Stovky dnes rozhodují o miliardách zítra

Vydání: 2013/39 Toufar trpí v opeře, 24.9.2013

Sérii rozhovorů s lídry politických stran začínáme dialogem s předsedou KDU-ČSL PAVLEM BĚLOBRÁDKEM.

Předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek s redaktorem KT Alešem Palánem. Snímek Aleš Masner

Když jsem si s vámi domlouval schůzku, zaujalo mě, že sám zvedáte telefony. To nemáte jako předseda strany asistentku?

Sekretářku mám, ale telefony si beru sám. Moje číslo je veřejně přístupné, mám ho na Facebooku, na internetových stránkách…

Berete i neznámá čísla?

Ano. Zatím jsem dostal jedinou hanlivou esemesku, která byla poslána anonymně z internetu. Stálo v ní: „Ty hajzle, co bráníš Kalouska?“ Tomu jsem se mohl jen zasmát… Spíš je trochu problém, že se na mě obracejí lidé z členské základny s věcmi, které je lépe řešit subsidiárním postupem, obrátit se na okresní či krajské orgány. E-maily, Facebook, Twitter si vyřizuji také sám. Ptal se mě Alexandr Mitrofanov, jestli až budu poslanec nebo ministr, si to budu vyřizovat také sám, že prý jsem jediný předseda, který komunikuje přímo. Odpověděl jsem, že nevím, neodhadnu, jestli to bude z kapacitních důvodů možné. Na druhé straně se nechci vzdát možnosti komunikovat s lidmi přímo.

Opravdu řekl, „až“ budete poslancem…

Já to tak říkám. Nešel jsem do politiky, abych prohrál. Mým úkolem je vrátit KDU-ČSL do Poslanecké sněmovny.

Cítíte ze své partaje tlak, že se tam vrátit musíte, a pokud by se to nepodařilo, mohlo by se začít diskutovat o vaší funkci?

Myslím, že by to bylo přirozené. Pokud by se dostavil neúspěch, nesu za to plnou odpovědnost. Věřím ale, že se to nestane. Může nastat situace, kdy se dostaneme do sněmovny a já budu poslancem – všechno bude v pořádku. Ale můžeme se tam jako strana dostat, ovšem já jako osoba ne – neutíkám totiž z Královéhradeckého kraje, netaktizuji, nešel jsem kandidovat do Prahy ani na Vysočinu, kde by zvolení bylo jistější. Kandiduji doma a jsem optimista: v krajských volbách jsme získali s našimi koaličními partnery dvanáct procent hlasů a já měl druhý největší počet preferencí.

Co by se tedy stalo, kdybyste ve svém kraji zvolen nebyl?

Pak dám ke zvážení, zda bych měl jako předseda pokračovat. Je velmi důležité, aby předseda strany byl v Poslanecké sněmovně, tam se dělá hlavní politika. Na předsednické židli nelpím.

Do toho křesla jste šel v době, kdy nebylo v podstatě co ztratit.

Vždycky je co ztratit. Šel jsem do toho v době, kdy si s tím spousta lidí nevěděla rady. Já také úplně ne, ale měl jsem odvahu. Můj politický příběh dokládá, že Pán Bůh má smysl pro humor. Vstoupil jsem do strany, aniž v ní někdo z naší rodiny byl. Nebyl jsem vychován přísně katolicky, matka je evangelička, otec nepraktikující. Až jako dospělý člověk jsem Pána Boha začal hlouběji „řešit“. Rezonovala ve mně věta: „S existencí Boží se nelze pouze intelektuálně smířit, ale je nutno Pána Boha přijmout do svého života.“ Žil jsem s jednou dívkou partnerským životem a teprve v sedmadvaceti letech jsem začal chodit ke svátostem. Nejsem v tomto směru moc typický lidovec. Že jsem se stal předsedou, souviselo i s tím, že jsem vážně onemocněl a kvůli své zdravotní kondici byl šikanován v zaměstnání. Nezbylo mi nic jiného, než hledat něco jiného. A našel jsem KDU-ČSL, kde jsem si jako krajský manažer za rok a půl vybudoval celkem slušné postavení. Když se pak hledal nový předseda, některé lidi jsem napadl já. Dal jsem se do politiky na základě různých osudových zlomů; nejsem fatalista, ale nebyla to náhoda. Mým úkolem teď je, abychom se vrátili do Poslanecké sněmovny, tím bude můj úkol splněn.

Dáváte si jedinou šanci?

Myslím, že předseda, kterému by se návrat nepodařil, by nedokázal, co měl. Nepochybuji, že KDU-ČSL bude i v takovém případě existovat dál, zůstane v Senátu a bude významnou silou v regionech. Pokračovali bychom dál, ale vrátit se po jednom roce, kdy nejste v „první lize“, je něco jiného, než když tam nejste dva roky.

Což znáte z fotbalu.

Ano, fotbal jsem hrál i trénoval, než mi nabídli úplatek.

Vám nabídli úplatek?

Bylo to v době, kdy jsem trénoval druhou nejnižší soutěž dorostenců.

I tam se uplácí?

Dostal jsem nabídku, abychom prohráli zápas.

Kolik to stojí?

Byl tam nějaký zprostředkovatel, mluvil o třech až pěti tisících korun. Nemohl jsem ale přece těm klukům říct, aby prohráli. Jestliže se uplácí v druhé nejnižší fotbalové soutěži mládeže, proč by se neuplácelo ve vyšších soutěžích, kde jde o velké peníze? To rozhodně nebylo nic pro mě.

KDU-ČSL nebyla v nedávné době v dobré ekonomické kondici, propouštěli jste okresní manažery. Je tady i určitý ekonomický tlak, abyste ve volbách uspěli?

Na Palác Charitas máme starý hypoteční úvěr, který bude splacen příští rok. To není problém, budova se dobře pronajímá, máme přes jedenáct milionů obratu a čtyři a půl milionu zisku. Na volby si půjčíme takovou částku, kterou bychom i při minimalistickém volebním výsledku splatili.

Naopak to máme dost podhodnoceno, abychom se nedostali pod tlak. Volby nám finančně pomůžou. V minulém roce jsme splatili předvolební dluh z roku 2010. Čím lépe ve volbách uspějeme, tím lepší bude naše finanční kondice. Ano, museli jsme šetřit, aparát jsme museli velmi zredukovat. Na druhé straně to možná posunulo celou stranu dál. Klesli jsme na dno, které některé jiné strany teprve čeká.

Ještě vám někteří straníci jízlivě říkají, že jste kindermanagement?

Říkalo se to i před námi, protože mladých lidí je u nás v aparátu dost. Mládí není všechno, je dobré, že v celostátním výboru zůstali i ti zkušení. Zkušenost se nedá zaplatit, tou se musí projít.

Šušká se, že takovou šedou eminencí je u vás Jan Kasal.

Šedou eminencí je někdo, kdo není vidět. Jan Kasal je místopředsedou programové rady, je členem celostátního výboru, byl řádně zvolen. O mnoha věcech se s ním radím, stejně jako se občas radím s Cyrilem Svobodou, Jiřím Čunkem a dalšími. Když se podíváte na mě a Mariana Jurečku, vidíte, že do vedení strany přišla nová generace. To, že nám ti zkušenější drží žebřík, je velmi dobře.

Přebolel už odchod některých členů do TOP O9?

Tehdy mě to velmi mrzelo, ale na druhé straně si myslím, že pro KDU-ČSL to bylo dobře.

Protože jste se zbavili Kalouska?

To není o Miroslavu Kalouskovi. Ten odchod nás bezpochyby poškodil, ale strana se mohla obrodit. Cítím, že jsme od doby Josefa Luxe přešlapovali na místě. Čtyřkoalice, což byl zajímavý projekt, skončila a jedno naše křídlo přetlačovalo druhé. To teď už není. Miroslav Kalousek říká, že jsme levicová strana. To není pravda; musím odmítnout, že by od nás odešlo pravicové křídlo a zůstalo levicové. To nebyl střet politický nebo ideový, ale spíš personální.

Není trochu přepych, aby v sekularizovaném Česku vedle sebe existovaly dvě křesťansko-demokratické strany – byť jedna to nenosí na vývěsním štítě?

Je otázkou, zda je TOP O9 stranou konzervativní, nebo liberální. Být stranou konzervativně-liberální je přece trochu neologismus. Naše politické pozice a především praktické řešení konkrétních bodů jsou rozdílné. Ano, myslím, že by bylo dobré, kdyby tady vznikla velká, skutečně křesťansko-demokratická strana, a byl bych rád, aby KDU-ČSL byla jejím krystalizačním jádrem. Byl jsem nedávno v sídle CDU za Angelou Merkelovou. Největším úkolem předsedy CDU není být kancléřem, ale udržet nějakých sedm stranických frakcí pohromadě. I u nás je prostor pro velkou křesťansko-demokratickou stranu, která je schopná vítězit, ale myslím, že to nebude možné hned, právě z personálních důvodů.

Ta znesvářená generace musí vymřít?

Musí odejít, jinak tam pachuť nedobrých mezilidských vztahů zůstává. Věřím, že se to dá časem změnit.

Požádal jste Angelu Merkelovou, aby vás přijela podpořit v kampani?

Ne, protože by to neudělala – je kancléřka a jít do vnitrostranického politického boje jiného členského státu EU by nepovažovala za vhodné.

Jako strana jste byli zastoupeni v řadě vlád, kterým se nepodařilo prosadit církevní restituce. Až vládě s TOP 09 se to povedlo. Není to důvod k žárlivosti?

Není, spíš to souvisí se změnami, ke kterým došlo v ODS; kdybychom u toho byli nyní my, podařilo by se to také. Na kom restituce dřív většinou končily, byla ODS nebo ČSSD. Můžeme samozřejmě diskutovat o tom, jestli bylo všechno vyjednáno optimálně, ale že došlo k dohodě, považuji za velmi důležité.

Mohou být po volbách restituce ohroženy?

Domnívám se, že ne. Jistě: pokud se začne znárodňovat, možné je leccos, ale jsem v tomto směru optimista.

Předpokládám, že byste nebyli v takové vládě, která by měla v programu byť jen diskusi o církevních restitucích.

Diskutovat se může vždycky, ale nebudeme to dávat do programového prohlášení vlády. Jistě že teoreticky může proběhnout diskuse nad tím, jak vyplácet finanční náhrady, jestli by církev neměla nakoupit nějaký balík státních dluhopisů… Pokud je ovšem dohoda uzavřena, musí se změnou souhlasit obě strany, musel by tu být především zájem o změnu ze strany církví a náboženských společností. Já to chápu jako uzavřenou věc a mrzí mě, že se z toho dělá politikum. Vyrovnání státu s církvemi není otázka ani náboženská, ani politická, nýbrž právní. A právní hledisko znamená, že pokud i většinová společnost s rozhodnutím nesouhlasí, musí respektovat právo.

Předpokládám, že jste členem farnosti v Náchodě.

Jsem tam v pastorační radě. Teď mi končí mandát, bude se to hezky překrývat s volbami do sněmovny.

Máte představu, jak se návrat majetku dotkne vaší farnosti?

Restituce se nás v podstatě netýkají, máme asi tři metry chodníku. Jsme velká, fungující farnost a jsme schopni si spoustu peněz vybrat sami. Je potřeba rozlišovat, jestli jsme třetí největší město v kraji, nebo malá obec někde v Sudetech.

Co bude vydávání majetku znamenat pro církev?

Je nutné, aby farnosti byly daleko aktivnější. Bude hodně záležet na jednotlivých správcích farností, jak k tomu přistoupí, a na komunikaci mezi klérem a farníky. Nesmíme si moc stěžovat, církev žila v minulosti v úplně jiných konstelacích a podmínkách, měli bychom být rádi za dobu, ve které žijeme, i když to někdy není snadné. Měli bychom se pokusit vzít osud do svých rukou, protože jak říká Pythagoras: „Pán Bůh nám dal dvě ruce, abychom ho neobtěžovali s každou maličkostí.“ Bude záležet na „chemii“ v každé jednotlivé farnosti, na systému komunikace, který je tam nastaven. Měli jsme nyní ve farnosti farní den, říkal jsem tam, jak jsem rád, že něco takového máme. My totiž nemůžeme jen „mšít“, jak se říká, sejít se v neděli v kostele – a hotovo. Je třeba se zažívat jako společenství nejen v náboženských věcech, ale umět se setkávat i jinde. O živé farnosti strach nemám, horší to bude v pasivních farnostech, kde chybí tahoun. Je možné, že v některých oblastech dojde k dramatické změně uvnitř fungování jednotlivých společenství, ale to nebude změna k horšímu.

V programu KDU-ČSL nacházíme tradiční důraz na prorodinnou politiku, například návrat ke společnému zdanění manželů. Přinášíte něco skutečně nového?

Nepřekvapíme tím, že chceme ulevit rodinám. Rozhodně ale nechceme dávat nějaké dávky, je třeba podpořit pracující rodiny, kdo pracuje, ať má slevu na daních. Klademe důraz na zaměstnanost – ta je důležitá i kvůli maminkám malých dětí. Dnes už je to trošku jinak než před padesáti lety: máme jednorázové pleny, máme auta… Tím jistě nechci říct, že péče o dítě je jednoduchá záležitost, vidím to na své ženě, která maká možná víc než já, ale přece jen si dnes řada maminek může dovolit chtít jít třeba na částečný úvazek do práce. Je to otázka finanční – rodina ty peníze potřebuje – nebo se žena zkrátka chce seberealizovat. Chybí jí, aby si mohla od domácích povinností odejít na pár hodin do práce, aby neztratila kontinuitu v oboru. KDU-ČSL chce umožnit skloubení práce a mateřství. Práce a děti spolu velmi úzce souvisí, obojí je v lidské přirozenosti a my to chceme podporovat. Nenabízíme jen podporu rodiny, ale chceme zamezit diskriminaci rodičů. Nemyslíme jen na manželské páry, ale také na rozvedené, na svobodné matky… Nikdo si nepřeje se rozvést, ale jsme realisty a víme, že k tomu dochází. Nebudeme takové lidi soudit, ale chceme jim a jejich dětem vytvořit podmínky, aby byla skloubitelná výchova a určitý životní standard. Je nepřijatelné, aby se dítě stalo pro rodiče sociálním problémem.

Už několik roků je aktuální problém s nedostatkem míst ve školkách. Zdá se, že než se vyřeší, přesunou se silné ročníky do základních škol.

Myslím, že to má rychlejší řešení. Jsem povoláním hygienik, ale některé hygienické předpisy v době, kdy máme lesní školky, jsou zbytečně limitující. Proč tak striktně dbát na to, kolik máme ve školce oken a kolik záchodků? Rozhodně nechci zesměšňovat primární prevenci, dětský kolektiv je náchylnější k infekcím, ale i tady je prostor k posunu. Ve Vídni vyřešili nedostatek míst ve školkách právě tím, že poněkud umírnili tyto standardy. Jistě ne tak, aby to pro děti bylo nebezpečné. Když jsme se narodili, mávali nám otcové do oken před porodnicí – dnes jsou otcové u porodu; i tady je podstatný vývoj, proč by neměl být jinde? Když jsme v Náchodě uvažovali o založení křesťanské školky, odradilo nás 300 tisíc korun jen za projekt hned na začátku. Stát by neměl lidi odrazovat. Je důležité, aby problém řešily obce a měly podporu státu. Problém by se dal řešit třeba i mobilními školkami, někdy by stačily kontejnerové přístavby, které by se, až bude naplněnost školky nižší, demontovaly. Je také třeba, aby byly hlídací tety legální – stejně spoustě lidí nezbylo, než to udělat. Měla by tu být i možnost dát si do nákladů hlídací babičku či au-pair. Pokud stát dotuje školku, měl by myslet i na rodiče, kteří stojí o jinou péči o své dítě.

Dnes stokoruny a tisícikoruny vydané navíc v rodinách rozhodují o tom, jestli přijdou na svět další děti, jestli tu budou lidi, kteří hospodářství v budoucnosti přinesou miliardy. Tyto stokorunové položky jsou někdy v rámci rodiny zásadní, ale pro státní rozpočet marginální. Stačilo by rodinám trochu ulevit. Nebude se asi rodit osm deset dětí, ale je principiálně důležité, aby rodiče, kteří mají jedno dítě, měli – a mohli mít – dvě. A ti, kteří mají dvě děti, aby měli tři. My k tomu chceme vytvořit podmínky.

Sdílet článek na: 

Sekce: Rozhovory, Články

Diskuse

Znají lidovci humila 30.9.2013 22:42
Rozumný názor na církevní restituce pakunc 30.9.2013 13:51
Dynamika nám třeba Michal 26.9.2013 23:26

Zobrazit vše Zobrazit vybrané

Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 49 29. listopadu – 5. prosince 2016

Církev se staví na vlastní nohy

Jak si stojí ekonomika římskokatolické církve po majetkovém narovnání? Shrnutí přinesli její představitelé na historicky první tiskové konferenci o hospodaření církve minulý týden.

celý článek


Stane se přímluvcem v nebi?

Je to sedmdesát let, co se ujal stolce svatého Vojtěcha. Po koncentračním táboře v Dachau ho nicméně čekaly další krušné chvíle, které mu připravili komunisté.

celý článek


Vše se vyřeší v Otcově náruči

Na závěr Svatého roku milosrdenství, na slavnost Krista Krále 20. listopadu, podepsal papež František apoštolský list Misericordia et misera (Milosrdenství a ubožačka).…

celý článek


Odcházím, protože jsem unavený

Nový církevní rok začíná jako emeritní biskup. O uvolnění z funkce požádal předčasně, zájem o farnosti v pražské arcidiecézi přesto neztrácí. Biskup KAREL HERBST SDB.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2016

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay