Štědrost sv. Mikuláše stále inspiruje

Vydání: 2007/49 Než se Ježíš narodil, 4.12.2007, Autor: Jiří Macháně

Často již mnoho dnů před svátkem biskupa sv. Mikuláše hlásí půjčovny kostýmů po celé republice, že alb, ornátů, biskupských berel a miter se jim nedostává. Stejně tak čertovských kostýmů a bělostných andělských říz i křídel. Mikulášův svátek v ten den sice nezaplní kostely, ale světcovu legendární štědrost si během nadílky v různých krajových obdobách připomenou lidé alespoň nepřímo.

„Zájem o Mikuláše je každoročně obrovský a neuspokojitelný. Objednávky bereme už od října a pátého i šestého prosince máme otevřeno pouze pro vyzvednutí kostýmů Mikuláše, čertů a andělů. Ostatní zákazníci by se tu kvůli čekání asi nervově zhroutili,“ prozrazuje Michaela Štěpánová z jedné z pražských půjčoven kostýmů.
V posledních letech se v ulicích měst často objevuje namísto biskupa Mikuláše s tradičním průvodem červený Santa Claus v téže společnosti. A nejen to. Pozornější zákazníci obchodních řetězců s pobavením upozorňují, že pod staniolovým obalem biskupa se často skrývá čokoládová figurka Santy v čepici s bambulkou. „Ne, pátého prosince Santu Clause do ulic neposíláme. Nepleteme si to. Chlapík v červeném prý na západ od nás leze o Vánocích krbem a nosí pytle dárků. Tenhle kostým u nás ve svátek sv. Mikuláše nikdo nedostane. Půjčujeme jenom Mikuláše, čerty a anděly,“ ujišťuje Michaela Štěpánová.
Pro spoustu lidí je konfrontace s kostýmem sv. Mikuláše jediným setkáním s „biskupem“. „Stalo se mi jednou v Berouně, že jsme šli z fary do kostela průvodem. Stál tam na střeše pokrývač, který křiknul na parťáka: Hele, Mikuláš. Tak jsem mu odpověděl, že bych potřeboval ještě čerta a jednoho támhle u komína vidím,“ vzpomíná se smíchem ostravsko-opavský biskup František Lobkowicz. Dříve prý dělal Mikuláše mladšímu bratrovi Zdeňkovi (dnes také knězi – pozn. red.). „Když jsem pak v osmdesátých letech farářoval v Těšíně, chodil jsem do rodin. Pozvala mě také jedna babička, abych přišel za vnoučkem. Když jsem po něm chtěl, zda zná nějakou modlitbu, nabídnul mi básničku o Leninovi. Trval jsem na modlitbě, ale nepochodil jsem,“ vzpomíná biskup. Nejčastěji ho však za Mikuláše označují malinké děti v náručí maminky na cestě k oltáři. „Vždycky se zastavím, usměju se, udělám křížek a jdu dál,“ uzavírá biskup Lobkowicz.


Sdílet článek na: 

Sekce: Zpravodajství, Domácí, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 12 19. – 25. března 2019

Biskupové se modlili na poušti

Minulý týden prožili čeští a moravští biskupové duchovní cvičení v Izraeli, modlili se na poušti i u Božího hrobu. Tento týden pokračují v Jeruzalémě plenárním zasedáním.

celý článek


Abychom se naučili správně rozlišovat

Několika osobností jsme se zeptali, co jim pomáhá, aby slyšeli hlas svého svědomí, a jak v tom sami podporují druhé.

celý článek


Křesťan v rozbouřených časech

Žijeme ve zvláštní době. Všechno se zdá být v pohybu. Jsme vystaveni záplavě obrazů, slov a zpráv. Překotné tempo změn strhává staré jistoty dravým proudem pádícího…

celý článek


Práci mezi Romy bych neměnil

Romské poutě nebo živelné modlitby chval – to si představíme, když se řekne „pastorace Romů“. Na východě Slovenska, kde Romové tvoří až polovinu obyvatelstva a…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay