Sudetoněmečtí katoličtí antifašisté v odboji

Vydání: 2005/31 Farní rady, 16.8.2005, Autor: Jaroslav Šebek

Příloha: Perspektivy

V posledních dnech rozvířila hladinu politické scény diskuse kolem návrhu premiéra Jiřího Paroubka odškodnit sudetoněmecké antifašisty. Jednalo by se o gesto, jež by se přímo týkalo nejspíše jen několika desítek lidí. I přesto má takový krok smysl v tom, že vrací do veřejného povědomí málo známou kapitolu česko-německých vztahů, související se sudetoněmeckým odporem namířeným proti Hitlerovu režimu.

Nemělo by se však zapomenout ani na dobu předmnichovské republiky, především na 30. léta, kdy u nás probíhal zápas proti rostoucímu vlivu Sudetoněmecké strany. Část německých stran zůstala věrná tehdejšímu československému státu a pokračovala v politice spolupráce s tehdejší vládou. V dramatických 30. letech se na těchto aktivitách podíleli také němečtí katolíci, i když i v jejich řadách získávaly navrch nacionalistické tendence.

Uskutečňování odboje v okupovaném pohraničí však bylo velmi složité. Nacisté totiž vzápětí po mnichovské dohodě pozatýkali tisíce svých odpůrců, mnozí další odešli do emigrace. Odboj se tak stal spíše záležitostí jednotlivců. Zapojili se do něho zejména příslušníci levicových stran - sociální demokraté a komunisté. Čestné místo v odporu proti Hitlerovu režimu má ale i katolická církev, která se záhy stala terčem pronásledování. Velmi tvrdě postupovalo gestapo zejména proti kněžím. Mezi nejčastěji postihovanými přečiny byly kritické výroky na adresu nacistického světonázoru a ideologie, poslouchání zahraničního rozhlasu či pomoc zahraničním dělníkům a zajatcům. Více jak sto duchovních bylo zatčeno a dvě desítky z nich teror nepřežily.

Mezi mučedníky jsou velké postavy, na něž by se nemělo zapomenout. Patří mezi ně například Engelmar Unzeitig, který našel smrt v Dachau. Stejný osud potkal také Augustina Schuberta, augustiniánského kněze ze smíšené česko-německé rodiny působícího v pražském kostele sv. Tomáše. Mnohé další kněze nacistické úřady nechaly policejně sledovat anebo je jinak šikanovaly. Obětí nacistické justice se staly i řeholnice. Z nich je třeba zvláště připomenout symbolickou postavu rakouské sestry Marie Restituty Kafkové, rodačky z Brna-Husovic, kterou popravili za šíření protinacistických tiskovin. Na jaře 1998 byla blahořečena Janem Pavlem II. při jeho návštěvě Vídně. Své protinacistické postoje zaplatili životem i mnozí laici. Eduard Schlusche, rodák z Bruntálska, se hned po nástupu Hitlera k moci aktivně postavil proti šíření hnědé ideologie. Ve své tiskárně vytiskl například papežskou encykliku Mit brennender Sorge, jež pranýřovala novopohanské ideje a politiku třetí říše, a zároveň organizoval její ilegální distribuci do Německa. Na začátku války byl zatčen a uvězněn. Zahynul při evakuaci koncentračního tábora Neuegamme, když na válečné lodě, na jejichž paluby byli vězni nahnáni, zaútočila spojenecká letadla.

Mnozí sudetoněmečtí antifašisté se však problémům nevyhnuli ani po válce. Někteří z nich byli odsunuti, ačkoli zůstali věrni republice. Svou roli přitom sehrály také snahy komunistů o získání mocenského monopolu, neboť členové místních úřadů - dosazení komunistickou stranou - zařazovali sudetské Němce do odsunu i podle kritérií „třídního nepřátelství“. Mezi konkrétními příklady je možné uvést hraběte Friedricha Stolberga z Kyjovic ve Slezsku, který i po vítězství Henleina ve volbách v roce 1935 jako předseda strany křesťanských socialistů podporoval pročeskoslovenský aktivismus. Po rozpuštění strany na jaře 1938 pak ani z formálních důvodů nevstoupil do Sudetoněmecké strany či NSDAP. Po válce však ztratil československé občanství a musel odejít do Hesenska. Ze své vily v Mikulově se musel vystěhovat také další katolický politik a ministr československé vlády (1936-38) Erwin Zajicek. Přestože na jeho demokratické postoje upozorňoval i předseda lidové strany Jan Šrámek, byl odsunut do Rakouska, kde žil nedaleko hranic v Poysdorfu, aby se příliš nevzdálil od své původní vlasti. Gesto morální satisfakce pro tyto lidi by tak bylo jistě dalším krokem k uzdravování a doplňování naší historické paměti. Sdílet článek na: 

Sekce: Perspektivy, Přílohy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 42 17. – 23. října 2017

Olomouc má nové pomocné biskupy

Mohutný potlesk zněl v sobotu olomouckým dómem. Věřící tak děkovali za vysvěcení nových pomocných biskupů Antonína Baslera a Josefa Nuzíka.

celý článek


Bohoslužby i z horských hřebenů

Sledovat mši svatou „na dálku“ umožňuje také televize Noe a Radio Proglas. Obě stanice nabízejí přímé přenosy několikrát do týdne.

celý článek


Křesťan a demokracie

Jak posílit demokracii v nejisté době? Co mohou křesťané, zvláště křesťanští politici, udělat pro posílení demokracie? Nad těmito otázkami se zamýšlí Iveta Radičová,…

celý článek


Latina je výrazem jednoty

Má jedno nezpochybnitelné prvenství. Je vůbec první ženou, která před čtyřiceti lety začala učit na české katolické teologické fakultě. Aktivity Markéty Koronthályové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay