26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Tati, nevař, nemám dudlíček!

25. 4. 2012

|
Tisk
|

Vydání: 2012/17 Františkáni očekávají 14 nových blahoslavených, 25.4.2012, Autor: Alena Scheinostová

Příloha: Doma

Být jako Tony Blair? Britským premiérem by možná chtěl jednou být leckterý mladý muž. Následovat ale známého politika i v jeho rozhodnutí odejít s novorozeným synem na rodičovskou dovolenou? To už je jiná otázka. Muži „na mateřské“ jsou nejen ve Velké Británii, ale i v Česku pořád ještě velkou vzácností.

„Jako exot si nepřipadám,“ vrtí hlavou Lukáš, profesionální muzikant, který je doma s jedenapůlročním Františkem a tříletým Matějem. Že by mohl být jednou „tátou na plný úvazek“, s manželkou nezávazně promýšleli hned v počátcích společného života. „To jsem ale vůbec nevěděl, co slibuju,“ hodnotí dnes. Podle jeho přesvědčení si žena má intenzivní péči o miminko prožít: jednak je na ni od přírody lépe vybavena, jednak by ji později mohlo mrzet, že se dítěti málo věnovala. Se starším synem tak zůstala doma maminka.

Druhé těhotenství ale přišlo dřív, než rodina počítala. „Já jsem ten rok dodělával ‚vejšku‘, hrál jsem v orchestru, učil ve dvou školách, a ještě vedl vlastní soubor. Mysleli jsme, že když moje paní půjde na půlúvazek do práce, nějak to zvládneme, jenže pak už se to zvládat nedalo,“ vysvětluje Lukáš. Nejdřív přestal brát „kšefty“, pak osekal vystoupení a nakonec odešel na dvouletou rodičovskou dovolenou.

Na penězích záleží

Podle psychologa Jakuba Hučína rozhodují o tom, zda na rodičovskou odejde maminka, nebo tatínek, především finance: „Muži jsou v naší společnosti stále ještě lépe odměňováni, snáze nacházejí lépe placená místa a provoz rodiny s malým dítětem není úplně levný,“ shrnuje psycholog prozaicky.

Právě na penězích zkrachovaly plány nejednoho mladého páru. „Proč by měl manžel chodit na otcovskou, když já v práci dostanu méně než na dvouletém ‚rodičáku‘?“ komentovala tuto možnost nejedna maminka. Lukáš dokáže i ve svém oboru vydělat slušné peníze, jeho manželka má však rovněž velmi dobře placené místo. „Ze svého platu by nás bez námahy uživila,“ podtrhuje mladý otec. Zároveň však oceňuje, že manželka nemá klasickou osmihodinovou pracovní dobu pět dní v týdnu a že i on sám díky tomu zůstává se svou profesí v kontaktu.

„Dvě odpoledne v týdnu učím v hudební škole, občas hraju,“ připouští. A s orchestrem absolvoval také měsíční koncertní šňůru. Být „jen“ doma s dětmi by prý sice nejspíš vydržel, zároveň však oceňuje, že se mohou se ženou v péči prostřídat a jeden jako druhý vždy na chvíli přepnout.

Táta se smetákem?

Matky, jejichž partneři odešli na rodičovskou dovolenou, se nejednou shodují, že zatímco starost o děti muž zastal, péče o domácnost tak jako tak zůstala na jejich bedrech.

Tomu odpovídá i Lukášova zkušenost. „Kdo z chlapů si domácí povinnosti s partnerkou rozdělí půl na půl a opravdu tu polovinu udělá, je u mě tvrďák,“ prohlašuje. Sám svůj podíl odhaduje na třetinu: uvařit, umýt nádobí, nahrubo uklidit. K lékaři s kluky ale chodí spíš maminka a luxuje se tehdy, když druhý z manželů vezme děti ven.

„Ale hysterický jsem kolikrát úplně jako ženská, když mě kluci vytočí,“ směje se Lukáš. Je tedy muž nad plotnou, plenami a dudlíky ještě mužem? „Samozřejmě něco trochu ztrácíte,“ uznává Lukáš, s tím je ale podle něj potřeba předem počítat. A psycholog Hučín potvrzuje na základě své klinické zkušenosti, že muži, kteří se ve výchově a domácnosti hodně angažují, mohou ztratit něco ze své přitažlivosti pro partnerku. „Tím ovšem nechci říci, že by se měl otec varovat pomoci v domácnosti ‚jako čert kříže‘, ale že by i tehdy, kdy se rozhodne jít ‚na mateřskou‘, měl stále zůstat mužem,“ upřesňuje Hučín.

Něco navíc

Lukáš se – jak sám říká – za „podpantofláka“ nepovažuje. „Dobře – neřídím auto, nechodím na fotbal,“ připouští. Když si ho však kolegové z orchestru dobírají, že doma „kojí“, cítí za jejich poznámkami i trochu závisti, že večer co večer musejí trávit v práci. „Kdežto já tam chodím nadšený, rozesmátý, a ještě si pěkně zahraju,“ libuje si Lukáš.

Silnou zkušenost i emoční zážitky si odnesl už z přítomnosti u porodu obou synů a denním kontaktem s nimi podle svých slov jen získává. A dodává, že od nejednoho padesátníka slýchá, jak je mu líto, že možnost být více a těsněji se svými dětmi neměl. „Ačkoliv moje děti zase budou nadávat, jak je táta držel zpátky,“ uculuje se.

Neztratit jedinečné

Jakub Hučín mu dává za pravdu. „Je-li otec nablízku v prvních letech dítěte, jednoznačně se posílí jejich vzájemný vztah, protože toto období je v něčem skutečně neopakovatelné,“ zdůrazňuje psycholog. První pokusy o komunikaci s dítětem, první pokusy miminka se otočit či přemístit… „Když otec u něčeho z toho není, samozřejmě to prošvihne a ve vztahu s dítětem mu to bude chybět,“ připomíná Hučín, „nicméně mu zůstává celá řada dalších možností, jak může jako táta naplnit svou roli,“ ujišťuje.

Ženy podle obecně tradovaného názoru touží po tom, aby jejich partner nerezignoval na svou otcovskou roli, ale aktivně se ujímal péče o děti a budoval jejich vzájemný vztah. Podělit se s ním o „mateřskou“ je pro ženu jeden ze způsobů, jak muži účast na rodičovství umožnit.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou