Standardní masakr po čtvrt století

19.11.2014, Autor: Aleš Palán

Nečekal jsem to a byl jsem potěšen příjemně. Řeč je o tom, jak intenzivně promlouvají pětadvacet let staré události z listopadu 1989 k české veřejnosti – alespoň tedy k její vnímavější části. 17. listopad 2014 nebyl pouhým dnem volna, jako mnohá jiná výročí, ale prostorem, v němž mnozí vyslovili svou potřebu svobody a angažovanosti.
 
Velká část dnešních aktivistů jsou mladí lidé, kteří znají příběhy o Národní třídě jen z doslechu. Přesto jsou jimi osloveni. Skvělé! Osloven tímto etosem je kupodivu také Miloš Zeman, jinak by přece neměl důvod náhle hrát svou disidentskou kartu a prohlašovat, jak se před čtvrt stoletím ničeho nebál a neohroženě kráčel mezi demonstranty vstříc pendrekům.
Autor tohoto textu prožíval tehdejší dobu docela jinak, než současný prezident. 17. listopadu 1989 jsem byl na Národní třídě pouze odpoledne a tehdy jsem zahlédl těžko uvěřitelnou věc. V doprovodu auta Veřejné bezpečnosti (policie) jela po silnici škodovka s amplionem a hlásala, ať všichni přijdou večer na Albertov, že tam proběhne povolená demonstrace, kterou pořádá Socialistický svaz mládeže (budoucí mladí komunisté)! Účastnit se něčeho takového jsem ve své mladické radikalitě odmítl. Nemohl jsem tušit, co se večer semele...
Miloš Zeman tvrdí, že se před čtvrt stoletím nebál. Já ano, přesto jsem strach překonával a chodil skoro na všechny protivládní protesty. Na základě této zkušenosti mohu rozporovat čtyři současné Zemanovy výroky. 
1) Lidové milice nebyli žádní dědkové, kteří byli demonstrantům málem k smíchu. Milicionáři, často zapšklí primitivové, byli z nejzuřivějších a neštítili se hlava nehlava mlátit mladé ženy i staré lidi. Zásahové policejní jednotky se také nedržely stranou, ale většinou útočily proti nám, tehdy mladým chlapům.
2) Milicionářům ani ostatním se dost čast nedalo utéct. Minimálně od poloviny roku 1988 zásahové jednotky v nejednom případě nenastupovaly proti demonstrantům s cílem je rozehnat, ale naopak je uzavřít svými štíty a pak je surově mlátit. Z davu, brutálně natlačeného někam ke zdi, si StB vybírala oběti, které z něj byly násilím vytaženy a převezeny k výslechům (kde byly mláceny sólo). Zbytek byl posléze propuštěn mlátící uličkou, podobnou té, kterou 17. listopadu procházeli studenti na Národní třídě.
3) Události 17. listopadu byly masakrem. Ve dnech následujících po zásahu jsem mluvil s mnoha zmlácenými lidmi a viděl jejich krvavé šrámy. Jistě, mohlo být ještě hůř, mohli tu být mrtví jako na Majdanu. Zaplať pán Bůh, že nebyli. V kontextu osmdesátých let ale o masakr jednoznačně šlo. Na druhou stranu to byl svým způsobem standardní zákrok, s podobnou zuřivostí bezpečnostních složek jsme se setkávali na Palachově týdnu v lednu 1989 i při jiných demonstracích.
4) Revoluci nerozpoutala údajná smrt jednoho ze studentů. Rozpoutal ji fakt, že zmláceni tentokrát nebyli disidenti (kteří s tím tak trochu počítali a počítala s tím i veřejnost), ale vysokoškoláci. Tedy ti, kteří prošli ideologickým sítem výběrového školství, kteří skládali zkoušky z marxismu-leninismu a měli být budoucími stranickými kádry. Ale oni nebyli. Měli vlastní názory a touhu po svobodě. A když přišli ztřískaní 17. listopadu domů, začali i jejich rodiče cítit, že se brutalita režimu nezastaví před nikým, že už nelze stát stranou a myslet si, že si tak člověk zajistí osobní bezpečí. Revoluci nevedla žádná izolované lumpenkavárna studentů a herců. Na náměstích byli dělníci, technici a úředníci. Revoluci nevedla Praha proti venkovu. Revoluci vedl lid.
Jak vidno, v interpretacích událostí z listopadu 1989 se Miloš Zeman dopustil několika pochybení. Když se tak nad tím zamýšlím, přijde mi logické, že se tehdy nebál. On tam totiž pravděpodobně vůbec nebyl…
Aleš Palán, autor je signatářem Charty 77
 
Sdílet článek na: 

Sekce: Blogy, Redaktoři, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 49 29. listopadu – 5. prosince 2016

Církev se staví na vlastní nohy

Jak si stojí ekonomika římskokatolické církve po majetkovém narovnání? Shrnutí přinesli její představitelé na historicky první tiskové konferenci o hospodaření církve minulý týden.

celý článek


Stane se přímluvcem v nebi?

Je to sedmdesát let, co se ujal stolce svatého Vojtěcha. Po koncentračním táboře v Dachau ho nicméně čekaly další krušné chvíle, které mu připravili komunisté.

celý článek


Vše se vyřeší v Otcově náruči

Na závěr Svatého roku milosrdenství, na slavnost Krista Krále 20. listopadu, podepsal papež František apoštolský list Misericordia et misera (Milosrdenství a ubožačka).…

celý článek


Odcházím, protože jsem unavený

Nový církevní rok začíná jako emeritní biskup. O uvolnění z funkce požádal předčasně, zájem o farnosti v pražské arcidiecézi přesto neztrácí. Biskup KAREL HERBST SDB.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2016

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay