Svět se dá pozvolna změnit, kousek po kousku...

Vydání: 2011/14 Almužna, 30.3.2011

…říká MUDr. JANA SVOBODOVÁ, ošetřující lékařka dvou nedávno nově vzniklých zařízení červenokostelecké oblastní charity: Mobilního hospice Anežky České a Ambulance paliativní léčby bolesti. Obě mají doplnit a završit komplexnost péče o terminálně nemocné pacienty. Jak říkají odborníci, je totiž potřeba se o nevyléčitelně nemocné patřičně starat průběžně, a ne jen v závěru jejich života. Právě proto vzniká v České republice síť ambulancí paliativní medicí- ny – s lékařkou jedné z nich hovoříme o jejich provozu.

S čím se na vás pacienti obracejí?

Do ambulance přichází nemocní zejména pro utišení bolestí. Jsou to onkologičtí pacienti a nemocní trpící chronickými bolestmi. S postupem nemoci však nastává okamžik, kdy pacient už není schopen do ambulance docházet. Pak přichází na řadu péče Mobilního hospice Anežky České, kdy začneme chodit za nemocným do jeho domova my. Na ošetřovatelskou péči, kdy nasadíme vhodné léky a infuze, navazuje péče o problémy psychické a sociální, otázky perspektivy života, existenční problematika, zajištění péče o děti a mnoho dalšího.

Koulí na noze při poskytování této péče je prý neochota pojišťoven…

V ambulantní a domácí péči jsme limitováni právě platbami pojišťoven. Zatím máme hrazeno v ambulanci osm hodin týdně, ordinujeme tedy dva dny v týdnu. Zázemí máme, je však třeba rozšířit personál, pro který zatím chybí finanční prostředky na mzdy.

Jaké máte u vás měřítko úspěšnosti péče o nemocné? Čeho je u nich vlastně potřeba docílit?

S každým naším klientem samozřejmě navážeme hlubší vztah. Staneme se částečně součástí jejich rodiny, sdílíme s nimi jejich starosti, pomáháme hledat řešení v dané těžké chvíli, ale někdy i najít řešení po úmrtí člena rodiny. Nakonec se v každé situaci dá najít řešení, ale je třeba mít odvahu k tomuto hledání a věřit v ně. Tato práce mne naučila, že svět se dá pozvolna změnit, kousek po kousku, s každou rodinou se nám dostává nové příležitosti, jak se učit lásce a jejímu sdílení, jak se rozdělit o to málo, co umíme a máme. Těžce nemocní jsou mými učiteli, zatímco já jejich lékařem těla. Jsou mými průvodci pro dny budoucí, vážím si jejich odvahy i odvahy rodin, které se o ně, i v dnešní nesnadné době, rozhodly pečovat doma. Více o ambulantní a domácí péči na www.ochck.cz.

Sdílet článek na: 

Sekce: Zpravodajství, Domácí, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 16 16. – 22. dubna 2019

Radost Velké noci zrozená z bolesti

Prožíváme Svatý týden, živou připomínku Kristova umučení a vzkříšení.

celý článek


Mladí lidé se setkali s biskupy

Na pět tisíc mladých lidí se den před Květnou nedělí setkalo v diecézích se svými biskupy v rámci Světového dne mládeže.

celý článek


Obdělávat půdu je umění

Vesnice se vylidňují. Většina půdy je dnes v rukou velkovýroby, jen asi třetinu jí obhospodařují rodinné farmy. Proto nejen do kostelů, ale i k nakládání s půdou jsou…

celý článek


Anketa: Za co vděčím kněžím?

Média už delší dobu plní odhalení sexuálního zneužívání v církvi. Někdy kvůli tomu podléháme pokušení zapomínat, že většina kněží slouží poctivě, oddaně…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay