26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Talent máme od Boha zadarmo, je mu co vracet

17. 9. 2009

|
Tisk
|

Vydání: 2009/38 Křešťanští politikové, 17.9.2009, Autor: Václav Štaud

Mezi autory hudby, která zazní během nastávající papežské návštěvy na brněnském letišti, bude také ZDENĚK POLOLÁNÍK. Tento skladatel přispěl do Kancionálu českých a moravských diecézí zhudebněním více než tří desítek písní, antifon a responsoriálních žalmů. Nezištné práci pro církev věnoval desítky let svého života.

Budete přítomen papežské bohoslužbě v Brně?

Je pro mne velkou radostí být nejen pozván k účasti na mši svaté, ale být i zařazen k těm, jimž Svatý otec podá svaté přijímání.

Co si na papeži Benediktu XVI. nejvíc ceníte?

Již jako kardinál byl výjimečnou, známou a silnou osobností. V jeho projevech byla moudrost‚ hluboká víra a cit pro spravedlnost. Když jsem se dověděl, že rozumí i hudbě, sám je dobrý klavírista hrající náročné skladby, stal se mi zvláště blízkým. I na dovolené musí mít blízko klavír. Odpočívat v symbióze s krásou tónů a přírody je znamením čisté duše.

Měl jste podobný vztah i k dalším papežům?

Obdivoval jsem vitalitu a neúnavnou činnost Jana Pavla II. Vážil si Svatého otce Pavla VI., do jehož blízkosti jsem se dostal při jedné z návštěv Říma. Při první návštěvě věčného města jsme s manželkou navštívili i kardinála Berana, který nás přijal doslova s otevřenou náručí a věnoval nám svou pozornost i požehnání.

A vaše hudba, která na letištní ploše zazní?

Pokud vím, zúčastněné sbory by měly zpívat za doprovodu žesťových nástrojů mou Znělku, kterou jsem vytvořil pro eucharistický kongres v roce 2002 do Hradce Králové. Hudebně rozpracovává Kristova slova podle Janova evangelia „Kdo jí moje tělo…“ A zazní i má skladba Ave Maria pro pěvecký sbor a varhany.

Očekáváte kvalitní provedení?

Nepochybně! Stodvacetičlenný Katedrální smíšený sbor i žesťový orchestr jsou kvalitní tělesa a dómský varhaník Petr Kolář spolehlivý garant a umělec, který se této přípravě plně věnuje.

Při své práci jste jistě potkal řadu osobností…

Především si vážím lidí velmi nadaných, současně ale skromných a pracovitých, kteří si jsou vědomi toho, že dostali talent jako vzácný dar a cítí povinnost s ním patřičně naložit. Jedinečné místo mezi nimi patřilo legendě české duchovní hudby P. Josefu Olejníkovi.

Kdy jste se poprvé potkali?

Bylo to v jeho působišti v pohraničí na Andělské Hoře v roce 1955. Dovedl mne k němu jiný kněz P. Jan Veselka, s nímž jsem zpíval pod vedením jeho bratra profesora Josefa Veselky v akademickém pěveckém sboru Moravan. P. Olejník nám přehrál svoje České ordinárium a chtěl slyšet moji Liturgickou mši. Byl ke mně vlídný, nešetřil uznáním a povzbuzením. Toto setkání bylo začátkem našeho celoživotního přátelství.

Jak se vlastně pater Olejník stavěl ke „konkurenčním“ liturgickým dílům?

Nepreferoval vlastní skladby na úkor jiných. Naopak, vytrvale povzbuzoval k nové tvorbě, dokázal každou práci spravedlivě posoudit. Nechtěl, aby v kostele zněla hudba nehodnotná nebo špatně připravená. Proč by takovou hudbu měli věřící slyšet? Sám byl ochoten přijet a nacvičit svoje ordinárium s pečlivostí sobě vlastní kdekoliv, kam byl pozván. Odtud pramenila domněnka, že preferuje svoje skladby. On však skladatele naopak vybízel k tvorbě pro potřeby liturgie. Sám jsem od něho slýchával: „Pište nové a nové nápěvy. Liturgie musí žít, a ne letargicky ustrnout na opakování stejného.“

P. Josef Olejník neměl lehký život.

Věděl jsem o mnoha problémech, které jej trápily. Bylo to nepochopení i šikana ze strany totalitního režimu. Proto byl někdy vážný až smutný. Přitom zůstával vždy laskavý a vnímavý k záležitostem jiných. Před premiérou mého baletu Pierot jsem se v Olomouci účastnil posledních příprav. Čekal na mne se mší svatou, kterou sloužil ve svém bytě. V přímluvách pamatoval na všechny interprety připravované inscenace. Projevil i zájem navštívit premiéru. Nikdo nevěřil, že do divadla přijde. Ještě než zhasla světla, seděl se svou rodnou sestrou v hledišti. Sledoval představení, tleskal a nepochybuji, že žehnal všem, kdo zajistili úspěšné vyznění skladby. Ocenil i svěží invenci mé hudby, tak odlišné od hudby duchovní.

Kdo další vás podobně zaujal?

Básník Václav Renč. Seznámil jsem se s ním hned po jeho propuštění z dlouhého věznění. S radostí jsem skládal hudbu k jeho divadelním inscenacím, zhudebňoval jeho verše a texty k písním. Věnoval mi exempláře všech svých sbírek, které v té době vycházely. Nejkrásnější Renčovo dílo – Popelku nazaretskou – jsem „vyzdobil“ hudbou až po jeho smrti. Duchovní posily se mi dostávalo i přátelstvím s biskupem Josefem Hrdličkou. Poznal jsem ho ještě jako bohoslovce a během let vytvořil hudbu na řadu jeho básní. Naše spolupráce je zřejmá i z kancionálu.

Kdo práci na tvorbě kancionálu vedl?

Nejdříve to byl zakladatel týmu jeho tvůrců P. Ladislav Simajchl, prof. M. Venhoda z Prahy a pak pilný a obětavý dělník duchovní hudby P. Karel Cikrle – organizátor, přítel, člověk plný stálé radosti. V tom společenství se však pohybovalo více obětavců, kteří netoužili po výhodách ani slávě, ale měli snahu vytvořit pro příští generace dílo, jež by je oslovilo a podpořilo jejich růst. Talent jsme dostali od Boha zadarmo. Je tedy Bohu co vracet.

Služba pro církev je většinou bezplatná. Jak jste živil rodinu?

Vedle zmiňované hudby duchovní jsem komponoval i hudbu profánní. Pro radost pramenící ze zájmu interpretů hrát mou hudbu. Ani na tomto poli nekynul téměř žádný příjem. Musel jsem se tedy věnovat i hudbě scénické k činohrám, k filmům, televizním inscenacím a rozhlasu. Prožil jsem celý život jako skladatel ve svobodném povolání.

Je to náročná práce?

Všechno je náročné, má-li se to dělat poctivě a zodpovědně. Ve svobodném povolání zvláště – tam je člověk závislý na poptávce. Odbytá práce je schopna skladatele zbavit dalších možností. Lidé si tento druh hudby nemusí uvědomovat, ale podvědomě působí. Kde nestačí slova, „hovoří“ hudba.  

Musel jste přistupovat na kompromisy?

Jako věřící jsem zásadně nekomponoval hudbu, jež by byla v rozporu s mým svědomím. Odmítal jsem z těchto důvodů i finančně výhodné nabídky. Jednalo se o kusy, které byly na štíru s morálkou, útočily na církev nebo se podbízely totalitní moci. Spolupracovníci můj přístup respektovali a akceptovali. Byl jsem i za tvrdé totality naprosto svobodným člověkem. Pramenilo to i z toho, že jsem své problémy svěřoval Bohu, který je vždy vyřešil za mne. Někdy velkoryseji, než jsem čekal.

Například?

Ve chvíli, kdy se začali někteří lidé zajímat, jak je možné, že věřící člověk, hrající denně v kostele, může studovat na vysoké umělecké škole. Tehdy byl v jednom deníku oznámen koncert mých skladeb, který uspořádali studenti tehdy Leningradské, dnes Petrohradské konzervatoře. Nadšený ohlas z pera skladatele Slonimského zabránil mému vyloučení ze školy. Po necelém roce přišlo pozvání do SSSR. Přes zákaz našeho ministerstva vnitra si mne ruští studenti vyžádali a cesta do Moskvy a Petrohradu se uskutečnila. K dalším provedením přibyly dokonce i dva koncerty s Leningradskou filharmonií a dirigentem Arvidem Jansonsem s pěti tisíci posluchači v sále. To udělalo maximum pro mou další klidnou skladatelskou činnost, aniž bych byl členem jakékoliv organizace nebo učinil sebemenší ústupek.

Jakým způsobem se vlastně šíří hudební díla?

Moje důvěra v Boha byla odměněna množstvím přátel z hudební oblasti, kteří se provedení a šíření mých skladeb ujímali. Zpočátku to byl varhaník Miloš Krejsa, zcela výjimečné místo v tomto směru s radostí přiznávám varhaníku královéhradecké katedrály Josefu Zadinovi. Počet těch, kteří by si zasloužili poděkování, je příliš velký. Včetně mé ženy, která již čtyřicet čtyři roky trpělivě snáší zvláštnosti mého povolání i povahy.

Mezi věřícími jste proslulý i jako varhaník.

V ostrovačickém kostele hraji na varhany dvaašedesát let, od chvíle, kdy jsem dosáhl nohama na pedály. Dlouhá léta jsem hrával denně, chrámové hudbě vždy patřila celá neděle. Tři roky jsem byl také varhaníkem v brněnské katedrále.

Jaké umělecké plány ještě spřádáte?

V duchovní oblasti chci pokračovat v tvorbě hymnů ke světcům na texty biskupa Hrdličky. Mám jich zatím zhruba dvě desítky. Přicházejí i další žádosti. Záleží na textech. Biskup Josef píše doslova hudební verše, je to pro mne skutečně radostná práce.

A v dalších hudebních oblastech?

Napsal jsem už skladby všech hudebních forem. Před nedávnem jsem zvládl i tu, jež mi dosud chyběla, celovečerní operu. Víc o ní zatím nechci prozradit. Pokračuji také ve varhanní a vokální tvorbě, která je nejvíce frekventovaná. Už proto, že přibývá festivalů ve hře na královský nástroj a interpreti touží po nových, originálních skladbách. Těší mě, že o moje skladby stále projevují spontánní zájem i umělci nejmladší generace.

ZDENĚK POLOLÁNÍK (nar. 1935), absolvent brněnské konzervatoře a JAMU, vystudoval skladbu a hru na varhany. Ve své tvorbě, která byla provedena již ve většině vyspělých zemí světa, uplatňuje pestrou rozmanitost žánrů. Ve výčtu interpretů Pololáníkových skladeb, od rozměrných orchestrálních děl až po prosté písně, figurují jména předních dirigentů, sólistů a hudebních těles. Vytvořil také hudbu pro více než 400 filmových, televizních a scénických děl. Teprve po roce 1989 začal učit na JAMU, kde založil kabinet duchovní hudby. Za svou celoživotní uměleckou práci pro církev byl odměněn řadou cen v soutěžích liturgické hudby, medailí sv. Petra a Pavla brněnského biskupství a Řádem sv. Cyrila a Metoděje České biskupské konference. Je čestným občanem městyse Ostrovačic, kde žije, a nositelem Ceny Jihomoravského kraje. Dcera Jana a syn Petr pokračují v rodové hudební tradici.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou