26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Stáří - podzim života

8. 9. 2004

|
Tisk
|

Vydání: 2004/8 Stárnutí a podzim života, 8.9.2004, Autor: Marie Lindrová

Přichází k nám pomalu, ale neúprosně. Jednou si konečně přiznáme, že stárneme a budeme staří. O problematice 'podzimu života' jsme si povídali s PhDr. Jiřím Pilkou, kterého mnozí znají z rozhlasového pořadu Host do domu.

Všichni, pokud nezemřeme mladí, budeme toto období prožívat. Jak se na přicházející stáří připravit, aby nás nezaskočilo, nýbrž abychom toto období prožívali jako hodnotné završení svého života?
Těch možností je více - záleží na konkrétní situaci člověka, na jeho zdravotním stavu, na tom, je-li obklopen rodinou a jaké jsou jeho rodinné vztahy. Důležité je nepoddávat se stáří předčasně. Někdo totiž přijme statut starého člověka tím, že rezignuje na vztahy, na veškerou činnost a třeba i na oblékání a prostě se tomu poddá - a to je zbytečné.

Znám lidi, kteří na tom byli zdravotně velmi špatně, ale nahradili to duševní stránkou a snahou být užiteční. Tím, že se člověk stará o své nejbližší okolí, zapomene často na vlastní potíže. Je velmi důležité dát si za úkol být světlem pro své okolí.

Pamatuji se na jednoho starého dědečka, upoutaného na lůžko, ke kterému jsme jako malí kluci moc rádi chodili. On nám totiž vyprávěl o svém životě, vždy měl pro nás hezkou vzpomínku na dobu svého pobytu na moři a nikdy si nestěžoval na svoji nemoc.

Je pravda, že je také nutné si někdy postěžovat, ale to jde jen u toho nejdůvěrnějšího přítele, který nás dobře zná a chce naslouchat. Být připraven na stáří - to znamená dát si předsevzetí nemluvit o chorobách, usmívat se a vyhýbat se pasivitě.

Vyhledávat nové kontakty i ve stáří je důležité proto, aby člověk nezůstával osamocený a stále svůj život obohacoval druhými. Jak se ale lidé v tomto věku mohou seznamovat a navazovat nová přátelství?
Možnosti jsou různé a člověk by měl vyhledávat prostředí, které je mu zájmově a hodnotově blízké - najít si člověka 'své krevní skupiny'. Třeba jeden můj přítel, už osmdesátiletý, se seznámil v kostele při pozdravení pokoje s paní a jejich přátelství trvá podnes. Zjistili, že mají mnoho společných zájmů, o kterých si mohou povídat.

Dnes již existují mnohé aktivity právě pro starší lidi, ale chce to trochu pátrat - od programů klubů důchodců, přes Červený kříž, turistické nabídky, až po zájezdy cestovních kanceláří pro seniory atd. Můžete to také sami vymyslet a zorganizovat se svými přáteli. Nejhorší je čekat, že vám přijde poštou balíček, kde bude všechno hotové - to bychom se nedočkali.

Ono i pozvat někoho na 'hezké kafe' - tak to říkám svým známým - nemusí být nic velkého. Koupím pár sušenek, ozdobím stůl, připravím kávu, a návštěva bude spokojená a mne to velmi obohatí.

Co když se už člověk nemůže moc hýbat, anebo zůstává dokonce upoután na lůžko?
To je horší, tehdy to chce, aby za ním chodili jeho přátelé, a proto je dobré mít i kamarády třeba o dvacet let mladší - ti mohou ještě přicházet. Je těžké navázat přátelství s lidmi o generaci mladšími, člověk by s tím proto měl začít už dřív.

Mnozí z těch mladších třeba velice ocení naše paměti ze života, zvláště, máme-li staré fotografie a můžeme vyprávět i o životě svých rodičů a prarodičů. Dnes mladí lidé s velkým zájmem pátrají po rodokmenech svých předků. Moje manželka dovedla nad starými fotografiemi poutavě vyprávět mladým o životě svém i svých blízkých a vždy to bylo velmi zajímavé a krásné.

V mnoha kulturách bylo stáří ceněno pro své hodnoty, jako je zralost, moudrost, laskavost a dobrota. Co můžeme udělat pro to, aby naše stáří nebylo zkostnatělé a zatrpklé?
Ano, mladší mají někdy tendenci považovat člověka nad šedesát let za odepsaného, kterého už by nejraději vyklidili ze života, dívají se jen po jeho bytě, majetku a z tradiční úcty ke staré generaci nezbylo nic. Neplatí to ale obecně, mnoho závisí na výchově. A přitom staří mohou mladým mnoho dát. Vždycky je zde něco cenného, co zůstává a co neumějí využít třeba podniky, které chtějí pouze mladé zaměstnance. Rozvahu a zkušenosti starších lidí nemohou mít mladí, kteří často budují kariéru, hledají úspěch i za cenu zkratových jednání. Starší člověk již není závislý na kariéře, nepotřebuje úspěch za každou cenu, dovede se svobodněji rozhodnout, a právě proto má schopnost dávat cenné rady, což se dříve obecně vědělo. Zbytky takového poznání jsou i v naší ústavě - například prezidentem nemůže být člověk mladší čtyřiceti let.

Musím ale také přiznat, že staří někdy ztrácejí úctu těch mladších svým malicherným chováním. Hodnoty, které jsme pěstovali v mládí, se často ukážou jako 'kostra naší duše' ve stáří. Jestliže se člověk po celý život snaží rozvíjet dobré lidské vlastnosti, zůstanou mu i ve stáří. Byl-li v mladším věku sobecký a bezohledný, ve stáří, kdy už není schopen se přetvařovat, mu zůstane tato základní struktura.

Ale není to ještě beznadějné - již Jan Amos Komenský dává výchovné rady pro všechny fáze lidského života. Je tam i program pro stáří: pro šesté, sedmé, osmé decenium, ano i program a výchova k dobré smrti - i tehdy mohou lidé na sobě pracovat. Komenský je vlastně vynálezcem dnes tolik populární univerzity třetího věku.

Člověk se může i ve stáří rozhodnout pro dobrotu a laskavost, nebo stařeckou uzavřenost a nedůtklivost. Čeho by se měl vyvarovat, aby neplatilo to druhé?
Je pár věcí, na které by si starý člověk měl dávat pozor. Jednou z nich je ješitnost - nechtít uznání, co všechno už dokázal, neobracet se stále dozadu, nenalhávat si, jaké to bylo dřív skvělé. Tím se izoluje od druhých, lidé to nesnášejí.

Další věc je podléhání chorobám. Ty máme všichni starší, ale musíme překonat touhu o nich stále mluvit, a to také znamená žít s bolestí. Krásně to říká sv. František Saleský v modlitbě ve stáří, kterou jsem musel posílat asi sto posluchačům.

Důležitou věcí, na kterou se člověk musí připravit, je samota. Naučit se ji zvládat, to znamená třeba číst, vybírat si z pořadů rozhlasu a televize věci hodnotné, které mne zajímají, vzdělávají, chodit do přírody, a ne jenom naříkat na samotu.

Podle statistik náš národ stárne, brzy bude lidí nad 60 let většina. Co by se mělo v politice naší země změnit, aby nám všem, mladým i starým, bylo dobře?
To si netroufám hodnotit, ale problém je to veliký. Vyváženost mladé a staré generace je jednou z podmínek, aby byla reprodukce národa zajištěna. To, že se rodí málo dětí, není jen problém politiky našeho státu. Neškodila by nějaká míra skromnosti na obou stranách, ale skromnost dnes vůbec není oblíbená. Mladí často říkají: 'Podnikáme, nemáme čas,' domnívají se, že se mohou vzít, až budou mít třípokojový byt, auto a nevím co ještě. Volí určitý neskromný způsob života a mít děti se jim k tomu nehodí. Nebo říkají: 'Nemůžeme přivádět děti do takového hrozného světa.' Ale vždyť je ten svět mnohem klidnější, než byl třeba v padesátých letech, kdy z jedné strany hrozila válka s Kubou, probíhala válka ve Vietnamu, byla na spadnutí válka Ruska s Čínou a celý Západ-Východ se nacházel v napětí. Navíc doma panovala hrozivá situace totalitního režimu. Tenkrát jsme mohli také říkat: 'To je svět, do kterého není dobré přivádět děti.' Co by měli říkat naši rodiče a prarodiče, kteří zažili první a druhou světovou válku i komunistický útlak?

Ohlédneme-li se do dějin, nikdy tam nenajdeme ideální dobu. Přesto každá generace 'odevzdala' dalšímu období zajímavé a hodnotné lidi. Je to skutečně věc hodnot, čemu dává člověk přednost. Dítě je hodnota opravdu nadosobní a snaha se mu vyhnout je velkým ochuzením. Je tu ale individuální sobectví, které nechce potíže s tím spojené přijmout. A tak by mělo být i úkolem nás starších tyto hodnoty vyzdvihnout a ukázat je mladým. Mělo by být také úkolem státní politiky, aby rodinám s dětmi připravila přijatelnější podmínky.

A na závěr zmíněná modlitba sv. Františka, která toto naše povídání vlastně shrnuje:

Modlitba ve stáří

Pane, Ty víš lépe než já, že den ode dne stárnu a jednoho dne budu starý.

Chraň mě před domněnkou, že musím při každé příležitosti a ke každému tématu něco říci.

Zbav mě velké náruživosti chtít dávat do pořádku záležitosti druhých.

Nauč mě, abych byl uvážlivý a ochotný pomáhat, ale abych při tom nevrtal a neporučníkoval.

Zdá se mi, že je škoda z přemíry moudrosti nerozdávat - ale Ty víš, že bych si rád udržel pár svých přátel.

Nauč mne, abych dovedl mlčky snášet své nemoci a obtíže. Přibývá jich a chuť hovořit o nich roste rok od roku.

Netroufám si prosit, abys mi dal dar s radostí poslouchat druhé, když líčí své nemoci, ale nauč mě trpělivě je snášet.

Také se neodvažuji prosit o lepší paměť - ale jen o trochu větší skromnost a menší jistotu, když se má paměť neshoduje s jejich pamětí.

Nauč mě té obdivuhodné moudrosti umět se mýlit.

Drž mě, abych byl jak jen možno laskavý. Starý morous je korunní dílo ďáblovo.

Nauč mě u jiných odhalovat nečekané schopnosti a dej mi krásný dar, abych se také o nich dovedl zmínit.

Mám vrásky a šedivé vlasy. Nechci si stěžovat, ale Tobě, Pane, to říkám - bojím se stáří. Je mi tak, jako bych se musel rozloučit, nemohu zastavit čas. Pociťuji, jak den ze dne ztrácím sílu a přicházím o bývalou krásu.

Byl jsem pyšný na to, že se stále ještě mohu měřit s mladými. Teď cítím a uznávám, že již toho nejsem schopen. Byl bych směšný, kdybych se o to pokoušel. Ale Ty, Pane, říkáš: 'Kdo věří ve mne, tomu narostou křídla jako orlovi.'

Dej mému srdci sílu, abych život přijal tak, jak jej Ty řídíš. Ne mrzoutsky, ne lítostivě se skleslou náladou, ne jako odcházející, ale jako vděčný a připravený ke všemu, k čemu mě Ty ještě povoláš.

A k tomu mi dej všechnu sílu srdce. Amen

Staří mohou mladým mnoho dát. Vzpomínky, úsměv, čas ...

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou