

Snažíme se. A já říkám velmi vážně: kdo zvedne ruku proti našemu názoru, říká mi, že je v zákrytu s hazardem. Něco mu z hazar- du káplo, takže už nemůže jinak nebo se bojí. Vůbec nerozumím tomu, že někdo v době krize, kdy je lidem těžko, v době, kdy lidé přicházejí o zaměstnání, v době, kdy firmy mají potíže, zvedne ruku proti zdanění hazardu. A přitom je to jen „daňové polechtání“!

Proč je hazard tak velkým tématem lidovců? Proč by to mělo zajímat vaše voliče zejména z řad křesťanů?

Jezdím po školách, každý týden se snažím být na nějaké střední škole. Když se zeptám, zda studenti sází, i v přítomnosti učitelů zvedají ruce. To je každodenní problém! A jestliže někdo říká, že to tak není, pak lže. Netvrdím, že z každého takového studenta se stane gambler. Nicméně člověk padne do hříchu proto, že pořád má pocit, že to zvládne. Pak najednou zjistí, že to pod kontrolou nemá, a spadne do toho. Není to problém jen velkých měst, ale i malých obcí. Zkušenost s hazardem je podobně každodenní jako s kouřením nebo s alkoholem. Existuje také něco jako lidská solidarita – i kdybych byl na venkově v malé obci, kde nikdo nesází, kde mají dokonce statečného starostu, který automaty nepovolil, kde žádný hazard není, solidarizuju se se svými bratry a sestrami ve městech, kde ten problém je. Pokud v té které obci problém hazardu není, ještě to neznamená, že tamní lidé nevědí, že problém existuje a že je třeba ho řešit.

Sdílet článek na: 

Sekce: Zpravodajství, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 42 17. – 23. října 2017

Olomouc má nové pomocné biskupy

Mohutný potlesk zněl v sobotu olomouckým dómem. Věřící tak děkovali za vysvěcení nových pomocných biskupů Antonína Baslera a Josefa Nuzíka.

celý článek


Bohoslužby i z horských hřebenů

Sledovat mši svatou „na dálku“ umožňuje také televize Noe a Radio Proglas. Obě stanice nabízejí přímé přenosy několikrát do týdne.

celý článek


Křesťan a demokracie

Jak posílit demokracii v nejisté době? Co mohou křesťané, zvláště křesťanští politici, udělat pro posílení demokracie? Nad těmito otázkami se zamýšlí Iveta Radičová,…

celý článek


Latina je výrazem jednoty

Má jedno nezpochybnitelné prvenství. Je vůbec první ženou, která před čtyřiceti lety začala učit na české katolické teologické fakultě. Aktivity Markéty Koronthályové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay