Starat se o syna mi přijde normální

Vydání: 2016/44 Zvony pro Sýrii zněly napříč světem, 25.10.2016, Autor: Alena Scheinostová

Příloha: Doma

Velmi těžké životní situace nastávají, když se dítě narodí zdravé a teprve později onemocní nebo jej úraz upoutá na vozík nebo na lůžko. Za péči o nemohoucího syna obdržela letošní Cenu Celestýna Opitze, kterou uděluje řád Milosrdných bratří za vzor v péči o nemocné a potřebné ANNA TISOVSKÁ. Syn potřebuje její pomoc už jedenáct let.


Oceněná Anna Tisovská věnuje nemocnému synovi péči už jedenáct let. Snímek archiv A. Tisovské

Marcel žil až do pětatřiceti let aktivní život, měl rodinu, rád sportoval, chodil do přírody. V roce 2006 se zrovna chystal na dovolenou…

… když ho s obrovskou bolestí hlavy odvezla záchranka do nemocnice. Měl vysokou horečku, ztrácel hybnost. Protože měl klíště, tak mu udělali odběr z míchy a zjistili kombinaci klíšťové encefalitidy a boreliózy. Nemoc rychle postupovala, uvedli ho do umělého spánku, a když ho pak probrali, byl ochrnutý. Mozek mu fungoval skvěle, ale nemohl se hýbat, byl (a je stále) připojený na plicní ventilaci. Tak už to zůstalo. Dávali mu tři měsíce, ale dnes už tu bude jedenáct let.

Poslední dva roky se o Marcela sama staráte doma. Nebála jste se toho?

Roky jsem se modlila, aby mi to dovolili. Ale všichni mi to rozmlouvali, tvrdili, že to nezvládnu. Starala jsem se nejdřív o svoji maminku, ochrnutou na půl těla, než zemřela na rakovinu, pak jsem dochovala manžela. Za Marcelem jsem šest let jezdila každý druhý den. Nakonec mi ho dovolili vzít domů. Dali mi celý harmonogram, jak se o něj mám starat a co mám jak dělat. Nejsem zdravotnice, pracovala jsem v pojišťovně, ale člověk se to naučí.

Co všechno péče o Marcela obnáší?

Starám se o něj čtyřiadvacet hodin denně. Vstávám v půl sedmé, musím mu vzít moč, změřit tlak, provést saturaci krve kyslíkem, dát mu léky, výživu. V půl osmé chodí sestřička pomoci s hygienou, protože to bych sama nezvládla – je mi dvaasedmdesát let. Každou hodinu mu musím odsát hlen z dýchacích cest. Všechno se dezinfikuje, každý den ho převlékám… Chodím spát ve dvě, v půl třetí. A mezitím se Marcel budí, potřebuje něco, tak na mě zamlaská, a na to už slyším i ze spaní. Přes den si ale zvládnu někdy zdřímnout nebo chvíli pracovat na zahradě. Hodinu beze mě Marcel vydrží.

Jak s vámi syn komunikuje?

Očima. Nedávno oslepl, ale dokud viděl, měla jsem tabulku s písmeny, ty jsem mu ukazovala a podle jeho reakcí jsme skládali slova. Když ho pohladím po tváři, cítí to. Usmívá se. Někdy se spolu díváme na televizi, pak má zavřené oči, poslouchá. Nedávno u nás byli jeho bratři – mám celkem čtyři syny – a vzali ho na dvě hodiny na vyjížďku, kterou vydržel dokonce bez ventilace. Je šťastný. A chce žít.

Na slavnostním předávání cen Celestýna Opitze jste děkovala vaší novojičínské farnosti za modlitby.

Modlitba je pro nás nesmírně důležitá. Modlí se za nás spousta lidí, nejen ti z farnosti, ale také sestřičky nebo pan biskup Hrdlička. Když Marcel ležel na oddělení chronické resuscitační a intenzivní péče v Olomouci, nosila mu tam eucharistii sestra Anežka Petříková, která pracuje u pana biskupa. Vyprávěla mu o nás a pan biskup ho přišel navštívit a také mu udělil svátost biřmování. Dnes za námi s Marcelem chodí lidé z farnosti na návštěvu i s přijímáním a i jejich modlitby nám moc pomáhají. Pán Bůh nám dává sílu, jinak by to všechno nešlo zvládnout.

Co byste vzkázala rodičům, kteří se musejí popasovat s postižením svého dítěte?

Ať si ho nechají doma, ať ho nikam nedávají. V nemocnici jsou sice odborníci a jsou velmi hodní, ale ty děti tam strádají. Doma je doma. Marcel měl v nemocnici devět let problémy s dýcháním, ale teď doma už chvíli vydrží i bez kyslíku. Také přibral a usmívá se. Samozřejmě jsem někdy úplně hotová. Musela jsem vypustit některé věci, ale to mi přijde normální – a kdyby se to stalo kterémukoli mému dítěti, rozhodla bych se stejně. Někdy si říkám, jak dlouho ještě ve svém věku vydržím, co bude se mnou a co s Marcelem. Ale nechávám to na Pánu Bohu a nemám z toho strach. Vůbec ne.

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Doma, Přílohy



Aktuální číslo 50 6. – 12. prosince 2016

Roráty lákají nejen věřící

Na ochoz šikmé věže stoupají po 194 schodech každou adventní neděli muzikanti. Nikoliv v italské Pise, ale v chodských Domažlicích, kde se jim věž už při stavbě také naklonila.

celý článek


Teď se zklidnit? Děláte si legraci?

Dobře znáte ten pocit. Je tu advent… a všechno se zrychluje. Času ubývá a restů, které máme vyřídit do konce roku, naopak přibývá. A do toho přichází KT s provokativním…

celý článek


České turné o Matce Tereze

Hotové přednáškové turné absolvoval minulý týden v České republice P. Leo Maasburg, který byl řadu let blízkým spolupracovníkem Matky Terezy. Jeho vyprávění s napětím…

celý článek


Betlémská výstava putuje za starými symboly

Až do podhoubí vánočních zvyků a tradic se vydává letošní ročník výstavy v Betlémské kapli v Praze. Název Slunce a betlémy napovídá, že k oslavám evangelijního…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2016

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay