Sundej ten hábit, když jsi doma

Vydání: 2016/6 Papež je nejoblíbenější osobností, 2.2.2016, Autor: Alena Scheinostová

Příloha: Doma

„Pane, prosíme tě za nová povolání k zasvěcenému životu – ale hlavně ne z naší rodiny!“ Tak se podle známého bonmotu modlí katoličtí rodiče. Kolik je na tom pravdy?


Přijměte jejich rozhodnutí, prospěje to vzájemným vztahům. Ilustrační snímek Jaroslav Hodík

„Podle mě je pro každou matku radost, když se její syn stane knězem,“ oponuje paní Anna, maminka salesiána P. Libora. Prý i přesto, že syna vzhledem k jeho četným povinnostem v žabovřeském centru vídá jen málokdy. Synovo rozhodnutí přidat se k salesiánům brala jako jeho volbu a jako velkou Boží milost. A jak P. Libor rodičům svou cestu oznámil? „Tuším, že opřený o kredenc,“ nadlehčuje salesián. O radost z vnoučat se postarali ostatní sourozenci. „Proto mě tolik nemrzí, že skrze mě náš rod pokračovat nebude. Dělám dětem vtipného strejdu, který přijede, zazáří a zase odjede. Nakolik chápou, že jsem kněz, ale netuším,“ směje se.

Některé ze synovců a neteří ovšem křtil. Posloužil by své rodině třeba i svátostí smíření? „To tedy nevím, jestli bych k němu šla,“ zrozpačití paní Anna. „Ale když se dostane k nám do vsi na návštěvu, vždycky tu slouží mši svatou. A bude celebrovat i na našem blížícím se čtyřicátém výročí svatby,“ pyšní se matka. O soudržnosti rodiny svědčí též vzájemné pozornosti například o Vánocích. Zatímco P. Liborovi přijdou vhod oblečení nebo knížky, rodiče potěšil zážitkový víkend s návštěvou brněnského diecézního muzea, restaurace nebo planetária završený společným vařením v synově komunitě.

Doma máš vždy otevřeno

Také P. Tadeáš si vztah s rodiči chválí: „Zpočátku jsem cítil jejich touhu mít mě připoutanějšího, zatímco já měl až příliš snahu se nevázat. Viděl jsem, že se museli lecčehos zříci, ale nedávali to znát a za to je velmi obdivuji.“ S rodiči je často v kontaktu, ať už přes telefon, e-mail, nebo díky vzájemným návštěvám. „Oslovují mě samozřejmě rodným jménem, ne tím řádovým,“ upřesňuje P. Tadeáš. „Když jsem ale u našich na návštěvě a přijedu v civilu, někdy mi říkají, ať si obleču hábit – líbí se jim.“

Mezi řádovou sestrou Petrou a její rodinou je hran o něco více. „Velmi jsem ocenila, co řekl táta, když jsem vstupovala k sestrám: ‚Domů máš vždy dveře otevřené.‘ S vědomím, že se mám kam vrátit, jsem se pak rozhodovala svobodněji, jestli chci v řádu skutečně zůstat,“ vzpomíná Petra. K františkánkám začala jako kandidátka jezdit už v patnácti letech a rodiče dceřině touze nedůvěřovali. „Máma mě nabádala, ať si napřed trochu užiju a ochutnám život. Když se doslechla, že se kolem mě vyskytuje jeden mladík, velmi se jí ulevilo. Ale já vedle toho kluka najednou cítila, jako by mě kdosi přetahoval k sobě. A v osmnácti letech jsem k sestrám nastoupila,“ líčí sestra Petra.

Štěstí pro svou dceru si rodiče představovali jinak, a tak se museli popasovat se zklamáním. Krátce po vstupu jí však přivezli věci a zůstali k ní otevření. „Horší to bylo u jedné mé spolusestry, konvertitky, s níž rodiče přerušili veškerý kontakt a už se jí neozvali, přestože vytrvale měsíc co měsíc psala domů o sobě dopisy,“ poznamenává sestra Petra. Když pak sama v noviciátě poprvé přijela domů v hábitu, přála si maminka, aby jej svlékla. „To jsem odmítla. A máma se vedle mě nakonec před druhými nosila jako pávice,“ usmívá se sestra. Podle ní je dodnes její rozhodnutí rodičům nepochopitelné. „Časem ale přijali, že i když byla jejich představa o mé dobré budoucnosti jiná, je to můj život a já si vybrala podle sebe. A našim vztahům to nakonec prospělo,“ uzavírá.
 

Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Doma, Články



Aktuální číslo 49 29. listopadu – 5. prosince 2016

Církev se staví na vlastní nohy

Jak si stojí ekonomika římskokatolické církve po majetkovém narovnání? Shrnutí přinesli její představitelé na historicky první tiskové konferenci o hospodaření církve minulý týden.

celý článek


Stane se přímluvcem v nebi?

Je to sedmdesát let, co se ujal stolce svatého Vojtěcha. Po koncentračním táboře v Dachau ho nicméně čekaly další krušné chvíle, které mu připravili komunisté.

celý článek


Vše se vyřeší v Otcově náruči

Na závěr Svatého roku milosrdenství, na slavnost Krista Krále 20. listopadu, podepsal papež František apoštolský list Misericordia et misera (Milosrdenství a ubožačka).…

celý článek


Odcházím, protože jsem unavený

Nový církevní rok začíná jako emeritní biskup. O uvolnění z funkce požádal předčasně, zájem o farnosti v pražské arcidiecézi přesto neztrácí. Biskup KAREL HERBST SDB.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2016

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay