Tábořit nelze v bílých rukavičkách

Vydání: 2007/26 Hurá na prázdniny, 26.6.2007, Autor: Michaela Straková

Již přes patnáct let jezdí děti ze Zlína trávit prázdniny do malé vesničky Lidečko, která leží v prostředí Vizovických vrchů. Každým rokem tu na zelené louce mezi lesy doslova „vyrostou“ dvě skautská tábořiště. Spousta programu, hry, nové dovednosti a nesčetné množství zážitků – to všechno na děti čeká. Málokdo však ví, co je třeba udělat předtím, než si táborníci poprvé vyvěsí vlajku na stožáru a zazpívají skautskou hymnu…

„S plánováním táborů se začíná ihned po Vánocích. Musíme naplánovat termíny jednotlivých turnusů a předat rodičům přihlášky s podrobnými pokyny,“ prozrazuje Leoš Hrdlička, vedoucí 6. zlínského skautského střediska. „Stěžejní práce začínají v květnu. Je nutné připravit táborové vybavení a také vyřídit veškerá povolení – oznámení místním úřadům a policii, povolení od majitelů pozemků, sjednání zdravotní péče, zajištění dovozu dostatečného množství pitné vody, objednávky potravin, sjednání svozu odpadků. Také je třeba poséct louku, domluvit se s místní lesní správou, zařídit dopravu materiálu a objednat autobusy pro táborníky,“ popisuje dále.
Počátkem prázdnin nastává samotná stavba tábora se všemi potřebnými částmi – je třeba postavit stany, kuchyni, udělat rozvody pitné vody, umývárny a také vykopat latríny.
„Za posledních patnáct let se velice zpřísnily nejen hygienické nároky. Jistě si nikdo nepřeje, aby během pobytu v přírodě vznikly jakékoli potíže, zvláště vlastním zaviněním. Pravdou však zůstává, že je třeba rok od roku vést stále větší agendu,“ pokračuje Hrdlička. „Jenom doufám, že to nepovede časem k tomu, že budeme tábořit v bílých rukavičkách, nebo dokonce že se budeme na táboření dívat jen na sterilním monitoru.“

KDYŽ SE SVĚTLUŠKA ZTRATÍ A ZASE SE NAJDE
Skautské tábory jsou hrou na život. Děti a vedoucí se o sebe musí sami postarat. I když nejvíce starostí na svých bedrech nesou skautští vedoucí zodpovědní za chod tábora, zapojují táborníky úměrně jejich věku do každodenního života. „Je skvělé, když se malý kluk nebo děvče naučí vařit a připravovat jídlo pro všechny, nachystat dřevo na topení, brát na sebe zodpovědnost za spící tábor při noční hlídce, hrát fér všechny hry, složí některou táborovou zkoušku, nebo dokonce vymyslí a zorganizuje zábavu pro ostatní,“ míní Leoš Hrdlička.
Ne vždy je ale všechno podle představ organizátorů. „Když jsem sháněl povolení, upozorňovali mě na místní policejní stanici, že se loni během noci potulovalo po obci několik dětí. Já jsem jim tvrdil, že naši vedoucí si hlídají své děti a něco takového se jim stát prostě nemůže. A stalo se.
Během prvních prázdninových dnů policisté přivedli do tábora světlušku – malé děvče, které se ztratilo při hře v lese a její vedoucí ji mezitím hledali. A ona se v podstatě našla sama. Sice nečekala na místě, kde zjistila, že je ztracena, až ji její vedoucí najdou, ale vydala se z kopce dolů k prvnímu domu, odkud telefonem zavolala na policii, že je ztracená. Dopadlo to dobře,“ prozrazuje Hrdlička. „Tuto příhodu také vystihuje slogan nové mediální kampaně skautingu: „Připraven na velké věci? Nechte své dítě vyrůst ve skautu a uvidíte, že dokáže velké věci. Neztratí se nikde ve světě a získá spoustu dalších dovedností.“

VYVRCHOLENÍ CELOROČNÍ SNAHY
Výhodou skautských táborů je také skutečnost, že na ně jezdí sehraný kolektiv – oddíl, který spolu pracuje po celý školní rok. Tábor je tak příjemným vyvrcholením celoroční snahy nejen vedoucích, ale i samotných členů. Každý má svou porci zodpovědnosti za ostatní i podíl na táborové činnosti. To vše se děje v kamarádském duchu, který nevylučuje poslušnost mladších ani zodpovědnost starších. A v takovém prostředí se snáze překonávají osobní neúspěchy a narovnávají křivdy.
Skauting vede k týmové spolupráci. A na tom je samozřejmě založen i život na junáckém táboře.


Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 51-52 18. – 31. prosince 2018

Bílé stuhy nového začátku

Brány odjakživa někam vedly. Do města, nebo z města. Do kláštera, nebo z kláštera. A teď si představte bránu, která nevede nikam. Žádná slavobrána pro vítěze nebo vojevůdce.

celý článek


Co vám letos udělalo radost?

Na konci kalendářního roku jsme se zeptali několika osobností v církvi, co je v roce 2018 potěšilo.

celý článek


Stačí prostě být spolu

Štědrý den je tu. Celý rok se na něj těšíme, ale někdy přinese přes veškerou snahu místo radosti spíš zklamání a rozčarování. Jak je to možné a co s tím?

celý článek


Betlém v kulisách Jestřebích hor

Dřevěná polygonální zvonice nad městem není jediným unikátem Rtyně v Podkrkonoší. V barokním kostelíku, za nímž se na horizontu tyčí nejvyšší česká hora, tu o…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay