Svatá Anežka nám vyprosila svobodu

Vydání: 2011/25 Michael Florian, 15.6.2011, Autor: Jaroslav Šebek

Příloha: Perspektivy

Letos si připomínáme 800. výročí narození svaté Anežky, jež bezpochyby patří k nejvýznamnějším osobnostem českého náboženského života. K jejímu svatořečení přes řadu předchozích pokusů došlo až na konci osmdesátých let minulého století. Přípravy byly doprovázeny vzedmutím náboženské i občanské aktivity, předjímající kolaps komunistického režimu v Československu. Nejdůležitější místo má v tomto směru celonárodní pouť u příležitosti 1 100. výročí smrti svatého Metoděje v červenci 1985. Na ní poprvé během normalizace vyslali věřící zřetelný signál, že nespokojenost s komunistickým režimem chtějí vyjádřit i navenek.

Velehradská pouť byla sice mimořádným přelomem, ale již několik měsíců před ní bylo možné registrovat signály svědčící o vzrůstající aktivitě v různých sférách církevního života. Zprávy československé kontrarozvědky hovoří o stoupajícím počtu křtů a dalších náboženských obřadů. Vzrůstající vliv na věřící byl registrován i v rámci řeholních řádů. Výrazně se aktivizovala činnost jezuitů, dominikánů, františkánů a premonstrátů, kteří do svých řad přijímali nové členy. Je pozoruhodné, že hledání spirituálního rozměru života narůstalo i mezi mládeží.

Církev odvážně zvedla hlavu

V pozadí zájmu o náboženský život lze vidět nespokojenost s morálním marasmem, provázejícím závěrečnou fázi komunistické vlády, i určitou formu protestu vůči stávajícímu zřízení. Příznačná byla vzrůstající činnost katolického samizdatu, projevující se rozšiřováním vydávaných titulů nábožensko-politického rázu. Činnost neoficiální církve byla natolik široká, že podle hodnocení situace církevního odboru X. správy SNB z března 1985 „pokračuje ve vytváření jednotné organizace celé podzemní církve, která by byla schopna ve vhodnou dobu vystoupit s klerikálními požadavky zaměřenými na vytvoření prostoru pro nekontrolovatelnou náboženskou činnost“. Mimořádná zkušenost Velehradu 1985 se stala podnětem k zintenzivnění aktivit především neoficiální církve, jejíž představitelé vnímali jako důležitou prioritu spolupráci s občanskými iniciativami. Jako odpověď na zřejmou aktivizaci katolické komunity zintenzivnila činnost i komunistická propaganda a v režimních periodikách se objevovaly články napadající papeže i politiku Vatikánu. Agresivita propagandy však byla výrazem bezradnosti komunistického vedení, které si najednou nevědělo rady s oživením církevní činnosti. Mnohé akce si tehdy už nebylo možné představit bez účasti pražského arcibiskupa. Dřívější samolibost soudruhů, s níž ho označovali „generálem bez vojska“, se od nástupu krakovského arcibiskupa Karola Wojtyły do úřadu hlavy katolické církve v říjnu 1978 vytrácela jak pára nad hrncem.

Desetiletí a Navrátilova petice

Jednou z nejvýznamnějších událostí, dokládajících změnu mentality po velehradské pouti, bylo Desetiletí duchovní obnovy národa, vyhlášené při bohoslužbě na první adventní neděli v pražské katedrále 29. listopadu 1987. Každý rok desetiletí měl svou ústřední myšlenku a svého duchovního patrona. Akce byla doprovázena rozšiřováním petice požadující změnu ve vztahu mezi církví a komunistickým státem. Jejím organizátorem byl katolický aktivista z Kroměřížska a signatář Charty 77 Augustin Navrátil. Navrátilova petice byla adresována úřadům a její požadavky byly shrnuty do jedenatřiceti bodů, z nichž jasně vyplývala žádost o odluku církve od státu, obnovení náboženských svobod, obsazení biskupských stolců, zajištění přístupu církve do hromadných sdělovacích prostředků, obnovení řeholního života, rehabilitaci nezákonně odsouzených z padesátých let a další body. K podpoře petice vyzval kardinál Tomášek 4. ledna 1988. Následně ji podepsalo v relativně krátké době více než půl milionu lidí, což dokumentovalo, jak silný potenciál se mezi katolickými věřícími skrývá. Státní bezpečnost přiznávala, že ji její rozsah překvapil, a nebyla schopná na spontánnost občanů reagovat.

Policejní manévry na anežské pouti

Hned v lednu 1988 začaly velké přípravy na první rok desetiletí, věnovaný pod heslem „Služba životu“ blahoslavené Anežce, jejíž kanonizační proces ve Vatikánu vstupoval do závěrečné fáze. Pražský arcibiskup v pastýřském listu vyzval věřící, aby si častěji přibližovali tuto postavu naší duchovní i světské historie. Bezprostřední oslavě svátku předcházela novéna, v jejímž rámci probíhaly v kostele Nejsvětějšího Salvátora přímluvné modlitby za svatořečení Anežky Přemyslovny. Na Anežčin svátek ve středu 2. března se sloužila mše v kostele sv. Františka za účasti kardinála Tomáška. V řadě farních kostelů byly vyvěšeny plakáty zvoucí na slavnostní bohoslužbu ve svatovítském velechrámu, která se měla konat v neděli 6. března. Ke zvýšení zájmu o chystanou akci přispěla i šířená informace, že by se mohl celonárodní pouti účastnit dokonce i sám papež Jan Pavel II. Mocenské struktury se obávaly mohutného shromáždění nejen v prostoru svatovítské katedrály, ale na celém území Prahy. Vzhledem ke zkušenosti Velehradu nechtěly podcenit přípravy na toto shromáždění. Státní i veřejná bezpečnost chystala rozsáhlá opatření, aby zamezila větší účasti, mimo jiné i přísné kontroly na příjezdových komunikacích do Prahy. Uzavřena byla řada ulic v centru a omezená byla i možnost vstupu do katedrály, takže se mše účastnilo kolem šesti tisíc lidí. Kromě věřících i kolem sedmi set příslušníků SNB a tři sta členů Lidových milicí. Příslušníci bezpečnosti se pohybovali i v nejbližším okolí katedrály. Mezinárodní situace narýsovaná Gorbačovovými reformami vedla i k tomu, že již nebylo v takové míře možné zopakovat události Božího těla z roku 1949, jež vedly k internaci arcibiskupa Josefa Berana a stály na počátku brutálních represí proti církvi. Obřady v katedrále tak proběhly bez větších problémů a kardinál byl při odchodu doprovázen mohutnými ovacemi.

Arcibiskup píše Štrougalovi

Velkému zájmu se těšila i bohoslužba u příležitosti svátku svatého Vojtěcha 23. dubna 1988 rovněž v pražské katedrále. Ve stejné době napsal pražský arcibiskup dopis předsedovi federální vlády Štrougalovi, který svou odvahou překonal jeho dosavadní veřejná vystoupení. V něm se Tomášek odvolal na mandát, který cítil v sílící aktivitě věřících, a vyzval vládu k zahájení dialogu o uvolnění státního dozoru nad církvemi. Uvažovalo se o vzniku komise, jež měla shromažďovat podklady pro jednání o nové podobě vztahů mezi státem a církví. Důležitou roli hrál v pozadí Tomáškovy aktivity okruh jeho teologických poradců, mezi nimiž hrál významnou roli nedávno zesnulý Oto Mádr, ale také Tomáš Halík a Petr Piťha. Stoupající autoritu českého primase dokládala i zvýšená frekvence návštěv zahraničních diplomatů v Arcibiskupském paláci. Na konci ledna 1988 ho při svém oficiálním pobytu v Praze navštívil i západoněmecký kancléř Helmut Kohl.

Řím měl své pokračování i v Praze

V té době se projevil dlouhodobě neúnosný stav na poli biskupských jmenování. V roce 1987 totiž zemřeli hned dva představitelé episkopátu: trnavský arcibiskup Július Gábriš a olomoucký biskup Josef Vrana. Vzestup církevní autority byl znát i na atmosféře souběžných vyjednávání papežských diplomatů s československou vládou. Vatikánská delegace dávala jasně najevo, že pro ni nebudou na místa biskupů akceptovatelní kandidáti z řad prorežimních duchovních. Mezi biskupy jmenovanými na jaře 1988 už nebyl nikdo z okruhu kolaborantského sdružení Pacem in terris. V Praze se jimi stali Jan Lebeda a Antonín Liška. Jejich svěcení v červnu 1988 bylo opět doprovázeno manifestacemi věřících. V katedrále byli tehdy přítomni členové mužských řeholí v řádových oděvech a na počátku mše vystoupil tajně vysvěcený biskup Karel Otčenášek s projevem, kde zdůraznil úctu vůči Františku Tomáškovi. Reagoval tím na negativní kampaň, která byla proti kardinálovi vedena komunistickou propagandou. Státní bezpečnost se v rámci protiopatření snažila prostřednictvím agenturní sítě vnést nejednotu do struktur neoficiální církve a v duchu akce „Klín“ je destabilizovat. V roce 1989 však již události gradovaly a režimu se nedařilo situaci zvrátit. K nejpodstatnějším změnám patřil charakter poutě na Anežčino svatořečení, kdy režim nekladl větší překážky v cestování na Západ. Vedení KSČ vzalo na vědomí i většinu z naplánovaných aktivit, které se měly uskutečnit v rámci doprovodného programu poutě. Proto mohlo do Říma vycestovat kolem desítky tisíc poutníků. Celý obřad přenášela v přímém přenosu Československá televize. Nádech svobody na svatopetrském náměstí v neděli 12. listopadu během kanonizační mše měl naštěstí své pokračování o pět dní později v událostech na Národní třídě, jež odstartovaly pád čtyřiceti let vlády jedné strany. Není tedy nadnesené tvrzení, že Anežčino svatořečení otevřelo dveře ke svobodě.

Odpovědnost za společnost a stát

Při zpětném pohledu na význam svatoanežské tradice je třeba říci, že nejde o kapitolu, na niž usedá prach a na niž budeme vzpomínat jako na zajímavou historickou záležitost. Zkušenost, jež církev udělala v minulosti, může být vždy aktualizována pro současnost. Anežčin příklad nás může inspirovat ke kladení obecnějších otázek týkajících se i dnešní doby. Debata nad aktuálními dimenzemi našich národních, státních i duchovních tradic se může stát jednou z možností, jak sbližovat různé názory ve veřejném prostoru. Z historických pramenů a legend týkajících se naší světice víme, že jedním z charakteristických znaků jejího jednání byl kromě jiného i pocit odpovědnosti za společnost a stát. Právě tento aspekt Anežčina života je dobré si připomenout právě teď, když se začíná více diskutovat o tristním stavu našeho politického a společenského života. Po vzoru svaté Anežky by však nemělo zůstat jen u pěkných slov, ale mělo by se přejít k činům a hledání účinných cest k nápravě.

Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Perspektivy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 42 17. – 23. října 2017

Olomouc má nové pomocné biskupy

Mohutný potlesk zněl v sobotu olomouckým dómem. Věřící tak děkovali za vysvěcení nových pomocných biskupů Antonína Baslera a Josefa Nuzíka.

celý článek


Bohoslužby i z horských hřebenů

Sledovat mši svatou „na dálku“ umožňuje také televize Noe a Radio Proglas. Obě stanice nabízejí přímé přenosy několikrát do týdne.

celý článek


Křesťan a demokracie

Jak posílit demokracii v nejisté době? Co mohou křesťané, zvláště křesťanští politici, udělat pro posílení demokracie? Nad těmito otázkami se zamýšlí Iveta Radičová,…

celý článek


Latina je výrazem jednoty

Má jedno nezpochybnitelné prvenství. Je vůbec první ženou, která před čtyřiceti lety začala učit na české katolické teologické fakultě. Aktivity Markéty Koronthályové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay