Tajemství

17.12.2014, Autor: Antonín Randa

Kouzlo se ztratilo… proletělo hlavou muži, který seděl na lavičce a prázdným pohledem pozoroval okolní ruch. „Ta radost, to těšení, ta zvláštnost vánočního času… Je to pryč, už nic z toho necítím.“ Smutek ho tížil víc než nákupní tašky plné dárků, které držel v ruce.

Smrákalo se. Muž vstal, aby vykročil k domovu, když tu si všiml krámku, na který prodavač přibíjel ceduli „Právě otevíráme“. Teď? Na Štědrý den odpoledne někdo otevírá obchod? Nedalo mu to a šel blíž. Výloha byla prázdná, a když vešel dovnitř, zjistil, že ani v regálech žádné zboží není. Jen za pultem stál malý usměvavý stařík s kulatými brýlemi. „Pán si přeje?“ otázal se a zamžikal přátelsky očima. „Asi nic…“ odvětil muž a rozhlížel se prázdným prostorem. „Myslím, že už všechno mám,“ dodal a otočil se k odchodu. „Opravdu?“ zavolal stařík a pokračoval: „Víte, nechci být dotěrný, ale jaký dárek jste si letos přál dostat?“ „Já?“ odvětil muž zaskočeně. „Všechno mám, nic nepotřebuji,“ řekl muž a pokusil se o úsměv. „Jistě,“ odtušil stařík a hleděl do mužových očí. „Myslím však, že jeden dárek vám přeci jen chybí,“ pronesl po chvíli a vytáhl odkudsi malou krabičku úhledně zabalenou do vánočního papíru. „Váš dárek, pane,“ pravil obřadně a s lehkou úklonou ho muži podával. „Co to je?“ zeptal se muž a krabičku uchopil. „Tajemství, pane,“ řekl stařík. „Tajemství Vánoc. O to jste přeci přišel, nemýlím se?“ Muž se tvářil překvapeně. „Nic mi nemusíte říkat,“ usmíval se stařík, úslužně otevřel dveře a svého zákazníka vyprovázel v odchodu. „Pokud však dovolíte radu, ten dárek pod stromečkem nemusíte nutně otevírat. Zkuste ho nechat zabalený tak, jak je. Věřte, že má svůj příběh, své tajemství i svého…“ Na okamžik se odmlčel: „…i svého dárce. Tak veselé Vánoce, pane,“ dodal a zavřel za mužem dveře. Ten stál jako opařený. V ruce svíral svůj vánoční dárek, ale když se otočil, aby se prodavače ještě na něco zeptal, na dveřích už visel nápis „Zavřeno“ a čísi ruka právě otáčela vypínačem. Tma v krámku splynula s barvou štědrovečerní oblohy.

Je to už dávno, co se tento příběh odehrál. Dochovala se z něj vzpomínka a pak krabička, která se rok co rok objevuje pod jedním vánočním stromkem. Dodnes zůstala neotevřena a zůstalo jí i neviditelné pouto s mužem, který se pokaždé na Vánoce těší, jako by věřil, že dárky snad opravdu nosí Ježíšek.

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Blogy, Redaktoři, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 17 25. dubna – 1. května 2017

Tisíce lidí podpořily nenarozený život

Rodiny, řeholníci, politici i známí umělci podpořili letošní Pochod pro život, který v sobotu prošel Prahou.

celý článek


Polsko připomnělo kořeny Evropy

Poslání polských primasů, jejichž úřad trvá už 600 let, a odkaz svatého Vojtěcha – duchovního svorníku střední Evropy si o svátku tohoto mučedníka připomněli poutníci…

celý článek


Loni bylo kvůli víře zabito na 90 tisíc křesťanů

Křesťanská mezinárodní solidarita (CSI) je nevládní lidskoprávní organizace založená v roce 1977 ve Švýcarsku, která už 25 let monitoruje pronásledování křesťanů…

celý článek


Zkuste práci pro nemocné

Mezi stovkou žen, přihlášených do soutěže Sestra roku, byla letos odbornou porotou mezi tři finalistky vybrána ANGELIKA OSOVSKÁ, vrchní sestra Charitní ošetřovatelské…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay