Tak nám ty šeříky nějak povadly…

22.4.2015, Autor: Jan Paulas

Na jarní měsíce 2015 připadá nejen výročí konce 2. světové války, výročí radostné a nadějeplné, ale i jiná, méně radostná výročí, od nichž uplyne rovněž 70 let a která jsou úzce spjatá právě s koncem války. Je to třeba dubnový Košický vládní program, který u nás nastavil koleje vedoucí až do února 1948. A s ním souvisí i smutné výročí okleštění naší demokracie, výročí prvních znárodňování, podivných lidových soudů, divokých a vražedných poválečných odsunů, počínající kontroly nad svobodou slova… Tak nám ty šeříky rychle povadly.
 
V posledních dvaceti letech se vyvinulo hodně úsilí, aby lidé získali pravdivý, ucelený i detailní obraz o čtyřiceti letech komunistického režimu. Navzdory nepotrestaným zločinům komunismu bylo přece jen vydáno, natočeno, sesbíráno a odvysíláno množství svědectví, dokumentů i odborných knih. Ale trošku se zapomíná na otázku, proč vůbec u nás mohl tento režim tak „poklidně“ v únoru 1948 zvítězit. Bylo to dáno tím, že komunisté už v roce 1946 vyhráli volby? A proč je vyhráli? Existují výhybky, kde šlo ještě uhnout na jinou cestu než na tu, která vedla k únorové katastrofě? Bylo onou poslední výhybkou přijetí Marshallova plánu? Nebo bylo už tehdy „vymalováno“ a to zásadní se odehrálo mnohem dřív? A když jsme míjeli ty poslední možné výhybky, měli jsme už řádně svázané ruce…
Jaro 1945 vskutku patřilo mezi osudové okamžiky našich novodobých dějin. Ti, kdo mávali šeříky, jistě netušili, že je čekají už jen necelé tři hubené roky okleštěné demokracie. Do pohybu se dávaly věci, jež nadlouho změní tvář této země – a citelně zasáhnou do majetkového, politického, náboženského, etnického i „mediálního“ života. Do pohybu se ale dávaly věci, které byly tak trochu přednastaveny už za války v londýnském exilu. Respektive v Moskvě. Kdo z lidí vůbec ví, co tam v roce 1943 prezident Beneš podepsal? K čemu jsme se jeho podpisem zavázali a jaké to mělo důsledky? 
Myslím, že se nestačí jenom učit, jak byl komunistický režim špatný. Je na čase se zajímat i o to, jak mohl u nás zvítězit, co k tomu vedlo, kdo byl za to spoluzodpovědný – a to nejen svou činností, ale i nečinností. A také lhostejností k tomu, co je nemravné či nespravedlivé, i když se nás to (zatím) bezprostředně netýká. Tolik poučení, jakého se nám zde může dostat, si ale musíme trochu zasloužit. Aspoň tím, že se o to začneme zajímat. 
A kdo by nevěděl, kam sáhnout, pro toho aspoň pár knižních tipů z titulů, které u nás vyšly či znovu vyšly po pádu komunismu. Třeba – Pavel Tigrid: Kapesní průvodce inteligence ženy po vlastním osudu; Vilém Hejl: Rozvrat. Mnichov a náš osud; Vilém Hejl: Zpráva o organizovaném násilí; Karel Kaplan: Pravda o Československu 1945–1948; Emanuel Mandler: Benešovy dekrety; Jiří Gruša: Beneš jako Rakušan.
 
Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Redaktoři, Blogy



Aktuální číslo 33 15. – 21. srpna 2017

Olomouc žije setkáním mládeže

Nejvýznamnější událost mladých křesťanů v tomto roce – Celostátní setkání mládeže – vrcholí tento týden v Olomouci.

celý článek


Rodiny prošly metropolí

Oslavit rodinu se do centra Prahy vydaly stovky účastníků Pochodu pro rodinu.

celý článek


Přestat pít? Když to nejde

Není snad falešnějšího obrazu alkoholika: často opilý, špinavý a páchnoucí muž, povalující se v hospodě a pak ve škarpě. Jistě je nemálo takových. Skutečnost, jak…

celý článek


Vrátit se k modlitbě s papežem

Na duchovní straně 10 každý měsíc zveřejňujeme papežské modlitební úmysly. Jak vznikají a k čemu slouží? Ptali jsme se P. FrédéricA FornosE SJ, ředitele Světové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay