Svíce a její hluboký smysl pro křesťany

Vydání: 2007/4 Jak skoncovat s nikotinem, 22.1.2007

Na hrobech rozsvěcujeme svíce pravidelně, v některých kostelech mají stolky na umístění zapálených svící. Mladý pan farář to také u nás před časem zavedl, ale smysl zapalování svíček nevysvětlil. Je to zvyk, obětina, nebo jen symbol pro přání „světlo věčné ať ti svítí“?

Především nutno konstatovat, že ať již svíci použijeme při jakékoli příležitosti, od vypadlých pojistek až po velikonoční paškál, vždy jde materiálně o totéž: vosk nebo parafín, knot a chemickou reakci projevující se v podobě plamene. Jestliže přesto vnímáme, že se smysl hořící svíce případ od případu něčím liší, znamená to, že odlišným způsobem interpretujeme kontext, v němž k chemické reakci dochází, a úmysl, s nímž byla vyvolána.
Svíce tedy není jen nástrojem k dosažení bezprostředního cíle (např. světla ve tmě), nýbrž může být i komunikačním prostředkem, způsobem vyjádření nějaké duchovní skutečnosti, vnitřního postoje, případně k této skutečnosti zve. Hmotný prostředek, svíce, tak nabývá symbolické povahy – odkazuje a vybízí k jiné realitě, k jiné rovině naší existence.

Kristus, světlo světa
A tu je zřejmé, že hořící svíce může mít tolik různých významů, kolik jí jich bude přiřčeno. Proto na položenou otázku neexistuje jednoznačná odpověď. Někdo může svíci na hrobě zažehnout jen ze zvyku, někdo to může chápat jako navázání kontaktu s oním světem, přinášení oběti nebo symbolické vyjádření modlitby za zesnulé. Podobnou škálu významů mohou mít i svíčky u soch a obrazů v kostele nebo onen zmíněný svíčkový stolek.
Ani specificky křesťanské užití svíce není jednoznačné. Velikonoční exsultet spatřuje v paškálu znamení zmrtvýchvstalého Krista, záři Božího milosrdenství, které vysvobodilo člověka z temnot hříchu a vytvořilo společenství církve. Když věřící o Velikonocích zapalují od paškálu svou svíci, naznačuje se tím, že v jednom každém z nich a zároveň i uprostřed nich je křtem zažehnuto Světlo světa, Kristus, že na každého z nich sestoupil plamen Ducha. To je symbol velmi objektivní, s christologickým, pneumatologickým a ekleziologickým významem. Tento smysl by měl být pro křesťany prvotní, všechny ostatní jsou odvozené.

S úmyslem chválit hospodina
Vedle toho lze ale v hořící svíci oprávněně vidět i symboliku antropologickou. Romano Guardini v knize O posvátných znameních popsal zapálenou svíci jako výraz pohotovosti a věrnosti před Hospodinem. „Stravovat se v pravdě a lásce pro Boha, jako svíce ve světle a žáru, toť nejhlubší smysl života.“ Tento vnitřní postoj, toto naladění vyjadřujeme, když zapálíme svíci ve chvíli, kdy se modlíme k nebeskému Otci.
Subjektivnější úmysl však skrývá určitá nebezpečí. Když věřící zapaluje svíci kdesi na stolečku, hrozí, že tak učiní pouze sám za sebe, nebo že dokonce bude více či méně neuvědoměle chápat svíčku jako magickou náhražku za svou modlitbu, případně jako její prodloužení v čase i po vlastním odchodu. Navíc větší množství takových svící v kostele či na hrobě působí podobně, jako když mluví několik lidí naráz – zkresluje se smysl sděleného.
Je proto třeba dbát na to, aby úmysl, s nímž hořící svíci ve svém náboženském projevu používáme, byl autenticky křesťanský. Aby nešlo především o nás samé a jistou zištnost modlitby prosebné, nýbrž o výraz, který dáváme své radosti z Hospodina. Aby se jednalo o chválu Otcovy slávy, již projevil ve svém jednorozeném Synu, k němuž přistupujeme ve světle Ducha Svatého. Tomu máme své vnější projevy co nejlépe přizpůsobit, a to jak v soukromí, tak i na hřbitově nebo v kostele.
P. Vojtěch novotný,
Katedra systematické teologie KTF UK


Sdílet článek na: 

Sekce: Odpovědny, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 29 17. – 23. července 2018

Rekordní charismatická konference v Brně

Rekordních 7 830 lidí všech generací, z toho 1 416 dětí, hledalo po čtyři dny „svou sílu u Pána, v jeho veliké moci“, jak znělo motto letošní Katolické charismatické…

celý článek


Zkratkou přes františkánské ticho

Po staletí v nich mniši meditovali či pěstovali bylinky. Teď slouží všem. Přestože některé klášterní zahrady už svou původní funkci ztratily, jsou plné života.

celý článek


Spiritualita ve filmu

Kde se bere v člověku zlo a kde člověk naopak nachází sílu zvládat obtížné životní situace? Tyto a mnohé další ožehavé otázky se objevily v řadě filmů na letošním…

celý článek


Svět, ve kterém můžete vidět „srdcem“

Vyhledávají staré lidi, kterým hrozí samota. Vracejí radost tam, kde hrozí stereotyp a kde dny začínají splývat. Chodí jim dělat společnost, zpívají si s nimi, povídají,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay