Svoboda je výtvorem našeho Stvořitele

Vydání: 2007/24 Co Čech, to muzikant?, 12.6.2007

Americký prezident George Bush přijel začátkem června do Prahy mj. proto, aby se zúčastnil mezinárodní konference Demokracie a bezpečnost. Při té příležitosti pronesl v Černínském paláci projev, jehož podstatnou část přinášíme.

Laura a já jsme potěšeni, že jsme opět v Praze, a oceňujeme vlídné uvítání v tomto historickém sále. Zítra se zúčastním summitu G8, kde se setkám s lídry největších světových ekonomik. Dnes odpoledne tu však stojím s muži a ženami, kteří představují ještě větší sílu – sílu lidského svědomí. V tomto sále jsou shromážděni disidenti a demokratičtí aktivisté ze 17 zemí pěti různých kontinentů. Máte různé tradice... vyznáváte různá náboženství ... a čelíte různým výzvám. Ale jste sjednoceni neochvějným přesvědčením: totiž že svoboda je nezadatelným právem každého muže, ženy a dítěte a že je cestou k trvalému míru v našem světě.
Tuto konferenci iniciovali tři velcí advokáti svobody naší doby: José María Aznar, Václav Havel a Natan Ščaranskij. Děkuji jim za pozvání, za to, že zde mohu oslovit toto inspirující shromáždění, a za to, že ukázali světu, že osobnost s jasnou morálkou a odvahou může pozměnit průběh historie.

DISIDENTI – Vůdci zítřka
Nejúčinnější zbraní v boji proti extremismu nejsou kulky ani bomby, nýbrž univerzální přitažlivost svobody. Svoboda je výtvorem našeho Stvořitele a předmětem tužby každé duše. Svoboda je nejlepší způsob, jak popustit uzdu kreativitě a ekonomickému potenciálu každého národa. Svoboda je jediné společenské uspořádání, které vede ke spravedlnosti. A lidská svoboda je jedinou cestou, jak se domoci lidských práv.
Šířit svobodu je více než morální imperativ – je to jediný realistický způsob, jak dlouhodobě chránit náš lid. Andrej Sacharov před lety varoval, že „země nerespektující práva svého vlastního lidu nemůže respektovat práva svých sousedů“. Historie mu dala za pravdu. Vlády, které se zodpovídají svým občanům, na sebe navzájem neútočí. Demokracie řeší problémy pomocí politických procesů a nehledají si obětní beránky jinde.
Ze všech těchto důvodů jsou Spojené státy oddány šíření svobody a demokracie coby alternativy k útlaku a radikalismu. Ve svém druhém inauguračním projevu jsem zaslíbil Ameriku myšlence ukončit tyranii našeho světa. Podle některých ze mě toto prohlášení dělá „disidentského prezidenta“. Jestli prosazování světové svobody ze mě dělá disidenta, pak tento titul budu nosit s pýchou. Amerika prosazuje svou mírovou agendu mnoha způsoby – některé jsou hlasité a viditelné, jiné jsou tiché a skryté. K poražení tyranie je třeba podporovat síly svědomí, které podkopávají represivní společnosti zevnitř. V očích Ameriky jsou demokratičtí disidenti dneška demokratickými vůdci zítřka. Proto přijímáme nové kroky, abychom je mohli výrazněji podporovat.
Nedávno jsme vytvořili Fond pro obhájce lidských práv (Human Rights Defenders Fund), který poskytuje granty pro právní obhajobu a zdravotní náklady aktivistů zatčených či zbitých represivními vládami. Rozhodně podporuji Pražský dokument, který vaše konference hodlá vydat a který prohlašuje, že „ochrana lidských práv je klíčová pro mezinárodní mír a bezpečnost“. V souladu s cíli tohoto prohlášení jsem požádal ministryni (zahraničí Condoleezzu) Riceovou, aby vyslala směrnici každému americkému velvyslanci v nesvobodné zemi: Hledejte a scházejte se s bojovníky za demokracii a lidská práva. Hledejte ty, kdo žádají uplatňování lidských práv.

REFORMY V RUSKU SE ZADRHLY
Lidé žijící v tyranii potřebují vědět, že nejsou zapomenuti. Severokorejci žijí v uzavřené společnosti, kde je disent brutálně potlačován a jsou odříznuti od svých bratrů a sester na jihu. Íránci jsou skvělý národ, který si zaslouží plánovat svou vlastní budoucnost – ale tuto svobodu jim odpírá hrstka extremistů, jejichž usilování o jaderné zbraně brání jejich zemi, aby zaujala své oprávněné místo mezi prosperujícími. Kubánci zoufale potřebují svobodu – vzhledem k tomu, že tento národ vstupuje do přechodného období, musíme trvat na svobodných volbách, svobodě projevu a právu na shromažďování. V Súdánu je svoboda odpírána a základní lidská práva porušována vládou, která se dopouští genocidy proti vlastním obyvatelům. Mé poselství všem, kdo trpí pod tyranií, je toto: Nikdy neodpustíme vašim utlačovatelům. Vždy se budeme stavět za vaši svobodu.
Svoboda je také napadána v zemích, které vykázaly jistý pokrok. Ve Venezuele se volení vůdci uchýlili k plytkému populismu, aby rozložili demokratické instituce a posílili svou moc. Vláda Uzbekistánu pokračuje v umlčování nezávislých hlasů tím, že vězní bojovníky za lidská práva. A Vietnam nedávno zadržel a uvěznil řadu mírumilovných náboženských a politických aktivistů.
Tento vývoj je zastrašující, ale existuje více důvodů k optimismu. Na začátku 80. let dvacátého století bylo na Zemi jen 45 demokracií. Nyní jich je více než 120 – a ve svobodě žije více lidí než kdy předtím. Ti, kdo si užívají požehnání svobody, mají povinnost pomoci těm, kdo usilují o vybudování svobodných společností. Proto Spojené státy téměř zdvojnásobily financování prodemokratických projektů. Spolupracujeme s našimi partnery v G8, abychom podpořili růst živé občanské společnosti na Blízkém východě prostřednictvím iniciativ, jako je Fórum pro budoucnost. Úzce spolupracujeme s novými demokraciemi na Ukrajině, Gruzii a v Kyrgyzstánu.
Spojené státy zároveň využívají svůj vliv, aby naléhaly na své cenné partnery, jako je Egypt, Saúdská Arábie a Pákistán, aby pokročily ke svobodě. Tyto národy zaujaly odvážné postoje a přijaly energické kroky, aby se postavily extremistům, a také opatření k rozšíření svobody a průhlednosti. Stále jim ale zbývá překonat velkou vzdálenost. Spojené státy budou nadále tlačit takové státy, aby otevřely své politické systémy a poskytly svým obyvatelům větší hlas. To nevyhnutelně vytváří napětí. Naše vztahy s těmito zeměmi jsou ale dost široké a hluboké, abychom to unesli. Jak prokázaly naše vztahy s Jižní Koreou a Tchaj-wanem během studené války, Amerika si může udržet přátelství a zároveň posouvat národ k demokracii.
Toto poučení aplikujeme také na naše vztahy s Ruskem a Čínou. Spojené státy mají s těmito zeměmi pevné pracovní vztahy. Naše přátelství s nimi je složité. V oblastech, kde sdílíme společné zájmy, spolupracujeme. V jiných oblastech máme silné rozpory. Čínští představitelé věří, že mohou pokračovat v otevírání své národní ekonomiky, aniž by otevřeli svůj politický systém. S tím nesouhlasíme. Reformy v Rusku, které svého času slibovaly posílit postavení občanů, se zadrhly, což mělo problematické dopady na demokratický vývoj. Součástí dobrých vztahů je schopnost mluvit o našich rozporech. Proto Spojené státy budou nadále budovat své vztahy s těmito zeměmi – a uděláme to, aniž bychom se zřekli svých zásad nebo svých hodnot.

SVOBODA JE SILNĚJŠÍ NEŽ STRACH
Oceňujeme, že svobodné společnosti se formují na různých místech rozdílnou rychlostí. Předností demokracie je, že odráží místní historii a tradice. Ale existují základní prvky, které všechny demokracie sdílejí – svoboda projevu, náboženství, tisku a shromažďování; vláda práva vykonávaná nezávislými soudy; právo na soukromý majetek a politické strany, které soupeří ve svobodných a spravedlivých volbách. Tato práva a tyto instituce jsou základem lidské důstojnosti a tak, jak si země hledají svou vlastní cestu ke svobodě, musejí ve Spojených státech amerických nacházet loajálního partnera.
Rozšiřování dosahu svobody je mise, která spojuje demokracie po celém světě. Přijdou triumfy a selhání, zlepšení i zhoršení. S tyranií se nedá skoncovat přes noc. A pochopitelně tento cíl má i své kritiky. Někteří říkají, že ukončit tyranii znamená „vnucovat naše hodnoty“ lidem, kteří je nesdílejí, nebo lidem, kteří žijí v částech světa, kde se svoboda nemůže udržet. To vyvrací skutečnost, že pokaždé, když lidé dostali na výběr, vybrali si svobodu. To jsme viděli, když lidé v Latinské Americe změnili diktatury v demokracie, lidé z Jihoafrické republiky nahradili apartheid svobodnou společností a obyvatelé Indonésie ukončili dlouhou autoritářskou vládu. Zažili jsme to, když Ukrajinci v oranžových šálách žádali, aby jejich volební hlasy byly započteny. Viděli jsme to, když se miliony Afghánců a Iráčanů postavily teroristům a zvolily svobodné vlády. V hlasovacích místnostech v Bagdádu mě dojala slova jednoho Iráčana – měl jednu nohu – a řekl reportérovi: „Plazil bych se sem, kdybych musel.“ Byla demokracie, ptám se kritiků, tomuto muži vnucena? Byla svoboda hodnotou, kterou nesdílí? Pravda je, že těmi, kdo se snaží vnutit své hodnoty, jsou pouze extremisté, radikálové a tyrani. To je důvod, proč komunisté rozdrtili Pražské jaro, uvrhli nevinného dramatika do vězení a třásli se při pohledu na polského papeže. Dějiny ukazují, že nakonec svoboda přemůže strach. Dostane-li šanci, zbaví svoboda strachu každý národ na Zemi.

STABILITA, CO NEVEDE K MÍRU
Další námitkou je, že ukončení tyranie rozpoutá chaos. Kritici poukazují na násilí v Afghánistánu, v Iráku nebo Libanonu jako na důkaz, že svoboda vystaví lidi většímu nebezpečí. Ale podívejte se, kdo způsobuje násilí. Jsou to teroristi, jsou to extremisti. Není náhoda, že jsou jejich terčem mladé demokracie na Blízkém východě. Vědí, že úspěch svobodných společností tady je smrtící hrozbou pro jejich cíle – a jejich samé přežití. Skutečnost, že se naši nepřátelé brání, není důvodem zpochybňovat demokracii. Je to důkazem, že rozeznávají sílu demokracie. Důkazem, že jsme ve válce. A je to důkazem, že svobodné země musejí udělat, co je třeba, aby zvítězily.
I přesto někteří lidé tvrdí, že bezpečnějším cílem by byla stabilita, zvláště pak na Blízkém východě. Problém je, že usilovat o stabilitu na úkor svobody nevede k míru – to vede k 11. září 2001. Politika tolerování tyranie je morálním a strategickým selháním. Tuto chybu svět v jednadvacátém století nesmí zopakovat.
Další se bojí, že demokracie vynese k moci nebezpečné síly, jako je Hamás na palestinských územích. Volby neskončí vždy podle našich představ. Ale demokracie je víc než jedna cesta k volební urně. Demokracie vyžaduje smysluplné opoziční strany, živoucí občanskou společnost, vládu, která prosazuje právo a reaguje na potřeby svých obyvatel. Volby mohou urychlit vytvoření takových institucí. V demokracii lidé nebudou hlasovat pro život v neustálém násilí. Aby zůstali u moci, musejí volení zástupci naslouchat svému lidu a naplňovat jejich touhu po míru – anebo je, v demokracii, voliči nahradí prostřednictvím svobodných voleb.
Ponaučením je, že svoboda bude mít vždy své skeptiky. Ale to není celá pravda. Existují také lidé jako vy a vaši blízcí, které zastupujete – muži a ženy s odvahou riskovat všechno za vaše ideály. Ve svém prvním projevu v úřadu prezidenta prohlásil Václav Havel: „Lide, vláda věcí tvých se k tobě navrátila!“ Zopakoval první projev prezidenta Tomáše Masaryka, který, naopak, citoval českého učitele ze 17. století Komenského. Jeho poselstvím bylo, že svoboda je nadčasová. Nepatří jedné vládě nebo jedné generaci. Svoboda je sen a právo každého člověka v každé zemi a v každém věku.
(Titulky, mezititulky a krácení red)


Sdílet článek na: 

Sekce: Rozhovory, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 46 14. – 20. listopadu 2017

Daň z náhrad znovu ve hře

Církevní restituce. Až do minulého týdne uzavřené téma se znovu stává součástí politického boje při povolebním vyjednávání o nové vládě.

celý článek


Češi pro Haiti: od adopcí k dílnám

Déle než měsíc strávila Klára Löffelmannová z Arcidiecézní charity Olomouc (ACHO) na Haiti. Po návratu se podělila o své zkušenosti.

celý článek


Potřebovali bychom také sochu Odpovědnosti

Před několika desítkami let mluvil rakouský lékař a zakladatel logoterapie Viktor Frankl o tom, že je sice hezké, že na východním pobřeží Spojených států příchozí…

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay