Vydání: 2016/16 Nastupující plzeňský biskup se byl představit u sousedů, 12.4.2016, Autor: Radek Gális

Příloha: Diecézní zpravodajství - Českobudějovická diecéze

Se sněžnicemi, stanem a dalším expedičním vybavením překonali během pěti dnů čtyřicetikilometrovou cestu severskou lesotundrou.
S myšlenkou pravidelně pořádat zimní zážitkový kurz „Až se zima zeptá…“ přišli na fakultě před několika lety. „Kurz učí účastníky zásadám pohybu a pobytu v zimní přírodě a má i výchovné ambice, protože při hraničních situacích získají lidé mnoho užitečného i pro svůj běžný život. Při výchově zážitkem se učíme reflektovat naše prožívání. I zdánlivě nehostinné severské pláně se tak pro nás mění v úrodnou akademickou půdu,“ vysvětluje organizátor akce Richard Macků z katedry pedagogiky Teologické fakulty JU.
Účastníci kurzu se vydávají na náročné expedice, jako byla ta březnová. Putování drsnou krajinou přináší členům expedice spoustu otázek. „Největší dialog přitom vede člověk sám se sebou. Jdeme sice všichni dohromady, přesto každý sám za sebe. Sám bojuje s únavou, těžkým batohem nebo otlačeným palcem u nohy. Stačí tři dny a člověk si v hlavě srovná řadu myšlenek a vypustí nepotřebný balast. Přál bych takovou očistu každému akademikovi,“ usmívá se Richard Macků.
Věk podle něj není žádný problém. Účastníci kurzu jsou muži i ženy, kteří se od sebe navzájem učí a vycházejí si vstříc. Se sněžnicemi, lopatou, vařičem a dvacetikilogramovými batohy vyrazili v půlce března překonávat nástrahy náhorní plošiny Hardangervidda, kde žijí divocí sobi.
Meditace mezi soby
„Pro nás Středoevropany jde o nepředstavitelně velká neobydlená území, kdy jdete celý den a nepotkáte nikoho,“ říká jedna z účastnic Martina Blažková, dvaadvacetiletá studentka pedagogiky volného času z Pelhřimova. „V noci slyšíte, jak kolem stanu pobíhají stálí obyvatelé hor vydávající podivné zvuky. Klima je zde kvůli neustálému větru drsné, ale my měli štěstí, protože většinu dní bylo slunečno a opravdový vítr foukal jen jediný večer,“ dodává Martina Blažková. „Doma nás lidé považují za blázny, když vyrážíme kempovat do sněhu, ale v Norsku se nikdo nad spaním venku nepozastavuje. Norové žijí v souladu s přírodou,“ vysvětluje Richard Macků.
Účastníci kurzu se většinou bojí, že jim bude zima, ale tělo si prý rychle zvykne. „Chvíle, kdy bývá lidem největší zima, je při vaření a stavění stanů, ale při této činnosti je také největší legrace. Všichni jsou rádi, že už mají pochod za sebou, a těší se na teplé jídlo. Kolem deváté večer všichni zaléhají do spacáků, takže se ta trocha nepohody dá vydržet,“ dodává Macků.
„Ač se to nezdá, zimní expedice má také obrovský duchovní rozměr,“ pokračuje organizátor. „Celý den putujete a máte prostor radovat se ze stvoření a krásy kolem sebe, rozjímat o životě nebo se modlit – každý podle toho, co je mu blízké. Jdete přitom ve skupině podobně zaměřených lidí. Večer a v závěru kurzu máte pak jedinečnou možnost své niterné prožitky sdílet s ostatními,“ uzavírá Richard Macků.