Vydání: 2009/11 Tělo jako zboží, 11.3.2009

Magdaléna Kořínková, 2. ročník, TD - kulturní publicistika

Pust si televizi, pust si rádio, pust si to na internetu, pust si hudbu, pust si, pust si, pust, pust, pust… Stačí ubrat jeden kroužek a slovo úplně změní význam. Význam slova půst je už ale beztak ztracený. Kdo dnes ví, kdy je půst, jak dlouho toto období trvá a proč se vlastně koná? Většina lidí už si pod slovem půst představí absenci jídla, nebo v případě masopustu, kromě průvodu masek, absenci masa. Ale jak dlouho…? Proč vůbec…? To už ví málokdo. A ještě méně lidí půst skutečně dodržuje. Proč taky. Vždyť je to tak nepohodlné. Nikomu se nechce vzdávat se svého oblíbeného řízku s bramborovým salátem, své oblíbené bagety, čokoládové tyčinky, cigaret, posezení u kávy s přáteli, nikdo si nechce odepřít oblíbený televizní seriál, nikdo se nechce (ale často ani nemůže) odstřihnout od mobilu a počítače, internetu, icq. Ale od řízku, čokolády, kávy, cigaret i seriálu se můžeme po těch čtyřicet dnů zcela jistě obejít. Můžeme, ale nechceme. Přitom by to byla tak úžasná očista ducha, o tělu nemluvě! Kdo nepoznal, nepochopí, jak povznášející je několik týdnů nezapnout televizi, rádio, ani internet. Ne, opravdu bez toho člověk neumře. Pár dní bude fňukat, bude mu to scházet, ale pár dní uteče a povznesení je tu. Půst je vlastně jakési vyléčení ze závislosti. Když se přestanete zabývat tím, na čem jste závislí – ať už je to počítač, televize, jídlo nebo cigarety – zjistíte, že existuje plno věcí, o kterých jste dřív třeba ani nevěděli. V rámci půstu není snad nic lepšího, než vyměnit televizi za knihu, internet za koncert, čokoládu za med, cigaretu za výlet do hor a cokoli vás napadne za cokoli vás napadne. A když už ani to s námi nehne natolik, abychom začali vnímat svět jinak, důsledkem bude alespoň to, že se na tu či onu věc budeme více těšit. Nikdo samozřejmě nemůže nikoho do ničeho nutit. Je na každém z nás jestli se do půstu pustí nebo ne, případně s jakou intenzitou. Nemusíme celých čtyřicet dnů hladovět stejně tak jako nemusíme jíst celý rok. To je pak teprve očista! Úplně stačí vyměnit denně pár drobností. Nedat si čtyři kávy, ale jen dvě, místo čokolády si vzít jablko, podívat se jen na jeden díl seriálu a ne shlédnout najednou celou sérii… Každý za sebe by si mohl denně vymyslet desítky takových „půstíků“. Děláme to přece pro sebe. Ať tomu říkáme, jak chceme. Dieta, očista, ozdravná kúra… Půst jen málokdy. Přitom staří jen tak málo…říct: „nepustím, nepustím, nepustím.“

Půst jako kšeftování s Bohem

Lenka Trousilová, 2. ročník

Základním významem slova půst je nejíst, nebo: vzdát se jídla. Zahrnuje jak dobrovolnou, tak nedobrovolnou hladovku. Nedržel jí však pouze Ježíš, ale například také Ester, nebo Eliáš, jak je psáno v Bibli. Tam je také definovaná Boží představa o tomto rituálu: „Den, kdy se člověk pokořuje, kdy hlavu sklání jako rákos, žínici obléká a popelem se podestýlá....Zdalipak půst, který si přeji, není toto: Otevřít okovy svévole, rozvázat jha, dát ujařmeným volnost...“

Půst se dělí do několika podskupin. Půst částečný, kdy se může dotyčný vzdát jen určité své oblíbené pochoutky nebo i zálibě, kterou má rád. Klasický půst, který trvá podle Bible čtyřicet dní, kdy se Ježíš postil, avšak nestrádal žízní. Ta naplňuje půst úplný, kdy se vynechává nejen jídlo, ale i pití. Ten zpravidla netrvá víc jak tři dny. I když se lze dočíst, že někteří věřící, pokud je k tomu vybral Bůh, přežijí mnohem déle. Tím je tato forma půstu o to nebezpečnější, neboť jsou známy případy, kdy si dotyční mysleli, že byli právě těmi vyvolenými. Jenže Boží přízeň se velmi lehce zamění s obyčejným nutkáním dokázat něco nečekaného. Dokonce i při obyčejné formě postění se musí kromě Boha poslouchat i hlas vlastního těla a jeho biologických zákonů, aby se z půstu nestal doživotní handicap.

Pak jsou tu samozřejmě půsty, které se využívají jen za účelem pročištění těla, nebo z nechuti k mytí nádobí. Ty se samozřejmě liší od samotné podstaty náboženských rituálů.

Prvotní záměr je v komunikaci s Bohem, nebo potlačováním životních tužeb, ignoraci ďábla. Světská pokušení jsou zatlačena do pozadí, aby bylo slyšet Boží hlas. Otázka však je, zda přes hučení dopravních prostředků, klimatizací, lednic a zářivek ještě někdo něco slyší, jestli si halucinace z hladu nevykládá trochu jiným způsobem a jestli přeci jen nechce držet půst jen proto, aby spíš Bůh poslouchal jeho a dělal přesně to, co věřící chce.

Když já udělám tohle, tak ty mi za to něco dáš – je nejspíš analogie dnešního „kšeftování“ s Bohem a s jeho vůlí. Postění je z pohledu věřících degradováno na pouhé dny v kalendáři, nebo prosté vykoupení vlastního úspěchu či štěstí. Ve chvíli, kdy se někdo rozhodne držet půst je tu otázka: Proč? Odpovědi na ní jsou různé, alespoň v křesťanském světě. Podle jedné odpovědi jde o to, že to řekl Ježíš. Ve zkrácené formě: Ježíš se postil a jeho následovníci udělají totéž v ten určitý den i po jeho smrti. Jak řekne, tak se také stane. Další z důvodů je, že přes žvýkání jídla nemůžeme slyšet Boží hlas, který by nám rád sdělil spousty důležitých věcí. Třeba to, že k životu nepotřebujete jídlo, ale vědět, že je někdo ve vašich útrapách s vámi, což vás jistě povede dostatečně dlouho na vaší cestě s tlukoucím srdcem.

A pak je tu již zmíněný půst určený jako platba, i když se v Bibli píše: „Chci milosrdenství, ne oběť.“ Takový půst se pak samozřejmě může vykonávat i mimo určené období. Dokonce i některé celkem seriózní servery, které se tímto tématem zabývají (což mě zaujalo) dávají návod k tomu, jak se postít, aby byla odezva co nejúčinnější a přišla v očekávanou chvíli nebo nejlépe: co nejdřív. Zvláště ve chvíli, kdy je něco ohroženo.

Zdá se, že Bohu někdo založil marketingové oddělení s vlastními reklamními agenty, kteří vám nabízí po postění ihned ještě dvě odpuštění zdarma. Nebo ještě lépe: „Dostanete zázrak ihned, když se do tří dnů po doručení pokorně postíte!“ Skvělý slogan pro něco, co podléhá lidské víře. Propagace začala.

Půst ve víru doby

Aneta Jelenová, 1. ročník

Pojem půst vyvolává v lidech protichůdné reakce. Jaké? Možná skepsi, možná porozumění, v některých zajisté zahanbení nad vlastní nevědomostí. Půst totiž není jen dieta, období bez našich oblíbených jídel a alkoholických nápojů. Vztyčné body půstu, obětování a oddanost záměru, se už pozvolna smazávají z myslí běžných lidí. Zároveň to není ani pouhopouhý pojem.

Půst se objevuje a funguje ve všech historických náboženstvích. V křesťanství sledujeme především Ježíše Krista jako asociaci pro čtyřicet dní bez potravy, počínající Popeleční středou. Ježíš se ve šlépějích svých předchůdců, Mojžíše a Eliáše, vydává do pouště nejen čelit po čtyřicet dní ďáblovu pokoušení, ale též připravit se na roli Mesiáše.

Ona křesťanská tradice se modernímu způsobu života neomylně vzdaluje každým rokem. Z pojmu půst se stává slovo o čtyřech písmenech, které nás navádí někam do končin představ o dietách, odříkání jídla. Mnoho lidí tápe „Co tedy znamená půst a odkud se vzal?“

Současnost se ujímá půstu spíše z materiálního hlediska. Kdy a v jakém jídle, v jakých statcích se omezíme. Duchovno, s nímž je půst neomylně spjatý, se vytrácí kamsi společně s celým smyslem této čtyřicetidenní tradice.

Za všech dob si lidé během půstu odříkali především to, čeho bylo málo, co pro ně bylo vzácné a vážené. Zdaleka nejde jen o potravu – ale i o dobrovolnou abstinenci sexuální a vlastně jakoukoliv věc nebo činnost, kterou je člověk ochoten položit jako oběť výměnou za duchovní a tělesnou očistu.

Spojitost s Bohem a náboženstvím přitom nemusí být nutná. Půst lze chápat jako soubor osobně určených pravidel, přání a postojů, po němž lze vystoupat k vytyčeným hodnotám.

Takové gesto nefunguje z donucení. Postní obětina má pak jen těžko nějaký smysl; člověk ochotný ji podstoupit tak nebude činit z nátlaku, ale pravděpodobně ani v době radosti a blahobytu.

Život jako poušť

Jana Vlasáková, 3. ročník

Ježíš byl pokoušen po celý svůj život, proč se tedy zdůrazňuje hlavně těch čtyřicet dní na poušti? „A hned ho Duch vyvedl na poušť. Byl na poušti čtyřicet dní a satan ho pokoušel; byl mezi dravou zvěří a andělé ho obsluhovali.“ (Mk 1,12-13) V Bibli se skrývá mnoho podobenství. Těch čtyřicet dní na poušti totiž konečně symbolizuje náš skutečný život, kterému bychom měli rozumět. Každý, i ten, co žije v největším blahobytu, trpí, je pokoušen, přemýšlí nad zlými a nesmyslnými věcmi. Nikdo by neměl závidět nikomu. Všichni zažíváme stejná trápení, jen za jiných podmínek. Vyberme si mezi tím být dobrým nebo být zlým.

Postní doba slouží k tomu, abychom se na celý svůj život podívali jako na jednotlivinu, jako na něco, v čem nejsme obsaženi, co je nám cizí. Čtyřicet dní dává našemu životu rozměr, tudíž zjednodušuje jeho složitost. Představme si, že náš život je hroudou beztvaré hlíny a přeměňme ji v něco pro nás dokonalého. Nedejme se ovlivnit jinými, uvažujme nad svým životem sami a nebojme se vlastních chyb. Chyba neznamená, že zlé nás přemohlo. Bůh po nás absolutní dokonalost nevyžaduje.

Prvořadým cílem by mělo být přestat se soustředit na vnější svět. Nemyslet na zdánlivou krásu a zdánlivý úspěch. Ti, co jedí, pijí a užívají si, jak jen mohou, jsou k sobě upřímnější než ti, kteří si upírají každičkou slast, ale uvnitř se vůbec nemění. Nestačí poslouchat homilie a vyzpovídat se. Nepředstírejme! Pokud se svým skutečným obrazem nejsme spokojeni, zlepšeme ho, ale doopravdy! Nezaleží, že si toho ostatní nevšimnou, jde o naše pocity.

Poušť a půst. Obě slova vyvolávají dojem prázdna. Když oprostíme svůj život od zbytečností, možná v tom prázdnu uvidíme to, co je důležité.