Svíce a její hluboký smysl pro křesťany

Vydání: 2007/4 Jak skoncovat s nikotinem, 22.1.2007

Na hrobech rozsvěcujeme svíce pravidelně, v některých kostelech mají stolky na umístění zapálených svící. Mladý pan farář to také u nás před časem zavedl, ale smysl zapalování svíček nevysvětlil. Je to zvyk, obětina, nebo jen symbol pro přání „světlo věčné ať ti svítí“?

Především nutno konstatovat, že ať již svíci použijeme při jakékoli příležitosti, od vypadlých pojistek až po velikonoční paškál, vždy jde materiálně o totéž: vosk nebo parafín, knot a chemickou reakci projevující se v podobě plamene. Jestliže přesto vnímáme, že se smysl hořící svíce případ od případu něčím liší, znamená to, že odlišným způsobem interpretujeme kontext, v němž k chemické reakci dochází, a úmysl, s nímž byla vyvolána.
Svíce tedy není jen nástrojem k dosažení bezprostředního cíle (např. světla ve tmě), nýbrž může být i komunikačním prostředkem, způsobem vyjádření nějaké duchovní skutečnosti, vnitřního postoje, případně k této skutečnosti zve. Hmotný prostředek, svíce, tak nabývá symbolické povahy – odkazuje a vybízí k jiné realitě, k jiné rovině naší existence.

Kristus, světlo světa
A tu je zřejmé, že hořící svíce může mít tolik různých významů, kolik jí jich bude přiřčeno. Proto na položenou otázku neexistuje jednoznačná odpověď. Někdo může svíci na hrobě zažehnout jen ze zvyku, někdo to může chápat jako navázání kontaktu s oním světem, přinášení oběti nebo symbolické vyjádření modlitby za zesnulé. Podobnou škálu významů mohou mít i svíčky u soch a obrazů v kostele nebo onen zmíněný svíčkový stolek.
Ani specificky křesťanské užití svíce není jednoznačné. Velikonoční exsultet spatřuje v paškálu znamení zmrtvýchvstalého Krista, záři Božího milosrdenství, které vysvobodilo člověka z temnot hříchu a vytvořilo společenství církve. Když věřící o Velikonocích zapalují od paškálu svou svíci, naznačuje se tím, že v jednom každém z nich a zároveň i uprostřed nich je křtem zažehnuto Světlo světa, Kristus, že na každého z nich sestoupil plamen Ducha. To je symbol velmi objektivní, s christologickým, pneumatologickým a ekleziologickým významem. Tento smysl by měl být pro křesťany prvotní, všechny ostatní jsou odvozené.

S úmyslem chválit hospodina
Vedle toho lze ale v hořící svíci oprávněně vidět i symboliku antropologickou. Romano Guardini v knize O posvátných znameních popsal zapálenou svíci jako výraz pohotovosti a věrnosti před Hospodinem. „Stravovat se v pravdě a lásce pro Boha, jako svíce ve světle a žáru, toť nejhlubší smysl života.“ Tento vnitřní postoj, toto naladění vyjadřujeme, když zapálíme svíci ve chvíli, kdy se modlíme k nebeskému Otci.
Subjektivnější úmysl však skrývá určitá nebezpečí. Když věřící zapaluje svíci kdesi na stolečku, hrozí, že tak učiní pouze sám za sebe, nebo že dokonce bude více či méně neuvědoměle chápat svíčku jako magickou náhražku za svou modlitbu, případně jako její prodloužení v čase i po vlastním odchodu. Navíc větší množství takových svící v kostele či na hrobě působí podobně, jako když mluví několik lidí naráz – zkresluje se smysl sděleného.
Je proto třeba dbát na to, aby úmysl, s nímž hořící svíci ve svém náboženském projevu používáme, byl autenticky křesťanský. Aby nešlo především o nás samé a jistou zištnost modlitby prosebné, nýbrž o výraz, který dáváme své radosti z Hospodina. Aby se jednalo o chválu Otcovy slávy, již projevil ve svém jednorozeném Synu, k němuž přistupujeme ve světle Ducha Svatého. Tomu máme své vnější projevy co nejlépe přizpůsobit, a to jak v soukromí, tak i na hřbitově nebo v kostele.
P. Vojtěch novotný,
Katedra systematické teologie KTF UK


Sdílet článek na: 

Sekce: Odpovědny, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 41 10. – 16. října 2017

Do biskupské služby vstupují s lilií i mečem

Podobnou slavnost zažila Olomouc v dubnu roku 1990. Biskupské svěcení přijmou 14. října v katedrále sv. Václava noví pomocní biskupové Antonín Basler a Josef Nuzík.

celý článek


Růženec na hranicích

Více než milion Poláků zamířilo na státní hranice s růženci v rukou, aby prosili za pokoj a dobro pro svou zemi, Evropu a celý svět.

celý článek


Gratulujeme výhercům!

Přinášíme seznam vylosovaných výherců Velké letní soutěže:

celý článek


S pěti dětmi jsme prý blázni

Sedlák z Olomoucka, táta od rodiny s pěti dětmi, místopředseda lidovců a ministr zemědělství. To vše už stihl MARIAN JUREČKA za třicet šest let svého věku.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay