Svoboda: Tančíme v porcelánu

Vydání: 2015/41 Papež: Rodina je lék na neduhy světa, 6.10.2015

Příloha: KŘESŤAN & EVROPA 3

S europoslancem Pavlem Svobodou (KDU-ČSL) o současné uprchlické krizi. Co ji způsobilo a jaká vidí řešení?
 
Pavel Svoboda v Evropském parlamentu.Snímek archiv EP
 
Konflikt v Sýrii trvá už několik let. Proč se hlavní vlna uprchlíků valí na Evropu teprve nyní?
 
Ze dvou důvodů. Za prvé utečenecké tábory v Turecku, Jordánsku a Libanonu praskají ve švech a jako první utekli ti movitější. Za druhé mezinárodní organizovaný zločin, který realizuje převaděčský byznys, potřeboval čas na vybudování logistických sítí pro pašování lidí a na reklamu mezi zájemci.
 
Proč podle vás většina uprchlíků míří do Německa?
 
Protože bohaté evropské státy jsou tradičně cílovými zeměmi pašeráckých band a protože nejen uprchlíci, ale i pašerácké gangy chápou, že Evropa nemá jednotný azylový systém, a mohou tudíž docílit toho, že si vyberou k žádosti o azyl tu nejbohatší zemi s nejměkčím azylovým řízením a nejslušnějším zacházením. A tou je Německo nebo Švédsko. I uprchlík, který má nárok na azyl, chce být v té nejbohatší zemi, a ne v Rumunsku. Je také značné nebezpečí, že až začne přemísťování azylantů dle kvót, budou se bránit soudní cestou. Azylant může přesídlení proti své vůli považovat za odepření svého základního práva, práva na azyl ze strany daného členského státu. Pohybujeme se v rovině spekulací, takový uprchlík se také může začít dovolávat své lidské důstojnosti, která je základem všech lidských práv, tedy i práva na azyl. Případný přesun do jiné země na základě kvót bude azylant možná považovat za ponižování své důstojnosti. Těch právních nejasností bude časem objeveno určitě více. Proto urychleně potřebujeme reformu právního stavu přidělování azylu v Evropě.
 
Je to tedy tak, že každá země EU má nastavené azylové podmínky odlišně?
 
Ano. Existuje sice jisté unijní minimum, ale v zásadě každá země má jiné postupy, jinou výši hmotné podpory pro žadatele, jinak zakotveno, zda smí, či nesmí pracovat atd. Také azylová řízení trvají různě dlouho. A rovněž je rozdíl, jak úspěšné jsou země v navracení těch, kdo azyl nedostanou. ČR je na tom špatně, jen 13 procent lidí je vráceno, zbytek se někde ztratí. Tomuto navracení se říká „readmise“.
 
Je podle vás ohrožena budoucnost Schengenské dohody, která v Evropě umožňuje volný pohyb lidí i zboží?
 
Nyní ano. Ale členské státy mají velkou vůli si Schengen zachovat. Budeme si muset říci, že chceme-li Schengen, musíme výrazně sjednotit cizineckou politiku včetně té azylové. To proto, že migrace jen tak neustane, jde o problém kontinentálního rozměru, který vyžaduje také kontinentální odpověď – jen společně vyřešíme příliv migrantů ze států, jež své hranice nestřeží dobře a kde mají pašeráci základny i na úřadech. Hádat se v této situaci o nefunkční kvóty je zbytečné. Primární je ochrana vnější hranice a likvidace sítě obchodování s uprchlíky. Jestliže nebude sjednoceno azylové právo a pravidla ochrany vnější hranice, můžeme se se Schengenskou dohodou rozloučit navždy. Ta obsahuje v článku 15 ustanovení, že v mimořádných situacích nebezpečí může země dočasně obnovit svou ochranu hranice uvnitř Schengenu. Ta situace nastala, a pokud ji nevyřešíme, z dočasného opatření se stane trvalý stav.
 
Jaká tedy podle vás existují řešení současné situaci s uprchlíky? Co by Evropa měla změnit, jak se zachovat?
 
Tančíme v porcelánu. Víme, že chceme zůstat lidmi a nehledět na ty, kdo prchají před válkou, jen jako na problém či statistická čísla, zároveň ovšem víme, že to obrovské množství absolutně nezvládáme. Musíme pomoci těm, kdo to opravdu potřebují, tedy uprchlíkům, ne ekonomickým migrantům. Tyto dvě kategorie musíme odlišit, a to za pomoci rychlého a efektivního azylového řízení. Dále je absolutně nezbytné utěsnit hranice Itálie a Řecka, vytvořit mechanismus společné ochrany hranic, přepracovat systém registrace migrantů (je jich tolik, že to Italové, Řekové a Maďaři vzdali a pouštějí je bez registrace), zefektivnit celoevropsky navracení těch, kdo neuspějí v azylovém řízení, financovat zlepšení podmínek v uprchlických táborech a účastnit se diplomatické ofenzivy na ukončení války v Sýrii. A začít masivní kampaň v zemích původu ekonomických migrantů: „Nechoďte sem, šance na azyl a na lepší život jsou malé. Není to život, o jakém vyprávěli pašeráci.“
 
Objevují se názory, že příliv uprchlíků Evropu ohrožuje. Je tato konfrontace s jinou kulturou nebezpečná, nebo nám naopak pomůže ujasnit si své hodnoty a kořeny?
 
Evropu ohrožuje především to, že Evropané považují za samozřejmé hodnoty, na nichž Evropa stojí a které vyšly ze židovství a křesťanství, lidskou důstojností a lidskými právy počínaje. Muslimové si s sebou nesou jiné chápání toho, co je v hodnotách primární. Svoboda slova, rovnost pohlaví, lidská důstojnost a náboženská svoboda jsou jim mnohdy nesrozumitelné. Pro nás je to naopak jen samozřejmé abstraktní smetí. Když uvidíme, že je co bránit, začneme si svých kořenů vážit.
 
Mnozí dnes říkají: „Tak z Evropské unie vystoupíme, a bude po problému.“
 
Mohu vás ujistit, že nebude. Riziko, že si sami s přílivem uprchlíků neporadíme, je značné a bez spojenců v Evropě bude enormní. Uprchlíkům je jedno, co si o EU myslíme – budou se valit, hranice nehranice. Dokud to společně nevyřešíme. Navíc by nám jako osamoceným hráčům hrozilo ruské energetické vydírání a naše politika by se posunula mnohem blíž na východ. Jen ve svazku s ostatními budeme schopni obstát. Nejsme ani tak bohatí, ani tak politicky geniální, je třeba zůstat pevně nohama na zemi. (alv, tok)
 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články



Aktuální číslo 49 29. listopadu – 5. prosince 2016

Církev se staví na vlastní nohy

Jak si stojí ekonomika římskokatolické církve po majetkovém narovnání? Shrnutí přinesli její představitelé na historicky první tiskové konferenci o hospodaření církve minulý týden.

celý článek


Stane se přímluvcem v nebi?

Je to sedmdesát let, co se ujal stolce svatého Vojtěcha. Po koncentračním táboře v Dachau ho nicméně čekaly další krušné chvíle, které mu připravili komunisté.

celý článek


Vše se vyřeší v Otcově náruči

Na závěr Svatého roku milosrdenství, na slavnost Krista Krále 20. listopadu, podepsal papež František apoštolský list Misericordia et misera (Milosrdenství a ubožačka).…

celý článek


Odcházím, protože jsem unavený

Nový církevní rok začíná jako emeritní biskup. O uvolnění z funkce požádal předčasně, zájem o farnosti v pražské arcidiecézi přesto neztrácí. Biskup KAREL HERBST SDB.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2016

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay