Svědectví rukojmích z Rouvray

Vydání: 2016/41 Papež povzbudil věřící na Kavkaze, 4.10.2016

Pár dní před nedělním znovuposvěcením kostela ve francouzském Saint-Étienne-du-Rouvray, kde 26. července dva džihádisté zavraždili P. Jacquesa Hamela, poprvé o tragédii veřejně promluvili přímí účastníci bohoslužby – manželé Guy a Janine (oba 87) Coponetovi. Rozhovoru pro francouzský křesťanský týdeník Famille Chrétienne byla přítomna také vincentka Danièle Delafosseová (72). Všichni tři se shodují, že tato těžká zkouška upevnila jejich víru.


Manželé Coponetovi a sestra Danièle, kteří přežili teroristický útok, poprvé promluvili. Minulý týden poskytli rozhovor francouzskému katolickému týdeníku Famille Chrétienne (Křesťanská rodina). „Fotografii můžete volně přetisknout. Berte ji jako dar od spřátelených novinářů. To setkání byla taková milost, že aspoň tyto útržky z něj musíme sdílet s ostatními,“ napsal do redakce KT autor rozhovoru i fotografie Luc Adrian. Snímek Luc Adrian

Pane Coponete, vy jste mohl být mrtev.

Guy Coponet (GC): Ano. Třikrát mě bodli nožem – do paže, do zad a do krku. Lékař, který mě zachránil, mi řekl: „Chránila vás ruka Boží, protože žádná z těch ran nezasáhla životně důležité orgány. Je to úplný zázrak.“

Co bylo v těch okamžicích nejtěžší?

GC: Filmování. Ti dva mě chytili za límec, strčili mi do rukou kameru a nařídili mi: „Dědo, natáčej!“ Přišli si dokonce zkontrolovat kvalitu záznamu a ujistit se, že se moc netřesu. Musel jsem natáčet zavraždění svého přítele otce Jacquesa! Chtěli mít video, které by na sociálních sítích obletělo svět, a oni si tak vysloužili čestný titul „mučedníků Alláha“.

Když jste tu hrůzu natočil, jeden z vrahů se na vás vrhl. Prý jste se mu podíval do očí...

GC: Ano. Zeptal jsem se ho, jestli má děti. A dodal jsem: „Mysli na své rodiče, jsi na špatné cestě, utrápíš je.“ Bodl mě, pak mě táhl pod schody k oltáři. Všude bylo rudo, ale já jsem si vůbec neuvědomoval, že je to moje krev...

Paní Coponetová, ten den váš muž slavil 87. narozeniny a vy jste viděla, jak vám ho před očima bodají.

Janine Coponetová (JC): Byla jsem v šoku, vyděšená. Říkala jsem si: „Guy neuvidí naše poslední pravnouče, kterému je měsíc; ani neoslavíme 65. výročí naší svatby…“ Jeden z těch vrahů mi přitiskl pistoli ke krku a tlačil mě k východu z kostela. Otočila jsem se, abych se naposledy podívala na svého muže, a všimla jsem si, že hýbe nohou. Řekla jsem si: „On žije! Ach Pane, děkuji!“

Danièle Delafosseová (DD): Já jsem utekla během útoku. Kermiche (Adel Kermiche, 19 let – pozn. red.) se vrhl na otce Jacquesa, Petitjean (Abdel Malik Nabil Petitjean, 20 let – pozn. red.) bodal Guye. „Pohni se,“ myslela jsem si, „nenecháš se přece podřezat jen tak.“ Nejsem žádná sportovkyně, ale v tu chvíli jsem letěla jako střela. Vpadla jsem k sousedce a zavolala pomoc. Přijeli na to šup.

GC: Myslel jsem si, že jsem po smrti. Modlil jsem se, jako jsem se ještě nikdy nemodlil. Vzýval jsem všechny svaté. A hlavně malého bratra bl. Charlese de Foucaulda, který v poušti zemřel také rukou muslima. Odevzdával jsem svou duši Bohu. Byl jsem v jeho rukou, navíc po mši!

Co se mezitím dělo v kostele?

DD: Rozvinul se neuvěřitelný dialog mezi Kermichem a Hélène, spolusestrou. „Bojíte se umřít?“ zeptal se jí. „Ne, protože věřím v Boha a vím, že budu šťastná.“ Zamumlal: „Já taky věřím v Boha a nebojím se umřít.“ Pak zvolal: „Ale Ježíš je člověk, ne Bůh!“

GC: Já jsem dál dělal mrtvého... Lékař se pak nade mnou sklonil právě ve chvíli, kdy jsem doříkával Zdrávas: „v hodinu smrti naší, amen.“

Vy jste se dokázal modlit?

GC: Byl jsem přesvědčený, že umřu. Promýšlel jsem svůj život, nikdy jsem nebyl tak vyrovnaný. Necítil jsem žádné výčitky, jen lásku. Vlastně to byla chvíle velkého štěstí.

JC: Mezitím s námi ti dva džihádisté dál konverzovali. Jeden se zeptal sestry Hélène: „Znáte Korán?“ – „Ano, četla jsem Korán. Zasáhly mě súry, které mluví o míru.“ Kermiche na to: „O míru? Až budete v televizi, vyřiďte: Dokud bude v Sýrii bombardování, budou ve Francii atentáty. Každý den.“ Ale to byla podle mě jen záminka. Oni měli v hlavách jen propagandu z internetu.

V 10.30 odbil zvon. Pak nás přinutili jít ven. Houkaly sirény, otevřeli jsme dveře a vrhli se k nám policisté. Vrazi vyšli a volali: „Alláhu akbar.“ Policisté stříleli. Ti dva byli na místě mrtví. Jedna policistka mě schovala za autem, plakala. To bylo zvláštní: ona pláče a já od tatínkovy smrti plakat nedokážu.

DD: Byla to od nich sebevražda. Jednou bych se jich v nebi ráda zeptala: „Proč to všechno?“ Abych to mohla pochopit.

Je možné odpustit?

GC: Úplně to bude možné jen tváří k Bohu, s jeho milostí.

JC: V tuhle chvíli se modlíme hlavně za jejich rodiny. Zvlášť myslím na jejich maminky. Říkáme si s Guyem, že bychom se s nimi rádi potkali, abychom se to pokusili pochopit a nějak jim ulevili.

Janine, když vás vyvedli z kostela, věděla jste, že váš muž přežil?

JC: Ne. Nás rukojmí odvedli do obchodu, kde zřídili místo první pomoci. Tam jsem se o hodinu později dozvěděla, že můj muž žije a že se z toho dostane. Hned mě napadlo: „Vida, nakonec spolu těch 65 let manželství oslavíme!“

Vy jste zázrakem vyvázli. Otec Jacques ne. Jak si vysvětlujete tuto „nespravedlnost“?

DD: To není otázka spravedlnosti ani zázraku. Jacques byl knězem padesát osm let. Právě oslavil Kristovu oběť a byl sám obětován jako Beránek, kterému sloužil celý život. Byl na místě mrtvý. V 21. století je prvním knězem zabitým na evropské půdě rukou džihádisty. Je to novodobý mučedník.

Sestro Danièle, vy se setkáváte v poradně, kde pracujete, s mnoha muslimskými rodinami. Znáte Kermichovy?

DD: Ano. Jsou z toho úplně „mimo“. Rodiče nemohou pochopit, jak mohlo jejich dítě spáchat tak barbarský čin. Adel Kermiche byl v péči psychiatra. Je to jeden z těch případů, kde se mísí psychická křehkost s existenciální prázdnotou a náboženskou a kulturní nevědomostí. Je to Molotovovův koktejl těsně před výbuchem: plamenem, který ho zažehne, může být třeba i jen promluva nějakého šíleného imáma na internetu.

Dokážete se za ty vrahy modlit?

GC a JC: Jediné, co dokážeme, je říkat: „Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.“

Máte chuť opět chodit na mši?

GC a JC: Ano. Ocitli jsme se v jádru nesmírného tajemství, tajemství Ježíše Krista, který dal svůj život za každého z nás. Dal ho i za tyto vrahy. Eucharistie osvěcuje drama, které jsme prožili. Nikdy jsme nebyli tak šťastní.

(Famille Chrétienne 28. 9. 2016,redakčně kráceno)
 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Publicistika



Aktuální číslo 49 29. listopadu – 5. prosince 2016

Církev se staví na vlastní nohy

Jak si stojí ekonomika římskokatolické církve po majetkovém narovnání? Shrnutí přinesli její představitelé na historicky první tiskové konferenci o hospodaření církve minulý týden.

celý článek


Stane se přímluvcem v nebi?

Je to sedmdesát let, co se ujal stolce svatého Vojtěcha. Po koncentračním táboře v Dachau ho nicméně čekaly další krušné chvíle, které mu připravili komunisté.

celý článek


Vše se vyřeší v Otcově náruči

Na závěr Svatého roku milosrdenství, na slavnost Krista Krále 20. listopadu, podepsal papež František apoštolský list Misericordia et misera (Milosrdenství a ubožačka).…

celý článek


Odcházím, protože jsem unavený

Nový církevní rok začíná jako emeritní biskup. O uvolnění z funkce požádal předčasně, zájem o farnosti v pražské arcidiecézi přesto neztrácí. Biskup KAREL HERBST SDB.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2016

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay