Střídání ve vedení Diecézní charity

Vydání: 2016/38 Papež dostal sochu sv. Anežky, 13.9.2016, Autor: Radek Gális

Příloha: Diecézní zpravodajství - Českobudějovická diecéze

Vedení Diecézní charity České Budějovice se mění. Po 23 letech opustila koncem srpna post ředitelky MICHAELA ČERMÁKOVÁ (57), která odchází ze zdravotních důvodů.


Odstupující ředitelka Diecézní charity Michaela Čermáková a její nástupce Jiří Kohout. Snímek Radek Gális

Podařilo se vám za tu dobu uskutečnit všechno, co jste chtěla?

Ano, jako ředitelka jsem mohla zrealizovat pomoc potřebným, která byla obrovská a týkala se všech skupin klientů. Práci v charitě jsem nevykonávala sama, spolu se mnou se na ní podílela spousta lidí. Začínali jsme v pěti, pak nás byly desítky. Teď je charitních zaměstnanců k pětistovce. Jsem ráda, že se nám podařilo uskutečnit projekty, které vycházely z praktické potřeby lidí.

Udělala byste něco trochu jinak?

Možná mám velký dluh vůči našim střediskům pečovatelské a ošetřovatelské služby, kdy jsem nebojovala se soukromými organizacemi ani s VZP a nechala všemu volný průběh. Snažila jsem se i v ošetřovatelské službě spojovat různé ruce. Chtěla jsem, aby tuhle službu zajišťoval někdo v místě, aby nemusela vždycky všechno za každou cenu dělat naše charita.

Bylo potřeba pomáhat i cizincům a uprchlíkům...

Samozřejmě, že do skupiny lidí, kteří se na nás obrátili o pomoc, patřili i cizinci. S těmi jsme se setkávali intenzivně hned od počátku 90. let, kdy byla válka v Jugoslávii. Postupně k nám chodili Chorvati, pak muslimové a další obyvatelé z bývalých států Jugoslávie. Práce s nimi byla zajímavá, poučná a někdy i děsivá. Podařilo se nám ale hodně, i když jsme měli velmi málo peněz.

Teď je zase situace s uprchlíky jiná, úplně jí nerozumím a s pomocí bez regulí nesouhlasím. Chci dělat práci, se kterou se plně identifikuji, a u současných uprchlíků je víc otazníků a neznámých. Na druhé straně se nám daří realizovat humanitární pomoc v zahraničí, například v Zimbabwe, Bělorusku, Rumunsku či Bulharsku. Je to radostná práce, která mě baví a těší.

Jak hodláte využít své zkušenosti?

Nadále zůstávám ředitelkou Farní charity Jindřichův Hradec, kde je spousta práce. Po svém uzdravení se nebráním ani tomu založit nějakou neziskovou organizaci, které bude potřeba. Mám ještě stále mnoho tvůrčích sil.

Ředitelku Michaelu Čermákovu vystřídal JIŘÍ KOHOUT (39), absolvent filozoficko-teologické školy v Rakousku, který má manažerské zkušenosti z nestátního zdravotnického zařízení i rakouských a německých firem.

Co vás přimělo opustit ziskový sektor a jít do neziskového?

Uvědomil jsem si, že bych rád dělal něco smysluplného. Práce, které jsem se věnoval naplno a dařilo se mi v ní, mi sice přinášela radost, ale chyběl mi pocit většího vnitřního naplnění. Manželka o mé touze věděla, a když jsem jednou v dubnu přišel z práce domů, tak mi hned mezi dveřmi říká, že na stránkách biskupství našla nabídku práce, která by byla pro mě. Když jsem se poté z úst biskupa i generálního vikáře dozvěděl, že jsem ve výběrovém řízení uspěl, příjemně mě to zahřálo. Zároveň jsem stál před rozhodnutím opustit dobře placené místo a jít do něčeho neznámého s mnohem větší odpovědností.

S jakými předsevzetími do charity přicházíte?

Rád bych udržel dílo ředitelky Michaely Čermákové tak, jak je, navázal na ně a pokusil se ještě zlepšit vztahy se spolupracujícími úřady, organizacemi a partnery – ať už soukromými dárci nebo firmami. Chtěl bych udržet a zajistit finance na provoz a pokud možno je ještě rozšířit. Mám kontakty z minulých zaměstnání na různé společnosti, které bych do financování charity rád zapojil, ale nevím, jak se to podaří. Klíčová je pro mě i spolupráce s českobudějovickým biskupstvím jako zřizovatelem a jednotlivými farnostmi a duchovními správci.

Studoval jste v Rakousku, takže ani komunikace se sousedními charitami nebude problémem. Co vás čeká nejdříve?

Určitě bych rád udržel dlouholeté kontakty s charitami v Linci a Pasově a využil i jejich možností, rad a zkušeností. Přicházím z úplně jiného prostředí, takže zkušenosti z působení v sociální oblasti nemám. Proto se chci v nejbližší době v problematice zorientovat. Máme v diecézi 38 městských, farních a oblastních charit, které zasahují do čtyř krajů. Mým prvním úkolem bude tedy seznámit se s pracovníky, jednotlivými charitami i službami.

Pracoval jste v logistice a věnoval se koordinační manažerské práci. Co budete vyžadovat hlavně od svých podřízených?

Byl bych nerad, pokud by mě někdo obcházel a nejednal na rovinu. Od svých nových kolegů bych chtěl upřímnost, abychom spolu navázali dobrý vztah a byli schopni v týmu dobře pracovat.
 

Sdílet článek na: 

Sekce: Diecéze, Články



Aktuální číslo 8 21. – 27. února 2017

Služba, která končí minikoncertem

Za nenápadnými dveřmi v zadní části kostela sv. Mořice v Olomouci se zvedá dřevěné schodiště. Toho, kdo se nezalekne občasného zhoupnutí na nějakém uvolněném stupni,…

celý článek


Plesy a veselí vystřídá půst

Plesové a masopustní veselí ve farnostech vrcholí o tomto víkendu. Osmá neděle v mezidobí je před postem tou poslední v zelené liturgické barvě. Na Popeleční středu…

celý článek


První měsíc Trumpovy vlády

V těchto dnech uplynul první měsíc od chvíle, kdy do Bílého domu usedl nový americký prezident Donald Trump. Jak se v novém úřadě uvedl?

celý článek


Hlavní je neztrácet motivaci

Česká populace stárne. Je také čím dál víc osamělá. Podle Českého statistického úřadu u nás žije asi půl milionu seniorů v jednočlenné domácnosti.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay